Kostel svaté Ludmily (Litoměřice)
| Kostel svaté Ludmily v Litoměřicích | |
|---|---|
 Litoměřický kostel sv. Ludmily | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Obec | Litoměřice |
| Souřadnice | 50°31′59,53″ s. š., 14°8′10,38″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | litoměřický |
| Farnost | u Všech svatých Litoměřice |
| Status | klášterní a filiální kostel |
| Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
| Zasvěcení | svatá Ludmila |
| Datum posvěcení | 7. října 1657 |
| Architektonický popis | |
| Výstavba | 1654–1657 |
| Další informace | |
| Kód památky | 19267/5-1798 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Kapucínský klášter v Litoměřicích) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svaté Ludmily na Kapucínském náměstí v Litoměřicích je bývalým kapucínským řádovým kostelem. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]
Architektura
Exteriér
Jedná se o raně barokní stavbu, která je velmi jednoduchá, podélná jednolodní stavba s užším ploše uzavřeným presbytářem a s nižší kaplí při východním boku má průčelí přecházející bez římsy do strmého trojúhelníkového štítu. Portál je obdélný s trojúhelníkovým frontonem. Klenba lodi, patrně díky zásahu laického stavitele, je prolomena výsečemi, stejně jako klenba v kapli Panny Marie, připojené k východní straně.
Interier
Souběžně s dokončením stavebních prací byl kostel zařizován. Toto zřízení z doby kolem roku 1657, s charakteristickými boltcovými motivy a neméně typickou kombinací černé barvy se zlacením, se zachovalo dodnes.
Hlavní oltář je typu tříosého triumfálního oblouku se sloupky a trojúhelníkovým štítem je vybaven titulním obrazem znázorňující Smrt sv. Ludmily. Byl namalován zřejmě v rozmezí let 1653–1655 od Tobiášem Pockem. V bočních polích se nachází obraz sv. Kateřiny a sv. Barbory. Tabernákl a stěna s bočními průchody, vázami a obrazy sv. Václava a sv. Víta jsou rokokové a pochází z poloviny 18. století.
Po stranách triumfálního oblouku jsou dva protějškové raně barokní oltáře sv. Antonína Paduánského z roku 1669 a sv. Františka z Assisi s boltcovými a akantovými řezbami, který byl vztyčen již roku 1651. Oba titulní obrazy jsou novodobé, avšak oválné obrazy v nástavcích jsou původní.
Na východní straně jsou dva stejné oltáře portálového typu sv. Josefa a Panny Marie. Jsou ozdobeny rokokovými doplňky. Pochází z poloviny 18. století. Titulní obraz na oltáři Panny Marie pochází z roku 1781 a je dílem J. F. Klingera, ostatní obrazy jsou pak novodobé. V této kapli byla umístěna krypta hlavního donátora, hraběte F. Schlicka († 1675).
Ve východní kapli je rokokový oltář Neposkvrněné Panny Marie z poloviny 18. století. Je opatřen původním obrazem a sochami sv. Františka Serafinského a sv. Alžběty Duryňské. Na západní straně je umístěn oltář sv. Markéty Alacoque z poloviny 18. století. Jsou zde původní sochy sv. Vavřince a sv. Fidelia. Oltář má v nástavci oválný obraz sv. Felixe. Titulní obraz je novodobý. Barokní oltář sv. Anny z počátku 18. století je vybaven doplňky z poloviny 18. století. Jeho titulní obraz je zvětšenou kopií díla J. Führicha. Oválný obraz v jeho nástavci je původní.
Okolí a klášter
Před kostelem stojí socha sv. Jana Nepomuckého z doby po roce 1729 a misijní kříž z roku 1840.
K západnímu boku kostela přiléhá bývalý kapucínský klášter o čtyřech patrových křídlech kolem uzavřeného nádvoří. Je částečně s arkádami. Z pravidelné dispozice konventu vystupuje v jihovýchodní nároží samostatný čtvercový objekt hygienického zařízení, který je charakteristický i pro jiné kapucínské kláštery. Ve východním křídle byl umístěn refektář a v patře nad ním knihovna. Nejvíce cel řeholníků bylo umístěno v jižním křídle, které mělo, jako jediné v objektu, v patře trojtraktovou dispozici. Ta byla typická pro stavby mendikantů, jimiž jsou též kapucíni. Prostory nebyly vytápěny, podle tehdejších řádových regulí to nebylo možné a topilo se pouze v místnostech severního křídla, které byly patrně prostorami pro nemocné řeholníky (infirmarium).
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-10-24]. Identifikátor záznamu 130020 : Klášter kapucínský. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
Literatura
- POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech K/O, sv. II.. Praha: Academia, 1978. 580 s. S. 284.
- VLČEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. 784 s. ISBN 80-85983-17-6. S. 344–345.
- Noc kostelů 23.05.14. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 2014. 82 s. S. 38–39.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svaté Ludmily na Wikimedia Commons - Pořad bohoslužeb v kostele sv. Ludmily, Litoměřice (katalog biskupství litoměřického)
- Program NOCI KOSTELŮ, Litoměřice, kostel sv. Ludmily, klášter
- Klášter kapucínů s kostelem sv. Ludmily v Litoměřicích na Hrady.cz
- Kostel sv. Lidmily Archivováno 22. 10. 2014 na Wayback Machine. na Královské město Litoměřice Archivováno 21. 10. 2014 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: János Korom Dr. from Wien, Austria, Licence: CC BY-SA 2.0
Litoměřice, kostel svaté Ludmily