Kostel Povýšení svatého Kříže (Litomyšl)

Kostel Povýšení svatého Kříže v Litomyšli
Pohled na kostel z klášterních zahrad
Místo
Obec	Litomyšl
Souřadnice	49°52′14,8″ s. š., 16°18′50,19″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	královéhradecká
Vikariát	litomyšlský
Farnost	Římskokatolická farnost proboštství Litomyšl
Status	proboštský, kapitulní
Zasvěcení	Povýšení svatého Kříže
Architektonický popis
Architekt	mistr Jakub
Stavební sloh	gotický
Typ stavby	trojlodní bazilika
Výstavba	1356–1376
Další informace
Ulice	Šantovo nám.
Kód památky	21359/6-4222 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Povýšení svatého Kříže v Litomyšli je původně gotický kostel ze 2. poloviny 14. století a patří k nejvýznamnějším památkám města Litomyšle. V současné době je farním kostelem římskokatolické farnosti – proboštství Litomyšl a náležejí mu tituly proboštský a kapitulní, je také titulární katedrálou.^[1] Je chráněn jako kulturní památka České republiky.^[2]

Jedná se o trojlodní baziliku s nezvykle dlouhým presbytářem (tvoří bezmála 1/2 délky kostela). Nad celou severní lodí nalézáme empory z 1. poloviny 16. století, v hlavní lodi potom literátský kůr z přibližně stejné doby. Věž kostela je předsazená a pochází ze stejného období. Klenba v hlavní lodi a kněžišti nahradila v roce 1605 provizorní táflovaný a kazetový strop, vzniknuvší po požáru Litomyšle v roce 1460. Původní gotická klenba byla asi o jeden metr vyšší. Kostel má tři předsíně – západní (hlavní), jižní (obě z kostkovské doby) a severní, pod kterou se nachází děkanská krypta.

Přes četné úpravy, způsobené především častými požáry, si kostel dochoval svůj původní gotický ráz a společně s takřka intaktně dochovanou kaplí sv. Josefa a sakristií z 50. let 14. století představuje nejstarší doklad gotické architektury v Litomyšli.^[3]

Počátek kostela Povýšení sv. Kříže v Litomyšli je třeba hledat v dobách litomyšlského biskupství (1344 – de facto 1421), konkrétně v době episkopátu Jana II. ze Středy (1353–1364; v kostele je podle tradice pohřben). Ten v roce 1355 povolal do Litomyšle řád augustiniánů poustevníků, pro něž nechal od roku 1356 stavět klášter společně s kostelem. Stavbou byl pověřen mistr Jakub, o němž nejsou podrobnější informace. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1376.

Za husitských válek bylo nejen rozvráceno litomyšlské biskupství, ale i místní augustiniáni opustili město. Kostel sám pobořen nebyl, a to na rozdíl od litomyšlské katedrály Panny Marie, z jejíž trosek byly do kostela Povýšení sv. Kříže přeneseny ostatky svatého Viktorína, kterýžto relikviář je v chrámu uložen stále. Důležitým mezníkem v historii kostela je rok 1448, kdy je k němu přenesena fara od zaniklého kostela svatého Klimenta. V roce 1460 postihl Litomyšl i s kostely zničující požár, který natolik poškodil gotickou klenbu hlavní lodi, že musela být stržena a byl pořízen provizorní dřevěný strop.

Významnou epochou pro kostel je doba Kostků z Postupic, za nichž byla hlavní loď nově sklenuta, byla vybudována nová, předsazená věž, jakož i dvě předsíně.

V době baroka byl kostel stavebně upravován jen v malé míře (např. dnes již neexistující barokní štít v průčelí kostela).

