Kostel svaté Anny (Brno, Mendlovo náměstí)

Kostel svaté Anny
Chybí zde svobodný obrázek
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajJihomoravský
ObecBrno
Souřadnice49°11′29,81″ s. š., 16°35′37,74″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézebrněnská
Zasvěcenísvatá Anna
Architektonický popis
Výstavba12. století
Specifikace
Stavební materiálkámen
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Plán starobrněnského kláštera z roku 1797 s půdorysem kostela svaté Anny (v levém dolním kvadrantu snímku, slaběji)

Kostel svaté Anny je zaniklý kostel, který se nacházel v Brně, ve čtvrti Staré Brno, v areálu starobrněnského kláštera. Rotunda u tehdejšího brněnského hradu byla postavena zřejmě v 11. století. Na konci 12. století ji nahradil románský farní kostel Panny Marie a o další století později zde byl vybudován gotický chrám. V jeho těsném sousedství vznikl ve 20. a 30. letech 14. století klášter cisterciaček s honosným kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Původní kostelík byl nově zasvěcen svaté Anně a v areálu kláštera stál až do konce 18. století, kdy byl zbořen.

Historie

Rotunda

Raně středověké Brno se nacházelo v místě dnešní čtvrti Staré Brno. Jeho centrem zřejmě byl ostrovní hrad mezi rameny Svratky (v prostoru ulic Křížová, Ypsilantiho a Křídlovická), zatímco severně od něj, na levém břehu jednoho z říčních ramen, pozdějšího Svrateckého náhonu, se nacházel sakrální okrsek s rotundou (dnešní areál starobrněnského kláštera).[1] Rotundu lze datovat do přelomu 10. a 11. století,[2] případně do první poloviny 11. století.[1] Prokazatelně se kolem ní nepřetržitě pohřbívalo od 11. století.[3] Jedná se tak o nejstarší doloženou sakrální stavbu na území dnešního města Brna a vůbec nejstarší prokázaný povelkomoravský kostel na Moravě.[4] Je spojována s brněnským kostelem, zmíněným na listině Jindřicha Zdíka datované pravděpodobně do roku 1141. V tom případě by se jednalo o jeden z nejdůležitějších kostelů v tehdejších českých zemích. V souvislosti s blízkým knížecím hradem se předpokládá její zeměpanské založení,[5] jednalo se tedy o kostel hradský.[4] Rotunda zanikla pravděpodobně v polovině 12. století a její funkci hlavního brněnského chrámu převzal zřejmě v té době nově založený kostel na Petrově.[5]

Pozůstatky rotundy byly, společně s dalšími dvěma stavebními fázemi kostela, objeveny a prozkoumány při archeologickém výzkumu v letech 1976–1983, který provedli výzkumníci z Muzea města Brna pod vedením Dany Cejnkové.[4] Zbytky všech tří chrámů se nachází pod úrovní povrchu jednoho z nádvoří starobrněnského kláštera, jihozápadně od západního konce hlavní lodi baziliky Nanebevzetí Panny Marie.[2] Rotunda disponovala na východní straně jednou apsidou.[5] Vnitřní průměr její lodi o něco málo přesáhl šest metrů,[2] celková vnitřní délka (loď + apsida) dosáhla téměř osmi metrů.[4] Základy kostela byly z lomového zdiva na hlínu, na ně do výšky navazovaly různě velké pískovcové a slepencové kvádříky původem z Červeného kopce.[4]

Románský kostel

Na místě zaniklé rotundy byl pravděpodobně na konci 12. století postaven Lvem z Klobouk románský kostelík s obdélnou lodí a obdélným presbytářem.[2] K roku 1210 je chrám vůbec poprvé zmiňován v písemných pramenech, zároveň je uvedeno jeho zasvěcení. Do tohoto roku se totiž hlásí falzum, podle kterého Lev z Klobouk daroval nově založenému zábrdovickému klášteru farní kostel Panny Marie. Podle druhého, nedatovaného falza stál tento darovaný chrám v brněnském „burgu“, takže jej lze ztotožnit se starobrněnským románským kostelem.[5] Oba dokumenty, vypadající, jako by je vydal Přemysl Otakar I., byly v zábrdovickém klášteře vyrobeny někdy kolem let 1235 a 1237 a lze předpokládat, že jádro jejich sdělení je věrohodné.[5][6] Kostel oproti původní rotundě fungoval již jako farní pro Staré Brno (tento název vsi byl poprvé použit v roce 1247) a pro okolní obce.[7] Na začátku 14. století byly jako přifařené vsi uváděny Staré Brno, Komín, Žabovřesky s Manicemi, Jundrov a Bohunice, přičemž stejný výčet je možné očekávat i o 100 let dříve.[6] Románský chrám byl na konci 13. století nahrazen gotickou novostavbou.[6]

Archeologický výzkum zjistil, že jednolodní románský kostel měl masivní základy a jeho obdélné kněžiště bylo téměř čtvercového tvaru.[6] Chrám byl omítnutý a zdobený malovaným kvádrováním.[8]

