Kostel svatého Bartoloměje (Praha)
Kostel svatého Bartoloměje na Starém Městě v Praze | |
---|---|
Kostel svatého Bartoloměje | |
Místo | |
Stát | Česko |
Obec | Praha |
Čtvrť | Staré Město |
Souřadnice | 50°4′58,48″ s. š., 14°25′1,96″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | Římskokatolická církev v Česku |
Diecéze | Arcidiecéze pražská |
Vikariát | První pražský vikariát |
Farnost | sv. Jiljí Praha-Staré Město |
Status | klášterní kostel |
Současný majitel | Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka |
Zasvěcení | Bartoloměj |
Architektonický popis | |
Architekt | Kilián Ignác Dientzenhofer |
Stavební sloh | baroko |
Typ stavby | klášterní kostel |
Výstavba | 1726–1731 |
Další informace | |
Adresa | Bartolomějská Praha 1-Staré Město |
Ulice | Bartolomějská |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kostel svatého Bartoloměje v Praze je vrcholně barokní kostel na Starém Městě v Praze 1. Kostel zasvěcený apoštolu sv. Bartoloměji se nachází poblíž zaniklých středověkých městských hradeb v dnešní Bartolomějské ulici. Kostel byl postaven v letech 1726–1731 podle návrhu architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera.[1]
Dějiny
V místě současného kostela bývalo ve středověku sídlo prostitutek, zvané Benátky, v dobách panování Karla IV. v roce 1372 Janem Milíčem z Kroměříže přeměněné na Jeruzalém, kazatelskou školu a útočiště kajících se prostitutek k jejich nápravě. V roce 1374 byl dům přestavěn na cisterciáckou kolej u svatého Bernarda, zvanou Bernardinum.
Za husitských válek se Jeruzalém rozpadl a do 17. století se vystřídalo několik jednotlivých světských majitelů objektu. Po polovině 17. století připadl zdejší majetek jezuitům, kteří zde započali se stavbou kaple, která však shořela při požáru čtvrti v roce 1678. Jezuitský kostel, postavený na ruinách kaple a vysvěcený roku 1731, přestal svému účelu sloužit po zrušení řádu jezuitů roku 1773 za josefínských reforem a přešel do majetku státu. Obrazy z bočních oltářů sv. Jana Nepomuckého od Václava Vavřince Reinera a Ukřižování od Petra Brandla[2] byly prodány. První se dnes nachází v depozitáři NPÚ v Kutné Hoře a druhý byl umístěn do kostela v Dolním Slivně.[3]
V letech 1853 až 1949 byl kostel v držení Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, kterým byl po komunistickém puči zabaven a v době komunismu byl využíván jako skladiště a postupně chátral. V Bartolomějské ulici, nesoucí jméno kostela, v době totality sídlila nechvalně známá Státní bezpečnost, dnes je zde sídlo policie a kriminální policie.
Po pádu komunismu byl kostel a klášter navrácen v roce 1995 šedým sestrám, v současné době tento objekt obývá 15 sester
Popis
Nejméně výraznou částí kostela je zalomená fasáda do Bartolomějské ulice. S výjimkou jednoduchého portálu neobsahuje dekorativní prvky, jen několik typů jednoduše rámovaných barokních oken.
Nevelký interiér kostela postaveného na nepravidelném půdorysu je náročně architektonicky členěn a také svou dekorativností s využitím umělého mramoru a zlacení silně kontrastuje s uliční fasádou. Poškozené nástropní fresky, nad lodí s tématem mučení sv. Bartoloměje, jsou dílem Václava Vavřince Reinera.
Mimořádné je řešení dvorní fasády kostela, přístupné přes budovu dopravní fakulty ČVUT z Konviktské ulice. Fasáda vytváří monumentální průčelí nádvoří, její řešení částečně navazuje na sousední starší, jednodušší barokní stavby. Naopak je nezávislá na interiéru kostela, k čemuž si dopomáhá šikmými špaletami oken. Vedle skutečných a slepých oken je fasáda ve výklencích a na atice zdobena sochami dvanácti apoštolů, Krista a Panny Marie z dílny Matěje Václava Jäckla.
Galerie
- Vstup do kostela a prostá fasáda v Bartolomějské ulici
- Bohatě zdobená fasáda z vnitřní strany nádovří
- Výjimečně řešená, bohatě zdobená dvorní fasáda na obraze V. Jansy (v pozadí)
Odkazy
Reference
- ↑ Eduard Škoda:Pražské svatyně, Libri, Praha 2002, ISBN 80-7277-098-5, str. 175-176
- ↑ Detail dila - Petr Brandl. petrbrandl.eu [online]. [cit. 2024-03-12]. Dostupné online.
- ↑ Konference Petr Brandl | Sv. Jan Nepomucký rozdávající almužnu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Literatura
- VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Staré město, Josefov. Praha: Academia, 1996. 640 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 56–58. Dále jen Vlček a kol..
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Bartoloměje na Wikimedia Commons
- Kostel sv. Bartoloměje na stránkách Šedých sester
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Nádvoří konviktu u sv. Bartoloměje.