Kostel Všech svatých (Litoměřice)

Kostel Všech svatých v Litoměřicích
Pohled na kostel Všech svatých z Mírového náměstí
Místo
Stát	Česko Česko
Kraj	Ústecký
Okres	Litoměřice
Obec	Litoměřice
Souřadnice	50°32′0,54″ s. š., 14°8′0,14″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	litoměřická
Vikariát	litoměřický
Farnost	u Všech svatých Litoměřice
Status	farní kostel
Užívání	bližší informace: o bohoslužbách o Noci kostelů
Současný majitel	farnost u Všech sv. Litoměřice věž: Město Litoměřice
Zasvěcení	Všech svatých
Architektonický popis
Architekt	Giulio Broggio, Octavio Broggio
Stavební sloh	baroko
Typ stavby	kostel
Výstavba	cca od 1235, současná podoba 1718–1719
Specifikace
Délka	lodi 50 metrů
Šířka	lodi 23 metrů
Výška	věže 54 metrů
Umístění oltáře	na východ
Stavební materiál	kámen, cihly
Další informace
Adresa	Mírové náměstí, Litoměřice
Ulice	Jezuitská a Mírové náměstí
Oficiální web	Děkanský kostel Všech svatých v Litoměřicích
Kód památky	21077/5-1748 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Všech svatých v Litoměřicích je barokní děkanský kostel,^[1] který se nachází v centru města Litoměřic na nároží Dlouhé a Jezuitské ulice v jihovýchodním koutu Mírového náměstí naproti Staré radnici. Pro svoji typickou bílou barvu na fasádě se mu také říkává prostě jen bílý kostel.

Výraznou dominantou stavby je věž vysoká 54 metrů s ochozem a věžními hodinami. Mezi nejzajímavější artefakty v jeho interiéru patří obraz Kristus na hoře Olivetské litoměřického mistra z počátku 16. století, z vnější výzdoby pak socha Panny Marie s Ježíškem na jižní straně budovy. Kostel je chráněn jako kulturní památka.^[2]

V místě dnešního barokního kostela stával původně velmi starý, původně románský, církevní objekt, z první poloviny 12. století (nachází se zde nejstarší dochované zdivo ve městě), jenž postupem doby prošla řadou přestaveb. První písemné zmínky o něm pocházejí z roku 1235^[1][3] z doby, kdy byl kostel součástí raně středověkého městského opevnění, jeho součástí byl i přilehlý hřbitov, který zde býval až do roku 1790.

Přibližně roku 1350 zde začal kázat Konrád Waldhauser.^[4] V roce 1480 prošel chrám gotickou přestavbou, v roce 1501 začala přestavba kostelní věže, která postupně probíhala po celé 16. století, kdy na věž přibyly v roce 1554 věžní hodiny a v roce 1584 i ochoz s věžičkami.^[4]

Loď byla původně kratší, což naznačují tři stanové střech z roku 1570. V té době bylo obyvatelstvo kališnické, a proto zčásti zachovávají tvar kalicha.^[3] Prodloužena k západu byla v roce 1612.^[5] Na hřebenu střechy za dnešním průčelím se nachází „panenská věžice“ s letopočtem 1616.^[4] Kupolová centrální kaple sv. Rocha^[5] po severním boku a sv. Jana Nepomuckého po jižním boku, jakož i sousední kapli sv. Barbory přistavěl mezi lety 1697 (1676?) – 1703 Giulio Broggio. Již boční loď a ostatní severní kaple přistavěl v letech 1717–1724 Octavio Broggio, který zároveň provedl úplnou barokizaci celé stavby a zapojil do ní i starší středověkou věž.^[1] Oba Broggiové, otec i syn, byli posléze pohřbeni pod presbytářem kostela.^[4] Štukatérské práce prováděli F. a M. Dollingerové, kamenické O. Kraus, hlavice pilastrů zhotovil P. Bianco, vázy s plameny Josef Fischer. O opravě kostela došlo v letech 1740–1746, pak zevně zvláště v roce 1888 a 1925, uvnitř v letech 1897–1898, v roce 1935^[1] a poté na počátku 21. století v období kdy byl duchovním správcem děkan Karel Havelka.

Kostel prodělal složitý stavební vývoj. Presbytář je v jádře gotický. Pod střechou severní boční kaple jsou zazděná okna z doby okolo roku 1280. Současný barokní kostel je podélnou stavbou bazilikálního typu. Má polygonální presbytář, nižší přístavky sakristií, boční loď a kaple, které zčásti vystupují. Při severním boku je vysoká gotická věž. Průčelí kostela je trojdílné. Je trojosé se složitě profilovanými římsami a dvěma průběžnými vertikálními štenýři trojbokých pilastrových svazků s proláklými vnějšími boky. Hlavní portál je obdélný v pilastrové edikule s vázami a zvlněnou římsou. V bočních polích se nacházejí niky. V patrové části hlavního portálu je osové okno s trojdílným záklenkem. Na hlavní římsou se nachází nástavec s volutovými křídly. V trojúhelníkovém šítu je akantová kartuše s městským znakem. Nad střechami bočních kaplí jsou proláklé hřebeny mezikaplových stěn. Okna kostela jsou obdélná se štukovými římsami rozmanitých tvarů. Při severním boku z ulice je zvláštní schodiště ke dveřím sv. Rocha, která má proláklé průčelí a lucernu na střeše. Z jižního boku vystupuje kaple sv. Barbory, která má stejné průčelí jako kaple sv. Rocha, ale je bez schodů a lucerny. Původní opěrné pilíře chórového závěru byly barokizovány do podoby pilastrových štenýřů.^[1]

Uvnitř jsou v hlavní lodi křížové klenby s bohatě štukovanými žebry. Hustě profilovaná hlavní římsa s plastikami andělů je pod okny propadlá. Na pilířích mezi arkádami bočních kaplí jsou vysoké pilastry s korintskými hlavicemi od P. Bianky. Všude na klenbách, stěnách, římsách a při oknech je velmi bohatá štuková ornamentika, zejména od M. Dollingera. V bočních lodích a kaplích jsou jednak kupole s lucernou, a jednak příčné valené klenby nebo české placky.^[1]

Na severní straně vlevo v 1. kapli je zpovědnice z roku 1776.^[5] Pochází od O. Schütze a F. Witkopfa. Na dvířkách se nachází reliéf a zpovědnice je zdobena rokokovými i luisézními řezbami. Na pilíři 1. kaple je oltář sv. Jana a sv. Pavla, který je u umělého mramoru. Jedná se o rokokový portálový oltář s andílky, dílo z roku 1747 od V. Hennevogela. Titulní oltářní obraz z roku 1759 je připisován J. Čechovi (Czechovi). Ve 2. kapli je oltář Panny Marie Karlovské. Je rokokový, portálový, sloupový, z umělého mramoru z roku 1750 od V. Hennevogela. Oltář má nástavec s volutovými křídly, četné plastické doplňky. Titulní obraz a oválný obraz v nástavci jsou původní. Po stranách se nacházejí bílé sochy sv. Jana Křtitele a klečícího sv. Viléma. Ve 3. kapli je barokní oltář sv. Anny. Pochází z roku 1721. Je dřevěný, portálový a sloupový. V nástavci má akantové kartuše a nese četné plastické doplňky. Titulní obraz sv. Anny s Ježíškem a Pannou Marií i oválný obraz v nástavci jsou původní. Po stranách oltáře sv. Anny jsou dřevěné polychromované a zlacené sochy sv. Josefa a sv. Jáchyma. Na oltářní menze je rokoková skříňka ze 3. čtvrtiny 18. století s Jezulátkem. Ve čtvrté kapli je barokní oltář sv. Josefa z roku 1729. Oltář nese nástavec s velikým oválným obrazem v bohatě řezaném akantovém rámu se dvěma velkými anděly a dalšími plastickými doplňky. Na oltářní menze je rokoková řezaná skříňka z poloviny 18. století se sochou Piety. Dvě barokní zpovědnice pocházejí ze 2. čtvrtiny 18. století. Jsou bohatě řezané. Na dvířkách mají reliéfy od Mistra z Teplic(?). Zpovědnice byly do kostela přenesené v roce 1786 ze zrušeného jezuitského kostela. Kostelní lavice s pilastry a výplněmi pocházejí z roku 1829. Na čtvrtém pilíři se nachází rokoková kazatelna z 1et 1752–1753. Je z umělého mramoru s dřevěnými řezbami. Je dílem V. Hennevogela, sochaře A. Eckerta a malíře F. Beldingera. Válcovité řečniště kazatelny je opatřené s pilastry a sochami sv. Štěpána, sv. Petra, sv. Pavla a sv. Vavřince. Mezi nimi se nacházejí tři reliéfy. Zadní stěna kazatelny je proláklá. Na její stříšce jsou voluty, andílci s atributy, symboly evangelistů a žehnající Kristus. Pod kazatelnou je šestipanská lavice z let 1746–1747. Lavice je s pilastry a bohatě řezanými dvířky. V 5. kapli, s kupolí a lucernou, je oltář sv. Rocha. Jedná se o barokní oltář z konce 17. století, který byl obnoven v roce 1892. Je portálový a sloupový, po stranách má akantová křídla. Oltářní obraz je novodobý, umístěný v secesním rámu. Sochy sv. Veroniky s rouškou a Krista u sloupku jsou barokní, dřevěné a zlacené. Pocházejí z poloviny 18. století. Původně byly u oltáře sv. Kříže.^[1] Deskový obraz Krista na Olivetské hoře je od Mistra litoměřického z období po roku 1500.^[5] Je velmi dobře zachovaný a nachází se v novějším rámu s řezaným nástavcem rokokového tvaru. Zpovědnice je rokoková ze 3. čtvrtiny 18. století. Je s řezbami a reliéfem na kupoli. Přenesena byla roku 1786 ze zrušeného jezuitského kostela. Lavice jsou s řezbami a volutovým nástavcem. Pocházejí ze 2. čtvrtiny 19. století. V presbytáři jsou po obou stranách magistrátní lavice. Jedná se o rokokové dílo z letech 1746–1757 s pilastry, řezbami, nástavci a městskými znaky.^[1]