S 19. a 20. stoletím jsou spjaty snahy o regotizaci kostela, a to podle návrhů Františka Dvořáka a Antonína Engela. Zatímco Dvořákův návrh prosazoval umírněnější koncepci, respektující staletý vývoj chrámu, Engelův návrh představoval obrovský zásah a likvidaci četných renesančních prvků. Ani jeden z návrhů nebyl nakonec (paradoxně díky únoru 1948) realizován a kostelu tedy zůstaly jen dílčí úpravy z 19. století - zejména odstranění barokního štítu a jeho nahrazení trojúhelníkovým štítem s obloučkovým vlysem a přestavba věže (navýšení o jedno patro a změna střechy z cibulové na stanovou).

Od 19. století do poloviny 20. století můžeme pozorovat snahy o tzv. obnovu průčelí kostela, spočívající v „dostavbě“ druhé věže, aby bylo průčelí symetrické. Tato myšlenka předpokládala, že měl kostel původně 2 průčelní věže. Dnes je již tento názor překonaný a s jistotou můžeme říct, že gotický kostel měl původně jen jednu věž (ta byla oproti dnešní mírně posunuta a lícovala tak s průčelím).

Roku 1994 (v roce 650. výročí vzniku litomyšlského biskupství) byla při kostele založena kapitula.^[4] Poslední rekonstrukce se váže k 90. letům 20. století, jednalo se o restaurování interiéru i exteriéru, byly pořízeny nové, neogotické varhany špičkové kvality z dílny Vladimíra Grygara z Prostějova. V presbytáři bylo instalováno podlahové topení.

Kostel Povýšení sv. Kříže je hlavním kostelem litomyšlské farnosti, kde se místní věřící scházejí k pravidelným bohoslužbám. Také o něm můžeme mluvit jako o veřejném prostoru, ve kterém se konají celoročně četné kulturní akce, zejména koncerty vážné hudby.^[3]

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995–2014 na opravu památky čerpáno 10 600 000 Kč.^[5]

Nejlépe se z doby vzniku kostela dochovala přilehlá kaple svatého Josefa, umístěná mezi presbytářem kostela a sakristií. V obou místnostech jsou původní kružby oken, žebra klenby a fresková výmalba, z níž se ale v kapli dochoval jen fragment.

Původně se předpokládalo, že současná sakristie sloužila jako kapitulní síň původního kláštera, dnes už se od tohoto názoru upustilo.^[3]

Z původního gotického vybavení kostela se nedochovalo nic. Většina současného mobiliáře pochází z doby baroka (zejména oltáře a sochy) a doby 19. - 20. století (lavice, některé oltáře a sochy). Moderní mensa je dřevěná v gotizujícím stylu. Kazatelna z roku 1898 je rovněž novogotická a nahradila starší ze závěru 18. století. Obrazy křížové cesty, umístěné na pilířích hlavní lodi a na stěnách kněžiště, pocházejí z roku 1773, jsou dílem Josefa Cereghettiho a od r. 2018 procházejí restaurováním a postupnou obnovou do původní podoby.^[6]

• Oltář Povýšení sv. Kříže - hlavní oltář kostela, rokokový z roku 1767, autor Martin Hennevogel, oltářní obraz Povýšení sv. Kříže od jezuity Ignáce Raaba
• Oltár sv. Aloise Gonzagy s relikviářem sv. Viktorína Amiternského
• Oltář sv. Václava
• Oltář sv. Jana Nepomuckého
• Oltář svaté rodiny
• Oltář sv. Josefa (v kapli sv. Josefa)

• 
  Oltář sv. Aloise Gonzagy s relikviářem svatého Viktorína
• 
  Oltář svaté rodiny
• 
  Oltář svatého Jana Nepomuckého
• 
  Oltář svatého Václava
• 
  Oltář sv. Anny

• VACEK, Miloš. Kapitulní kostel Povýšení sv. Kříže v Litomyšli. Praha, 2010. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta - Ústav dějin křesťanského umění. Vedoucí práce Tomáš Petráček. Dostupné online.
• SKŘIVÁNEK, Milan. Litomyšl 1259–2009. Město kultury a vzdělávání. Litomyšl: Město Litomyšl, 2009. ISBN 978-80-254-5129-8. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Povýšení svatého Kříže na Wikimedia Commons