Kostel svatého Šimona a Judy (Hradiště)

Kostel svatého Šimona a Judy
v Hradišti
Pohled z jihu
Pohled z jihu
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLouny
ObecPostoloprty
LokalitaHradiště
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlounský
FarnostHradiště
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace o bohoslužbách
ZasvěceníŠimon a Juda
Architektonický popis
Stavební slohbarokní
Výstavba14. století
Specifikace
Umístění oltářeseverovýchod
Stavební materiálzděný
Další informace
Kód památky42946/5-1440 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Šimona a Judy je římskokatolický farní kostel[1]Hradištiokrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[2] Stojí nad pravým břehem řeky Ohře v západní části vesnice. Gotické jádro kostela pochází zřejmě z poslední čtvrtiny čtrnáctého století. klasicistní podobu získal v devatenáctém století.

Historie a stavební vývoj

Nejstarší písemná zmínka o kostele pochází z roku 1367, kdy je uveden v Registrech papežských desátků.[3] Vzhledem k tomu, že registra jsou dochována až od tohoto roku, je pravděpodobné, že je kostel o něco starší. V roce 1380 vedl o patronátní právo spor Albrecht starší z Kolowrat s Janem Škopkem z Dubé a Janem ze Smečna. Instalován byl tehdy farář Mikuláš z Přimdy.[4] Později se už byl Albrecht uvádí jako jediný patron. Je tudíž možné, že právě tento velmož byl stavebníkem kostela. Z předbělohorských duchovních správců známe jménem Jana Zahumenského z Volyně. V roce 1607 mu vyšel v Praze rejstřík k Novému zákonu. V knize se tituluje jako farář v Hradišti.[5]

Po třicetileté válce zdejší farnost nebyla obsazena, duchovní správu vykonávali kněží z okolních far. V roce 1756 se Hradiště opět stalo centrem farního okrsku, kam patřily ještě Dolejší Hůrky, Lišany, Stekník a Strkovice.

Podle architektonických prvků pochází kostel nejspíš z poslední čtvrtiny 14. století. Dokládají to dva portály s odstupňovanými lomenými oblouky: jižní vedoucí z předsíně do lodi a protější z lodi do sakristie. Z nejhstarší stavební fáze kostela pochází presbytář s žebrovou klenbou a převážná čast lodi.[6]

Pravděpodobně ze 16. století pocházejí okna presbytáře, rovněž nejistá je datace předsíně kamsi do doby baroka. K rozsáhlé přestavbě došlo v letech 1843–1844. Loď byla prodloužena západním směrem, kostel byl opatřen věží a novou sakristií. Střecha dostala nový krov a v lodi byla vyražena nová okna.[7]

Stavební podoba

Na jednolodní obdélný kostel navazuje pětiboce uzavřený presbytář, k jehož severní straně je připojena sakristie. Západní trojosé průčelí s hlavním vstupem je zdůrazněno plochým rizalitem s trojúhelníkovým štítem, nad kterým se vypíná hranolová věž. Do lodi lze také vstoupit také z jihu gotickým portálem, před kterým stojí vstupní předsíň. Na plochém stropu lodi je namalován obraz Panny Marie. Další portál se nachází v severní zdi presbytáře zaklenutého křížovou žebrovou klenbou na jehlancových konzolách. Severní konzola je figurální. V sakristii byla použita klenba placková a v předsíni valená.[8]

Zařízení

Na západě lodi je dřevěná kruchta, v lodi jsou novodobé lavice. Kamenná křtitelnice s dřevěným víkem ze šestnáctého století, zmiňovaná v Pocheho kompendiu,[8] je nezvěstná. V presbytáří stojí oltářní mensa z původního kostela.

Odkazy

Reference

  1. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 68. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-08-01]. Identifikátor záznamu 155180 : Kostel sv. Šimona a Judy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. TOMEK, Wácslav Wladiwoj. Registra decimarum papalium. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 107 s. Dostupné online. S. 45. 
  4. TUTTE, Karl. Der politische Bezirk Saaz. Eine Heimatkunde. Žatec: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereins in Saaz, 1904. 918 s. S. 522. 
  5. ROEDL, Bohumír; MACH, Václav. Postoloprtsko. Postoloprty: Město Postoloprty, 2021. 199 s. ISBN 978-80-87019-24-5. S. 111. 
  6. SKOPEC, Jaroslav (ed.). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 266.  (Dále jen Skopec 2022.)
  7. Skopec 2022, s. 268.
  8. a b POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Hradiště, s. 466. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“