Hlavní oltář zasvěcený Všem svatým je rokokový. Byl postaven v letech 1740–1746 patrně podle projektu Octavia Broggia, jeho synem O. A. Broggiem, mramorářem J. V. Hennevogelem, za účasti malíře a pozlacovače F. Meinerta a sochaře A. Eckerta. Tvoří jej rozměrná architektura typu trojosého triumfálního oblouku se čtyřmi sloupy. Má zvlněné náběhy rozeklaného šíttu a pilastrový nástavec. Jsou zde četné plastické doplňky a zlacené dřevěné ornamenty. Titulní obraz má složitou figurální kompozici. Pochází z roku 1747 od J. F. Müllera z Prahy. Před sloupy a na záklencích bočních průchodů jsou veliké sochy čtyř západních latinských otců: sv. Řehoře, sv. Jeronýma, sv. Ambrože a sv. Augustina. Nahoře nad nimi se nachází Mojžíš a Árón, sedící andělé a v nástavci Bůh Otec s andílky.^[1]

Na jižní straně vpravo před presbytářem je kaple s kupolí a oltářem sv. Jana Nepomuckého. Barokní oltář je dřevěný z období kolem roku 1730. Pochází zřejmě od mistra z Teplic. Je portálový, sloupkový a má nástavec s volutovými křídly a četnými plastickými doplňky. Titulní obraz a oválný obraz v nástavci jsou původní. Nacházejí se zde čtyři reliéfy s výjevy ze života sv. Jana Nepomuckého. Po stranách oltáře jsou polychromované sochy sv. Václava a sv. Ludmily. V menze je umístěn ležící sv. Jan Nepomucký. Křtitelnice, která je pozdně gotického typu a pochází z 1. poloviny 16. století, je cínová. Pod kružbami má reliéfy světců, které pocházejí snad až z let 1628–1628.

Na pilíři hlavní lodi je, z umělého mramoru, rokokový oltář Černé Matky Boží. Pochází z let 1756–1758 od Jana a Mart. Hennevogelů, za účasti sochaře A. Eckerta a pozlacovače F. J. Beldingera. Tento oltář je portálový a má proláklý nástavec s pilastry a štítem. Dole po stranách má zlacené sochy sv. Anny a sv. Alžběty. Titulní obraz v rokokovém rámu pochází z roku 1758. Na menze je bohatě řezaný tabernákl z let 1767–1768 od A. Maxe ze Sloupu. V sousední jižní kapli je rokokový oltář sv. Babory. Pochází z roku 1740 od J. K. Hennevogela. Je portikového typu, má kompozitní sloupky a nástavec. Titulní obraz je od Jana Petra Molitora z Prahy. Po stranách má sochy sv. Kateřiny a sv. Markéty.

