Kostel Rozeslání svatých apoštolů (Litomyšl)

Kostel Rozeslání svatých apoštolů
Místo
Stát	Česko Česko
Souřadnice	49°52′17,32″ s. š., 16°18′42,91″ v. d.
Další informace
Ulice	Toulovcovo nám.
Kód památky	35839/6-4227 (Pk•MIS•Sez•Obr)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Rozeslání svatých apoštolů leží na Toulovcově náměstí (lidově „Na Špitálku“) v Litomyšli. Nejstarší zmínka o něm pochází z roku 1407, ale kostel je nejspíš mnohem starší. Byl součástí středověkého špitálu doloženého k roku 1347.^[1] Jedná se o gotickou stavbu menšího měřítka s barokními úpravami z 18. stol. a s neogotickou dostavbou z 19. stol.^[2] V současnosti spadá pod Římskokatolickou farnost - proboštství Litomyšl.

Historie středověkého špitálu

Počátky kostela ve 14. století

První zmínky o litomyšlském špitálu sahají k roku 1347 v souvislosti se založením litomyšlského biskupství a s následným přerozdělováním statků mezi biskupa a kapitulu, nicméně není jasné, kdy a kým byl špitál založen. Z této zmínky lze ale vyčíst, že špitál již delší dobu existoval. Založit ho mohl řád benediktinů nebo premonstrátů, kteří zde dříve postupně sídlili.^[3] Budova špitálu stála v severní části Toulovcova náměstí v místech dnešní budovy církve československé husitské č. p. 150 a rohového domu č. p. 151,^[1] její podoba dnes není známa.

Součástí špitálu byla kaple, později přeměněna na gotický kostelík. Nějakou dobu byl údajně se špitálem propojen společným klenutím.^[3]

15. století

Dům č. p. 150 a 151, původní umístění budovy městského špitálu

Špitál byl v 15. století zřízen pro 22 chudých a nemocných, od r. 1440 pro 24 osob. Příjmy špitálníků byly velmi malé a tak spíše umírali hladem, než na nemoci.^[3]

Pro nakažlivé nemocné (konkrétně většinou pro malomocné) byla na počátku 15. století zřízena chalupa na předměstí Litomyšle s kapacitou 3 osoby.^[4]

Pro špitál byly velmi důležitým zlomem nadace, které roku 1407 založil Vavřinec Toulovec z Třemošné (též z Litomyšle), postava obestřená pověstmi kontroverzního charakteru. Daroval špitálu 17 kop ročně z výdělku svého dvora v Trusnově a o rok později přidal 6 kop ročně ze své vsi Mladočov. Sám přesně určil, na co půjdou jednotlivé části jeho příspěvku. Tato nadace byla dokonce potvrzena králem Václavem IV.^[4]

Obsazování špitálu fungovalo dle pravidla, že nemocní měli přednost před chudými a bylo-li třeba přijmout nového nemocného, byl propuštěn nejsilnější chudý. Existovalo i pravidlo, že kdyby byla mezi špitálníky žena svárlivá, nepokojná a nezbedná, měla být nahrazena ženou dobromyslnou, tichou, pokojnou a trpělivou.^[3] Mezi špitálníky fungovala rovnost majetku – co jednotlivec vyžebral, bylo rozděleno mezi všechny rovným dílem.^[4] Toulovec také žádal, aby nemocní nelehali v kostele a svým zápachem neobtěžovali ostatní návštěvníky.^[3]

Poslední zmínka o Toulovcovi pochází z roku 1412, kdy pravděpodobně zemřel. Počátkem roku 1413 je doloženo, že biskup Jan vydal odpustky těm, kdo se zúčastní pobožností za dobrodince špitálu. Toulovec byl pravděpodobně pohřben u oltáře ve špitálním kostele.^[4] U oltáře byl vymalován jeho nástěnný portrét z roku 1408 a obnoven 1511 a 1842.^[2]

Husitské povstání přežil špitál i kostel bez větších úhon, husité se soustředili hlavně na gotickou katedrálu Panny Marie stojící v místech dnešního prvního zámeckého nádvoří, kterou zbořili v roce 1425.^[1]

17. století

V následujících letech na špitál přispívala obec ze zisků ze svých obchodů i panská vrchnost (Vratislav z Pernštejna založil nadaci r. 1629). Obec usilovala o úroky na lidech a s nimi špitál postupně nabyl poměrně velký majetek a stalo se z něj špitálské panství a velkostatek, jehož jmění spravovalo město. Tímto se stal zásadním pro uchránění majetku města po třicetileté válce, kdy se předválečný zisk měst vracel do područí vrchnosti.^[3]

18. století

V roce 1761 již nebylo možné z důvodu změny finančních poměrů udržovat špitál z Toulovcovy nadace a proto byl počet špitálníků snížen na 12 osob.^[3]

19. století

Roku 1839 byl velkostatek do té doby zapsaný v zemských deskách pro špitál vtělen do zemských desek pro město se závazkem starat se o špitál. V této době se z něj stal pouze chorobinec bez stálého působiště, 12 chudých starších občanů bydlelo různě ve městě a dostávalo příspěvky z Toulovcovy nadace, ještě 500 let po jejím založení.^[3]

Kromě městského špitálu byl v jeho bezprostřední blízkosti také zámecký špitál založený roku 1667 pro 12 osob, českobratrský špitál a v době blížícího se moru v roce 1735 také přibyly tři chalupy pro nemocné. V roce 1847 byla v Litomyšli založena městská nemocnice, která na sebe převzala funkci špitálů.^[3]

Program záchrany architektonického dědictví

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v roce 2003 na opravu památky čerpáno 400 000 Kč.^[5]

Stavební etapy kostela

(c) Davidlasek, CC BY-SA 4.0

Půdorys kostela

Špitální gotický kostelík je doložený k roku 1407, ale pravděpodobně zde stál již ve 14. století. K roku 1446 je doložený výdaj na dvě sklená okna a v roce 1511 byl vydlážděn cihlami.

