Kostel svaté Kateřiny (Bořislav)

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Bořislavi
Průčelí kostela sv. Kateřiny v Bořislavi
Průčelí kostela sv. Kateřiny v Bořislavi
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresTeplice
ObecBořislav
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátteplický
FarnostBořislav
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace o bohoslužbách
Současný majitelŘKF Bořislav
ZasvěceníKateřina Alexandrijská
Architektonický popis
Stavební slohbaroko
Výstavba1717–1721
Specifikace
Délka35 metrů
Šířka13,5 metrů
Umístění oltářena východ
Stavební materiálkámen, cihly a zdivo
Další informace
Kód památky42836/5-2562 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Římskokatolický farní[1] kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Bořislavi je barokní sakrální stavba. Stojí v obci při průjezdní silnici. Od 3. května 1958 je kostel společně s farou chráněn jako kulturní památka České republiky.[2] Jedná se o farní kostel Římskokatolické farnosti Bořislav.

Historie

Kostel svaté Kateřiny s areálem hřbitova
Závěr bořislavského kostela
Plastika svaté Barbory na průčelí kostela
Socha svaté Kateřiny na průčelí kostela
Pamětní deska faráři Franzi Sittemu na kostele

Kostel byl postaven na místě původního svatostánku, připomínaného roku 1352. Stavba byla zahájena roku 1713, K vysvěcení došlo zřejmě v roce 1717.[3] Naproti tomu Vít Honys uvádí, že se kostel stavěl v letech 1717–1721.[4] Jeho architektem byl claryovský stavitel Christian Lagler.[5] Lagler byl starší teplického zednického cechu a vůdčí osobnost teplického baroka. V Teplicích zřejmě projektoval přestavbu Kostela svatého Jana Křtitele, uskutečněnou v letech 1700–1703, a kapli Nalezení sv. Kříže (též Seumeho kaple) z let 1728–1730. Postavil rovněž mnoho lázeňských budov včetně ptačí voliéry u tzv. Ptačích schodů.[6] Jeho dílem je i kostel svatého Petra a Pavla v Růžové u Děčína,[7] kostel sv. Valentina v Novosedlicích, kaple sv. Eustacha ve Mstišově a podílel se na novostavbě kostela sv. Martina ve Rtyni.[8] Zároveň se stavbou kostela byl rozšířen hřbitov umístěný v jeho areálu a obehnán zdí. V roce 1820 byl kostel opraven.[9] Dostal novou střechu a byly proraženy nové dveře do sakristie. K další opravě došlo v roce 1839.[10] Roku 1927 byla na faru a do kostela zavedena elektřina.

Architektura

Kostel je barokní jednolodní stavba s trojbokým závěrem a hranolovou věží nadstavenou štítové stěně, s níž je spojena volutovými křídly. Ve štítové stěně je mělký střední rizalit vymezený plochými pilastry, které se opakují i na nároží. V ose se nachází vstup se segmentovým frontonem. V bočních polích jsou niky s volnými plastikami svaté Barbory a svaté Kateřiny. Věž je kryta přilbou s polygonální zvoničkou. Boční fasády jsou lemovány lizénovými rámy. Okna jsou segmentová se štukovým ostěním. Pozdější opěrné pilíře šikmo zabíhají do stavby. Uvnitř je kostel zaklenut valenou klenbou s lunetami.[9]

Zařízení

Na boční stěně kněžiště se nachází obraz svaté Kateřiny, který se nacházel původně na hlavním oltáři. Pochází z první poloviny 18. století a je snad z Brandlova okruhu. Mezi kazatelnou a zpovědnicí je umístěný epitaf s datem 1694 a reliéfem lebky na zkřížených hnátech.[9] Jedná se o náhrobník matky faráře Paula Antona Weigela, za něhož byl kostel postaven.[11] Z roku 1873 pochází hlavní oltář, o rok později byla postavena kazatelna.

Barokní mobiliář kostela v minulosti utrpěl ztráty několika vloupáními. K prvnímu došlo v létě roku 1800, kdy byl vyloupen svatostánek. K dalším vloupáním došlo v letech 1823 a 1830.[12] V dubnu 1920 si lupiči odnesli zlatou monstranci, ciborium, několik svícnů a hudební nástroje.[13] Dne 7. srpna byl 1993 kostel opět vykraden. Odcizeno bylo 10 mosazných svícnů, 3 tříramenné svícny se skleněnými přívěsky, 2 plastiky andílků a 1 menší dřevěný krucifix.[14]

Zvony

K roku 1915 jsou zde doloženy dva malé zvony z roku 1679 a z roku 1569 od Brikcího z Cimperka, které byly o rok později zrekvírovány.[15] Nicméně ve věži se nachází zvon s tímto nápisem v gotické minuskuli: "tento zvon dielan ke czty a k chwale panu bohu matcze bozi a wssiem svatim." Zvon měl před rekvizicí za 2. světové války zachránit starosta obce, uvádí se již v 19. století. Není proto vyloučené, že pochází z původního kostela.[16]

Okolí kostela

Kostel obklopuje zeď bývalého hřbitova se zbytky náhrobků a márnice. Fara (čp. 5) je položena severovýchodně pod kostelem. Jejím architektem byl Jeroným Costa.[17] Jedná se o obdélnou patrovou stavbu s mansardovou střechou. V ose její boční stěny je portál s letopočtem 1733. Okna fary jsou obdélná. Při průjezdní silnici, nedaleko kostela se nachází sloup s Pietou z roku 1720 a renovovanou roku 1829.[11] V současnosti je nahrazena replikou. Na návsi je na hranolovém soklu s reliéfy kamenný kříž z roku 1801.[9]

Osobnost bořislavského kostela

Bořislav byla od roku 1922 působištěm děkana Franze Sitteho, významného regionálního vlastivědce, autora knihy Na slunné straně Milešovky. Na rozdíl od většiny německých obyvatel obce nebyl odsunut, ale roku 1960 se stal obětí řízené provokace státní bezpečnosti. Na kostele se nachází jeho pamětní deska.

Odkazy

Reference

  1. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 25–26. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-05-24]. Identifikátor záznamu 155053 : Kostel sv. Kateřiny, Bořislav. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. SITTE, Franz. Geschichte der Pfarrgemeinde Boreslau. Boreslau: Nákladem vlastním, 1936. 36 s. S. 13.  Nově vydáno v rámci dvojjazyčné publikace Na slunné straně Milešovky, Nakladatelství Kapucín Duchcov, Teplice 2011, ISBN 978-80-86467-43-6, zde s. 30. (Dále jen Sitte 2011.) Sitte ovšem napsal, že kostel byl vysvěcen na Květnou neděli 8. března 1717. Toto datum je ale chybné, protože v roce 1717 připadala Květná neděle na 21. března (Friedrich, Rukověť chronologie křesťanské, s. 7.) Vzhledem k době velikonočních svátků ani Květná neděle, která je poslední nedělí před Velikonocemi, 8. března být nemůže. Sitteho údaj o Květné neděli nekriticky přebírá i soudobá literatura, např. KOLEKTIV AUTORŮ. Bořislav a okolí v čase. Bořislav: Obec Bořislav, 2014. 245 s. ISBN 978-80-260-7091-7. S. 12, 97.  (Dále jen Bořislav 2014.)
  4. Honys, Vít, Barokní přestavba kostela sv. Martina ve Rtyni nad Bílinou, in: Dějiny staveb 2001, s. 64. Archivováno 10. 4. 2020 na Wayback Machine. Dále jen Honys 2001.
  5. Bořislav 2014, s. 106.
  6. KOCOURKOVÁ, Květoslava; VILÍM, Karel. Zmizelé Čechy – Teplice. Praha – Litomyšl: Paseka, 2009. 77 s. ISBN 978-80-7185-966-6. S. 18–20. 
  7. Záznam v Památkovém katalogu.
  8. Honys 2001, s. 63–65.
  9. a b c d Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Bořislav, s. 111. 
  10. Sitte 2011, s. 34.
  11. a b Sitte 2011, s. 30.
  12. Sitte 2011, s. 33–34.
  13. Zápis v obecní kronice uložené ve Státním okresním archivu Teplice, otištěno v Obecních rozhledech Bořislav, říjen 1993, s. 3.
  14. JEŽEK, Dušan. Vloupání do kostela. Obecní rozhledy Bořislav. Roč. 1993, čís. 8, s. 1. 
  15. HONYS, Vít. Renesanční zvony na Teplicku. In: HRUBÁ, Michaela; HRUBÝ, Petr. Renesanční sochařství a malířství v severozápadních Čechách. Sborník příspěvků z kolokvia konaného v Muzeu města Ústí nad Labem ve dnech 25.–26. listopadu 1999. Ústí nad Labem: Albis international, 2001. ISBN 80-86067-52-1. S. 281–296.
  16. WOLF, Jiří; SOUKUP, Michal B.; CARAMELLO, Eva. Nápisy okresu Teplice : Inscriptiones in districtu Tepliciensi repertae ab antiquissimo tempore usque ad annum 1800. Duchcov: Muzeum města Duchcova, 2016. 239 s. S. 69. 
  17. KOLEKTIV AUTORŮ. Bořislav a okolí v čase. [s.l.]: Obec Bořislav, 2014. 245 s. ISBN 978-80-260-7091-7. S. 108. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Borislav-church.jpg
Autor: Karel.basta, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Bořislav Sitte.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Pamětní deska faráři Franzi Sittemu na kostele v Bořislavi
Bořislav kostel presbytář.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Presbytář kostela sv. Kateřiny v Bořislavi
Bořislav kostel Kateřina.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Socha sv. Kateřiny na průčelí kostela v Bořislavi
Bořislav kostel Barbora.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Plastika sv. Barbory na průčelí kostela v Bořislavi
Bořislav Kateřina průčelí.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Průčelí kostela sv. Kateřiny v Bořislavi