Na stěnách kaple jsou rokokové malby z poloviny 18. století. Nad západním průchodem je zobrazení sv. Barbory před soudem, nad východním průchodem Stětí sv. Barbory. Na třetím pilíři je rokokový oltář sv. Peregrina z roku 1757. Má dva reliéfy na predelle. Titulní obraz je původní. Je umístěn v rámu s bohatě řezanými rokajovými křídly a andílky. Dvě zpovědnice v sousedních bočních jsou pozdně barokní ze 2. čtvrtiny 18. století. Jsou opatřeny hermovými pilastry, andílky, kupolemi, plastickými doplňky a bustami sv. Petra a sv. Pavla. Na dvířkám mají reliéfy od mistra z Teplic(?). Na místo byly přeneseny v roce 1786 ze zrušeného jezuitského kostela. Na dalším pilíři se nachází oltář sv. Liboria z roku 1714. Titulní obraz je původní a nachází se v rámu s bohatě řezanými akantovými křídly a kartuší v nástavci. Před predelou je menší rokoková edikula s votivním obrazem s loděmi na moři. Pochází ze 3. čtvrtiny 18. století. Na prvním pilíři jižní strany je rokokový oltář Čtrnácti svatých pomocníků. Je zhotoven z umělého mramoru a pochází z roku 1747 od V. Hennevogela. Je portálový s andílky. Titulní obraz je připisován J. Čechovi (Czechovi). V 1. jižní kapli je rokokový oltář sv. Kříže. Zhotoven byl z umělého mramoru v roce 1766 M. Hennevogelem. Uprostřed se nachází kříž s Kristem, který býval od roku 1686 na hlavním oltáři.

Po stranách oltáře sv. Kříže se nacházejí zlacené sochy Panny Marie a sv. Jana z poloviny 18. století. Na stěnách a klenbě kaple jsou původní malby z roku 1765 od J. Čecha (Czecha). Na klenbě jsou andílci s nástroji Kristova utrpení, ve cviklech jsou symboly, na západní stěně Mojžíšův zázrak vody a nad východním průchodem biblický výjev: Měděný had, který byl odkryt při opravě kostela v roce 1935 a byl dost přemalován.^[1] Kostelní lavice jsou rokokové z let 1745–1757.^[5] Mají pilastry na čelech a bohatě řezané boky.^[1] Varhany pocházejí z roku 1884.^[5] Mají starší pozitiv a jsou opatřeny bohatými rokajovými řezbami z roku 1774 od J. Rusche.^[1]

Vysoká hranolová věž stojící při kostele je gotická^[1][5] a pochází z roku 1341.^[3] Má štěrbinová okénka i hrotitá okénka s nosy. Ve zvonovém patře jsou větší hrotitá okna bez nosů. V přízemí věže je velká místnost s křížovou klenbou o klínových žebrech s výžlabkem a kruhovým svorníkem. Je těžko přístupná několika pevnými dveřmi z kostela a sloužila jako pokladnice. V patrových částech je zvláštní složitá dřevěná konstrukce pro zvony z let 1514–1517 od mistra Jiříka z Plzně. Zděný ochoz je z roku 1583 na místě staršího dřevěného. Střecha věže, datovaná do roku 1587, byla opravována v letech 1635 a 1713. Omítka věže byla obnovena v roce 1871, dále v roce 1954,^[1] a znovu na počátku 21. století.

• seznam je umístěn na stránce Římskokatolická farnost u Všech svatých Litoměřice

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Všech svatých v Litoměřicích na Wikimedia Commons
• Pořad bohoslužeb v děkanském kostele Všech svatých, Litoměřice (katalog biskupství litoměřického)
• Bohoslužby v děkanském kostele Všech svatých, Litoměřice na webu církev.cz/bohoslužby
• Program NOCI KOSTELŮ – Litoměřice, kostel Všech svatých
• Kostel Všech svatých, Litoměřice na webu Hrady.cz
• Duchovní správcové kostela Všech svatých na společném listu Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine.