Kostel svatého Havla (Vrbatův Kostelec)

Farní kostel svatého Havla
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajPardubický
OkresChrudim
ObecVrbatův Kostelec
Souřadnice49°51′21,91″ s. š., 15°56′29,09″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Vikariátchrudimský
FarnostVrbatův Kostelec
Statusfarní kostel
Zasvěcenísvatý Havel
Architektonický popis
Stavební slohgotika
Další informace
AdresaVrbatův Kostelec, ČeskoČesko Česko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Havla je jednolodní orientovaná stavba s gotickým jádrem s barokními úpravami v centru obce Vrbatův Kostelec v okrese Chrudim.[1] Je farním kostelem místní farnosti a spolu s barokní márnicí a ohradní zdí kolem kostela je od 3. listopadu 2023 chráněn jako nemovitá kulturní památka ČR.[2][3]

Historie

Kostel svatého Havla je poprvé v písemných pramenech připomínán k roku 1086 v zakládací listině opatovického kláštera, v níž český král Vratislav II. daroval kostelecké statky tamním benediktinům.[4][5] Z tohoto kostela se do současné doby nic nedochovalo.

Gotický kostel ve Vrbatově Kostelci je připomínán k roku 1349 jako farní kostel připojený k biskupství litomyšlskému. Po třicetileté válce však farnost zanikla a kostel byl i s věřícími přifařen k Žumberku. Teprve v roce 1787 zde byla zřízena lokálie a začaly být vedeny matriční knihy,[6] v roce 1853 byla lokálie povýšená na farnost v rámci chrásteckého vikariátu.[7][8] V současnosti je farnost Vrbatův Kostelec administrována ex currendo z farnosti Chrast u Chrudimi.

Z gotické stavby se dochovala celková dispozice kostela, pozměněná v baroku prodloužením hlavní lodi asi o 1,5 metru, přístavbou západní věže a zvýšením celé stavby asi o dva metry, a polygonálně zakončené presbyterium s jedním polem paprsčité žebrové klenby. Během rekonstrukce kostela v roce 1986, kdy byly sejmuty omítky stavby, bylo prokázáno, že i podstatná část zdiva lodi je středověkého původu. Zároveň byl objeven zazděný gotický hrotitý portál v ose jižní stěny lodi se dvěma hrotitými okny po stranách a zazděné okno s gotickou kružbou v ose presbytáře.[9][10]

Popis

Kostel svatého Havla je postaven v centru obce, na okraji návrší, nad údolím potoka Žejbro, na oválném prostranství vymezeném od severu a západu zdí, vybíhající v nízké ohrazení, ke kterému na severozápadě přiléhá hranolová budova někdejší barokní márnice.

Kostel svatého Havla je plochostropý jednolodní kostel zakončený pětibokým gotickým presbytářem s žebrovou klenbou. Kostelní loď a v průčelí kostela se nacházející hranolová věž pocházejí z období renesance. Nástavba zvonového patra pochází z počátku 19. století. Ve věži je dochován zvon z roku 1539.

Fasády kostela jsou členěny lisenami. Kostel je omítnut bílou omítkou, sedlová střecha je kryta eternitovými šablonami. Nad presbytářem ční ze střechy sanktusníková věžička z měděného plechu.

Vnitřní zařízení kostela je převážně novodobé, obraz na hlavním oltáři vytvořil chrudimský malíř František Müller v roce 1899. Hodnotné jsou dva barokní obrazy v lodi zobrazující svatého Františka Xaverského a Ukřižování v původních rámech z doby po roce 1700. Kamenná kropenka je renesanční.[11]

Galerie

  • kostel svatého Havla ve Vrbatově Kostelci
    kostel svatého Havla ve Vrbatově Kostelci
  • kostel svatého Havla ve Vrbatově Kostelci
    kostel svatého Havla ve Vrbatově Kostelci
  • půdorys kostela svatého Havla z roku 1900
    půdorys kostela svatého Havla z roku 1900

Odkazy

Reference

  1. ↑ fotogalerie kostela svatého Havla [online]. mapy.cz [cit. 2025-02-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ kostel svatého Havla [online]. památkový katalog [cit. 2025-02-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ Farní kostel sv. Havla, opata. Katalog královéhradeckého biskupství [online]. [cit. 2025-02-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ ADÁMEK, Karel Václav. Čechy. Díl XIII. Východní Čechy [online]. V Praze: J. Otto, 1905 [cit. 2025-02-10]. S. 320–321. Dostupné online. 
  5. ↑ LEHNER, Ferdinand Josef. Dějiny umění národa českého, Díl I., Svazek II., Část II: Doba románská. Architektura [online]. V Praze: Česká grafická společnost Unie, 1905 [cit. 2025-02-10]. S. 419. Dostupné online. 
  6. ↑ Vrbatův Kostelec. Genealogické pomůcky [online]. [cit. 2025-02-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ CHYTIL, Karel. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XI. Politický okres Chrudimský [online]. V Praze: Alois Wiesner, 1900 [cit. 2025-02-10]. S. 149–150. Dostupné online. 
  8. ↑ FRAJDL, Jiří; BOUZA, Erik. Průvodce po archivních fondech. Praha: Archivní správa ministerstva vnitra ČSR, 1965. 546 s. S. 255. 
  9. ↑ SOMMER, Jan. Gotický kostel ve Vrbatově Kostelci u Skutče. Památky a příroda: časopis státní památkové péče a ochrany přírody. 1987, roč. 12, čís. 1, s. 26–29. 
  10. ↑ LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha: Unicornis, 2001. 607 s. ISBN 80-901587-8-1. S. 550–551. 
  11. ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1978. 636 s. S. 271. 

Související články

  • Římskokatolická farnost Vrbatův Kostelec

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vrbatův Kostelec, 2012 (10).jpg
Autor: Draceane, Licence: CC BY-SA 4.0
Vrbatův Kostelec
Vrbatův Kostelec, kostel svatého Havla, půdorys.jpg
Antonín Martínek, půdorys kostela svatého Havla ve Vrbatově Kostelci, 1900. In: Chytil, Karel: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XI. Politický okres Chrudimský, 1900, str. 149