Gotický kostel

Závěrečnou stavební fází kostela byl vrcholně gotický chrám,[2] který na konci 13. století nahradil románský kostelík. K 25. březnu 1295 je datována zpráva, ve které kostel Panny Marie „před Brnem“ získal od dvou arcibiskupů a jedenácti římských biskupů 40denní odpustky, což velmi pravděpodobně souviselo s dokončováním nového chrámu. Nejpozději krátce po roce 1300 byl již zcela hotov, což dokládá parvus nalezený pod gotickou mensou.[6] Kostel stál na půdorysu latinského kříže, na východní straně měl protáhlé kněžiště s polygonálním, pětibokým závěrem.[8] Loď kostela měla šířku 13 m, presbytář rozměry 12×8 m,[6] chrám byl zaklenut žebrovou křížovou klenbou.[8] Na začátku 14. století byl farním kostelem pro Staré Brno, Komín, Žabovřesky s Manicemi, Jundrov a Bohunice.[6]

Pravděpodobně v roce 1304 odprodal zábrdovický klášter patronát kostela klášteru v Dolních Kounicích (chybně datováno rokem 1315). Starobrněnský chrám byl poté zmiňován ještě v letech 1307, 1320/1321 a také 1323, kde byl uveden i jeho bývalý plebán Milota. Začátkem roku 1323 získala patronátní právo kostela královna Eliška Rejčka, která zde chtěla zřídit klášter cisterciaček. K tomu v následujících letech skutečně došlo a z kostela Panny Marie se stal kostel konventní. Jeho farní právo přešlo na nový kostel v Komíně, který na své náklady královna nechala postavit. Přifařeny k němu byly vsi Komín, Žabovřesky s Manicemi a Jundrov, zatímco duchovní správa Starého Brna a Bohunic byla přesunuta ke kostelu svatého Václava v dnešní Vídeňské ulici. Starobrněnský mariánský kostel se po dobu stavby zcela nového gotického chrámu v těsném sousedství stal klášterním provizoriem.[6] V roce 1333[9][10] již bylo možné sloužit v novostavbě, na kterou přešel mariánský patronát, mše, takže kostel z konce 13. století již byl využíván pouze jako kaple klášterní nemocnice pro řádové sestry (nešlo o špitál, který zde cisterciačky rovněž provozovaly). Pravděpodobně nedlouho poté došlo ke změně jeho patrocinia a od té doby byl chrám zasvěcen svaté Anně.[6][10] Na další staletí zůstal součástí klášterního areálu. Ten v roce 1783 získali augustiniáni od kostela svatého Tomáše, kteří zde nalezli své nové sídlo. Budovu klášterní nemocnice s kaplí/kostelem svaté Anny v roce 1797 zbořili a na jejich místě v dalších letech postavili trakt prelatury s refektářem a knihovnou.[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b JAN, Libor, a kol. Dějiny Brna 2: Středověké město. Brno: Statutární město Brno a Archiv města Brna, 2013. ISBN 978-80-86736-36-5. S. 22. Dále jen Dějiny Brna 2. 
  2. ↑ a b c d e Dějiny Brna 2, s. 31.
  3. ↑ Dějiny Brna 2, s. 558.
  4. ↑ a b c d e PROCHÁZKA, Rudolf, a kol. Dějiny Brna 1: Od pravěku k ranému středověku. Brno: Statutární město Brno a Archiv města Brna, 2011. ISBN 978-80-86736-25-9. S. 515–520. 
  5. ↑ a b c d e Dějiny Brna 2, s. 39–41.
  6. ↑ a b c d e f g h i Dějiny Brna 2, s. 664–667.
  7. ↑ Dějiny Brna 2, s. 43.
  8. ↑ a b c KROUPA, Jiří, a kol. Dějiny Brna 7: Uměleckohistorické památky. Historické jádro. Brno: Statutární město Brno a Archiv města Brna, 2015. ISBN 978-80-86736-46-4. S. 684–686. Dále jen Dějiny Brna 7. 
  9. ↑ Dějiny Brna 2, s. 726.
  10. ↑ a b FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-026-8. S. 208–215. 
  11. ↑ Dějiny Brna 7, s. 707.

Literatura

  • CEJNKOVÁ, Dana. Archeologický výzkum ve starobrněnském klášteře. In: Forum Brunense : sborník prací Muzea města Brna (1992). Brno: Muzeum města Brna, 1992. ISBN 80-901969-0-X. ISSN 0862-3538. S. 11–20.
  • CEJNKOVÁ, Dana; LOSKOTOVÁ, Irena. Archeologické výzkumy na Starém Brně. In: Brno v minulosti a dnes 11. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna.. Brno: Magistrát města Brna, Archiv města Brna a Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1993. S. 24–25.
  • JAN, Libor, a kol. Dějiny Brna 2: Středověké město. Brno: Statutární město Brno a Archiv města Brna, 2013. 1071 s. ISBN 978-80-86736-36-5. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Brno, plán starobrněnského kláštera (1797).jpg
Projekt přestavby kláštera augustiniánů na Starém Brně s tehdejším zaměřením podle architekta Jocobiho von Eckholm. Malá kaple částečně zasahující na nádvoří a částečně do budov kláštera je původní kostel Panny Marie, později svaté Anny. Uloženo v MZA, fond B15, karton 504.