V 18. století prošel několika opravami a přestavbami – v roce 1705 k němu byla připojena vedle stojící sýpka, roku 1735 při opravě po požáru byl přistavěn sanktus se třemi zvony a po dalším požáru v roce 1775 byl vystavěn sanktus nový.^[2] V rámci barokizace při těchto úpravách přibyly mimo jiné barokní hlavice na příporách klenby, které zde však vydržely pouze do pozdější regotizace kostela.^[6] V roce 1814 proběhla další oprava po ohni.^[2]

Kostel v letech 1838 – 1842 prošel výraznou neogotickou přestavbou. Byla přistavěna kruchtová a věžní část.^[6]

Po letech chátrání byl v roce 1991 kostel částečně rekonstruován,^[6] tato rekonstrukce však byla dovedena k závěru až v roce 2001.

Exteriér

Gotická část

Jedná se o malou gotickou jednolodní stavbu tradičně orientovanou. Závěr má tvar pěti stran pravidelného osmiúhelníku a je podepřen čtyřmi opěráky o dvou ústupcích, další tři opěráky stejného tvaru jsou na severní a jižní straně lodi. Fasáda je hladká, bíle omítnuta kromě hřbetů opěráků. Hlavní římsa je pouze ze štuku a je omítnuta okrovou barvou.

Neogotická přístavba

Neogotická přístavba v místě kruchty má mírně rozšířený půdorys a navazuje na první gotický opěrák. Před průčelí je pak centrálně umístěna předsunutá věž s předsíní a portálem. Ta je rozčleněna do několika úrovní – spodní úroveň s dveřmi slouží jako vstup, v patře je okno umístěno na ose portálu. Nad ním probíhá hlavní římsa, v další úrovni bez oken zdivo dvakrát uskakuje a na zvonicové části se nachází okna na všech čtyřech stranách. Tato část je zakončena římsou stejné formy, jako je římsa hlavní.

Portál a okna

Jediný portál je pískovcový ve tvaru lomeného oblouku bez profilace. Lomená okna jsou dvojího typu. V závěru jsou tři okna (jedno v čele a dvě v bočních stěnách), jsou centrálně dělená a skládají z kružby ve tvaru trojlistu vepsaného do sférického trojúhelníku a ze dvou nosů. Ve stěnách lodi je umístěna dvojice oken, která jsou oproti oknům v závěru menší a bez vnitřního členění. Dvojice stejných oken je zabudována ve zdech kruchtové části kostela. Další menší okno stejné formy se nachází nad portálem a čtyři lomená okna bez vnitřního členění s dřevěnými lamelami jsou na věži. Střecha objektu je valbová, na věži je plechový stan.

Interiér

Pohled do presbytáře

Vnitřní rozměry kostela jsou 13 m na délku, loď má šířku 7,66 m.

Klenba

Hlavní část lodi o obdélníkovém půdorysu je zaklenuta dvěma poli křížové klenby, v závěru o půdorysu vymezeném třemi stranami osmiúhelníku je klenba paprsčitá. Svorníky jsou kruhové, na svorníku v oblasti kněžiště je vyobrazena červená lilie, znak města Litomyšle. Žebra jsou hranolovitá a mírně vyžlabená a plynule přecházejí do přípor válcového profilu s ukončením v podlaze. Svorníky, žebra i přípory jsou šedě omítnuty, stěny i klenba jsou bílé.

Kruchta

Kruchta je podklenuta a nahoře zaklenuta plackovou klenbou s neogotickými oblouky, na její severní straně je umístěna sakristie taktéž s plackovou klenbou, na jižní straně se nachází schodiště. Do obou prostor vedou portály obdélného tvaru.

Podlahy

V oblasti kněžiště je vyvýšená dřevěná podlaha, ve zbytku objektu je kamenná dlažba.

Zařízení

Z původního zařízení se nic nedochovalo, zachovala se pouze část zařízení od neogotické přestavby v 19. století – varhany z roku 1840 a dřevěné kuželkovité zábradlí na kruchtě.^[6]

V současnosti je v oblasti kněžiště umístěna moderní dřevěná menza a na stěně moderní dřevěný kříž.

Galerie

• 

  Severovýchodní pohled

• 

  Jihozápadní pohled

• 

  Věž kostela

• 

  Okno v lodi kostela

• 

  Okno v závěru kostela

• 

  Kruchta

• 

  Neogotické varhany a zábradlí na kruchtě

• 

  Klenba

• 

  Paprsčitá klenba v závěru kostela se svorníkem se znakem města

• 

  Detail napojení žeber na svorník

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Rozeslání svatých apoštolů na Wikimedia Commons