Kostel svatého Havla (Praha)

Kostel svatého Havla na Starém Městě
Kostel sv. Havla
Místo
Stát	Česko Česko
Obec	Praha
Čtvrť	Staré Město
Souřadnice	50°5′8,52″ s. š., 14°25′20,64″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	arcidiecéze pražská
Vikariát	I. pražský
Farnost	Matky Boží před Týnem
Status	filiální kostel
Současný majitel	Římskokatolická farnost Matky Boží před Týnem Praha-Staré Město
Zasvěcení	svatý Havel
Architektonický popis
Stavební sloh	gotický, baroko
Výstavba	kol. 1320-1380
Specifikace
Umístění oltáře	východ
Stavební materiál	opuka, pískovec
Další informace
Adresa	Havelské náměstí, Praha 1
Ulice	Havelská
Oficiální web	http://www.tyn.cz
Kód památky	38199/1-286 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Klášter obutých karmelitánů na Starém Městě)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Havla (původně románský farní kostel) stojí v Havelské ulici na pražském Starém Městě. Trojlodní kostel se dvěma věžemi v průčelí stojí na gotických základech, současné barokně zvlněné průčelí vzniklo v letech 1723–1738.

Historie

Původní románský farní kostel svatého Havla vznikl v rozmezí let 1232–63 současně s Havelským městem, německou čtvrtí, založenou králem Václavem I. krátce po jeho nástupu na trůn v roce 1230 a za spoluúčasti mincmistra Eberharda. Založení Havelské čtvrti připravilo podmínky pro založení Starého Města, se kterým pak v průběhu 13. století splynulo v jeden správní celek chráněný městskými hradbami.

V první polovině 14. století byl zřejmě týž kostel goticky přestavěn na trojlodní gotickou baziliku. Roku 1353 daroval císař Karel IV. kostelu lebku sv. Havla, kterou se panovníkovi podařilo získat od benediktinů ze Svatohavelského opatství ve Švýcarském Sankt Gallenu, čímž význam kostela vzrostl.

Od roku 1358 kázal v kostele Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže, v letech 1380-1390 zde byl plebánem Jan Nepomucký, v roce 1404 zde kázal Jan Hus a roku 1412 Štěpán z Pálče.^[1]

Kostel pak patřil konsistoři podobojí až do roku 1627, kdy jej Ferdinand II. věnoval řádu obutých karmelitánů. Ti si v sousedství od roku 1664 vybudovali nový klášter, stavbu i opravu kostela vedl Giovanni Domenico Orsi, snad podle plánů Carla Luraga. Přestavba průčelí před rokem 1738 patrně probíhala podle plánů Pavla Ignáce Bayera, domnělé autorství Jana Blažeje Santiniho-Aichela nebylo potvrzeno. Když byl klášter karmelitánů 1786 zrušen, kostel se stal farním.^[1]

Popis

Trojlodní orientovaná stavba zachovává půdorys i velkou část zdiva gotického kostela. Vrcholně barokní zvlněná kulisa stojí před původním průčelím, po stranách štítu je osm soch světců od Matěje Václava Jäckela z doby před 1727 (některé jsou od roku 1968 nahrazeny kopiemi). Hlavní i vedlejší lodi jsou zaklenuty křížovými klenbami patrně ze 17. století, barokní pilastry po stranách zakrývají místy zachované gotické přípory. Kaple v přízemí obou věží mají gotické klenby, zbytky gotických oken se zachovaly i v patrech věží.

V kostele je velmi cenné a téměř úplné barokní zařízení, hlavní oltář se sochami od M. V. Jäckela a obrazem od Jana Kryštofa Lišky z roku 1696. Sochařská výzdoba bočního oltáře Kalvárie je od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa z let 1717-1720. Také další zařízení včetně varhan a kovaných vrat je z téže doby. V kostele je řada cenných náhrobníků ze 16.-17. století a cínová křtitelnice z roku 1523.

Hroby

• Pamětní deska s erbem z roku 1910 vsazená v severní stěně chrámu: připomíná zaniklý hrob malíře Karla Škréty (†1674).
• V lodi mramorový náhrobník purkmistra Jana Klayna (†1582) s českým nápisem gotickou frakturou
• Mramorový náhrobník s českým nápisem a aliančním erbem Daniela Pichlpergera (po †1604) a jeho manželky
• Mramorový náhrobník Martina Ambrože Týneckého z doby po roce 1620
• Náhrobník mramorový s českým nápisem a erbem Kryštofa Jana Krakovského z Kolovrat († 1659) a jeho manželky
• Náhrobník z červenohnědého mramoru s českým nápisem a erbem rodiny Dubských z Vitněvsi a na Pičíně^[2]

Odkazy

Reference

Literatura

• EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek I. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. Dostupné online. - kapitola Farní chrám sv. Havla, s. 402–418. 
• VLČEK Pavel a kol., Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. Praha: Academia 1996.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Havla na Wikimedia Commons