Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské (Libotenice)
| Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské v Libotenicích | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Okres | Litoměřice |
| Obec | Libotenice |
| Souřadnice | 50°29′3,12″ s. š., 14°13′58,44″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | litoměřický |
| Farnost | Libotenice |
| Status | farní kostel |
| Užívání | bližší informace: o bohoslužbách o Noci kostelů |
| Současný majitel | farnost Libotenice |
| Zasvěcení | Kateřina Alexandrijská |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Octavio Broggio |
| Stavební sloh | baroko, rokoko |
| Výstavba | 1702–1703 |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | zděný |
| Další informace | |
| Kód památky | 20236/5-2151 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské je barokní kostel z roku 1703, jehož autorství je připisováno Octavio Broggiovi. Kostel, který je nemovitou kulturní památkou České republiky, leží asi 700 metrů severně od obce Libotenice.[1]
Dějiny kostela
Na místě dnešního kostela stál starší farní a hřbitovní kostel svaté Kateřiny z roku 1273, který patřil k obci Chodžovice. Obec zanikla v době husitských válek. Původně dřevěný kostel na opukových základech byl v roce 1591 přestavěn[2][3].
Po bitvě na Bílé hoře byl veden jako filiální k farnosti Dolánky.[4] Protože kapacita kostela ani po přestavbě nedostačovala, nechal jej doksanský probošt Bruno Kunovský v roce 1702 zbořit a na jeho místě zbudovat nynější kostel. Autorem byl architekt a stavitel italského původu Octavio Broggio z Litoměřic. Kostel, stojící na levém břehu Labe poblíž lužické obchodní stezky, vedoucí z Prahy přes Lužici na sever k moři, byl dokončen a vysvěcen v červnu 1703. Na jih od kostela stojí zděná zvonice. Matriky zde byly vedeny od r. 1738, fara zřízena r. 1787.[4]
Kostel pak byl spravován doksanským klášterem nebo litoměřickým arcijáhenstvím. Jedinou pozdější stavební úpravou bylo proražení bočních oken, které mělo zajistit větší prosvětlení interiéru.[5]
V roce 1968 byl kostel opuštěn a následně zdevastován. Koncem 80. let 20. století byly učiněny kroky k jeho záchraně. Kostel byl opraven v devadesátých letech. Od katolické církve si jej pronajal Památkový ústav v Ústí nad Labem, byla zde zřízena galerie funerální plastiky a expozice o historii kostela a jeho rekonstrukci. Dále se tady konaly slavnostní mše, příležitostné koncerty a výstavy. Ve zvonici byl zřízen byt správce.[6]
Vzhledem k umístění kostela na břehu řeky Labe byl kostel již v minulých stoletích poškozován povodněmi, v poslední době v letech 2002 i 2013.[5][7]
U odbočky ze silnice ke kostelu se nacházela Libotenická borovice.
Bohoslužby
Bohoslužby se zde „do příchodu vlastního faráře“ nekonají pravidelně. Kostel je spravován excurrendo z Doksan.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-07-11]. Identifikátor záznamu 131053 : Kostel sv. Kateřiny. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen. Svazek I. - Leitmeritzer Kreis. Prag: J.G. Calve’sche Buchhandlung, 1833. 408 s. Dostupné online. S. 29.
- ↑ MATĚJKA, Bohumil. Soupis památek, svazek 4. Politický okres roudnický, I. díl. Praha: Archaeologická kommisse, 1898. Dostupné online. Kapitola Libotěnice - Kostel, s. 140–142.
- ↑ a b Římskokatolická farnost Libotenice [online]. Biskupství litoměřické. Dostupné online.
- ↑ a b Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské [online]. hrady-zamky.cz. Dostupné online.
- ↑ FLESAR, Stanislav. Bydlení v kostele - alternativa pro záchranu sakrálních památek. In: Nová využití pro staré kostely. Ústí nad Labem: Albis International, 2002. ISBN 80-86067-67-X. S. 154–155.
- ↑ MICHÁLKOVÁ, Jana. Povodeň 2013: zatopené kostely v litoměřické diecézi. Webové stránky Biskupství litoměřického [online]. Dostupné online.
- ↑ Aktuality [online]. Farnost Doksany [cit. 2013-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-09.
Literatura
- MATĚJKA, Bohumil. Soupis památek, svazek 4. Politický okres roudnický, I. díl. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1898. Dostupné online. Kapitola Libotěnice - Kostel, s. 140–142.
- MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Sefjo, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Libotenice na Müllerově mapě Čech z roku 1720. Mapová sbírka Historického ústavu AV ČR na CD-ROM, sekce VIII