Kostel svatého Havla (Počedělice)

Kostel svatého Havla
v Počedělicích
Kostel sv. Havla v Počedělicích
Kostel sv. Havla v Počedělicích
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLouny
ObecPočedělice
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlounský
FarnostChožov
Statusobecní kostel
Užívánípříležitostné
Zasvěcenísvatý Havel
Architektonický popis
Stavební slohbaroko
Výstavba1760
Specifikace
Stavební materiálkámen a zdivo
Další informace
Kód památky43705/5-1328 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Havla v Počedělicích je barokně upravená, původně gotická sakrální stavba,[1] stojící v jihozápadní části obce při Ohři v areálu tvořeném hřbitovem. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2]

Historie a stavební vývoj

Kostel je podle podle typologie klenebních konzol presbytáře dílem první poloviny 14. století. Okna lodi, která Pocheho kompendium považovalo za románská,[3] vznikla podle kostelních účtů až během barokní přestavby kostela v letech 1749–1750.[4] Do 14. století ostatně kladou kostel i další autoři: Bohumil Matějka,[5] Zdeněk Wirth,[6] Dobroslav Líbal[7] či Miroslav Adámek.[8]

Nejstarší písemná zmínka o kostele pochází z roku 1352, kdy platil do papežské pokladny v regionu nadprůměrnou částku 24 grošů.[9] Písemně je zde v roce 1356 zmiňován nejmenovaný plebán, který asistoval při instalaci nového duchovního správce v kostele v Orasicích.[10] První farář známý jménem byl Petr, který si v roce 1361 vyměnil místo s Lidéřem, duchovním správcem v Kojeticích u Neratovic.[11]

Z předhusitského období jsou známa jména několika dalších farářů. V lednu 1365 přišel místo Lidéře farář Pavel a toho od března 1377 nahradil kněz Protiva z Lidic. Protiva se dostal do sporů se svými farníky z toho důvodu, že vyžadoval při křtech více kmotrů, než bylo obvyklé. Pak se faráři střídali v rychlém sledu, poslední známý předhusitský katolický farář byl v roce 1422 Václav. Po třicetileté válce počedělická farnost zanikla a kostel se stal filiálním k Chožovu.[12]

V letech 1749–1750 proběhla přestavba kostela. Během ní byla postavena současná sakristie, stržen štít mezi lodí a presbytářem, původní západní vchod byl zazděn, zřízen jižní portál a středověká okna nahrazena stávajícími. Roku 1789 byl vystavěn sanktusník. Po roce 1945 stavba značně zchátrala a postupně přišla o veškeré vnitřní vybavení. Nicméně v roce 1976 byl kostel opatřen novým krovem.[13]

Duchovní správci kostela jsou uvedeni na stránce Římskokatolická farnost Chožov.

Architektura

Kostel je jednolodní, obdélný. Má užší, pětiboce uzavřený presbytář s opěráky a obdélnou sakristii po severní straně. Západní průčelí má hrotitý profilovaný portál a barokní volutový štít v celé šíři. Boční fasády jsou zcela hladké, s polokruhově zakončenými okny. Presbytář je členěn opěráky a v závěru třemi úzkými hrotitými okny. V jižní fasádě lodi je obdélný vchod.[3]

Presbytář je sklenut křížovou žebrovou klenbou a pětidílnou paprsčitou žebrovou klenbou v závěru. Žebra jsou hrušková a jsou zde kružbové konzoly. V severní stěně je hrotitý výklenkový sanktuář v profilovaném rámci. V jižní stěně je malý hrotitý výklenek. Triumfální oblouk je hrotitý, okosený. Loď kostela má plochý strop. Dřevěná kruchta spočívá na jednom pilíři. V severní části západní stěny je zazděné hrotité okénko. Sakristie má pravoúhlý vstup a valenou klenbu s lunetami.[3]

Vybavení

Kromě torza novobarokního hlavního oltáře je kostel prázdný. V západní stěně lodi je osazený náhrobník Elišky z Vršovic a Polenska snad z roku 1474. Původní jsou oltářní menzy obou postranních oltářů a hlavního v presbytáři, které jsou pozdně barokně upravené. Gotické nástěnné malby ze 14. století jsou zabíleny.[3]

Okolí kostela

Kostel je obklopen hřbitovem a jeho kamenná zeď plní vzhledem k blízkosti Ohře i funkci protipovodňové hráze. Brána na hřbitov je barokní. Má pravoúhlý vchod a trojúhelníkový štít v němž se nachází malá nika. V areálu je severovýchodně od kostela novogotická kaple Nejsvětější Trojice v hlubokém polokruhově ukončeném výklenku a se dvěma andílky na vysokém podstavci[3] a severně od kostela zdevastovaný kamenný kříž z 30. let 19. století.

Odkazy

Reference

  1. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 35. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-09-30]. Identifikátor záznamu 156029 : Kostel sv. Havla, Počedělice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. a b c d e POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech P/Š, sv. III.. Praha: Academia, 1980. 540 s. Kapitola Počedělice (Louny), s. 105–106. 
  4. SKOPEC, Jaroslav a kol. Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 453.  (Dále jen Skopec 2022).
  5. MATĚJKA, Bohumil. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém, sv. 2, politický okres lounský. Praha: Archeologická komise při České akademii císaře Františka Josefa, 1897. 96 s. S. 53. 
  6. WIRTH, Zdeněk (ed). Umělecké památky Čech. Praha: Československá akademie věd, 1957. 938 s. S. 599. 
  7. LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha: Unicornis, 2001. 607 s. ISBN 80-901587-8-1. S. 338–339. 
  8. ADÁMEK, Miroslav. Gotický kostel v Počedělicích. Ústecký sborník historický. Roč. 1985, s. 532. ISSN 0231-9349. 
  9. TOMEK, Wácslaw Wladiwoj. Registra decimarum papalium čili registra desátků papežských z dioecézí pražské. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 108 s. Dostupné online. S. 45. 
  10. TINGL, František Antonín. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim nunc proma vice typis editus 1354–1362. Praha: [s.n.], 1867. 212 s. Dostupné online. S. 33. 
  11. TINGL, František Antonín. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim nunc proma vice typis editus 1354–1362. Praha: [s.n.], 1867. 212 s. Dostupné online. S. 145. 
  12. ŠTĚDRÝ, František. Z6 bývalého děkanátu slánského 1: Filiální kostel svatého Havla v Počedělicích. Method. 1897, roč. 24, čís. 3–4, s. 32. Dostupné online [cit. 16. 6. 2023]. 
  13. Skopec 2022, s. 453–454.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Počedělice sv. Havel.jpg
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: