Kostel svatého Jakuba Většího (Prachatice)

Kostel svatého Jakuba v Prachaticích
Západní průčelí s dvojvěžím
Místo
Stát	Česko Česko
Obec	Prachatice
Souřadnice	49°0′46,8″ s. š., 13°59′57,12″ v. d.
Základní informace
Církev	Římskokatolická
Provincie	Česká
Diecéze	českobudějovická
Vikariát	prachatický
Farnost	Prachatice
Zasvěcení	Jakub Starší
Architektonický popis
Stavební sloh	gotika
Další informace
Adresa	Prachatice, Česko Česko
Kód památky	18220/3-3499 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jakuba Většího v Prachaticích je významnou vrcholně a pozdně gotickou stavbou.^[1] Dnešní podoba vznikla při pozdně gotické přestavbě kostela v letech 1468–1513^[2][3], presbytář je starší (2. čtvrtina až 2. třetina 14. století^[3][4]). Stavba kostela sv. Jakuba v Prachaticích je v blízkém vztahu ke kostelu sv. Jiljí v Dolním Dvořišti (vzorce klenby, tvary hlavic přípor, další kamenické detaily).^[5]

Kostel byl založen již ve 14. století (nejstarší zmínka o zasvěcení kostela sv. Jakubu je z roku 1312^[6], nejstarší zmínka o každodenní mši v kostele je z roku 1359^[6]), podle tehdejších zvyklostí mezi náměstím a hradbami. Současný kostel měl pravděpodobně svého staršího předchůdce, jehož základy byly objeveny v roce 2020 pod podlahou presbytáře (kostel měl presbytář s rovným závěrem, šířky zhruba dnešního presbytáře). K nejstarším částem patří presbytář a spodní patra obou věží. Projekt kostela byl v průběhu stavby několikrát měněn. Původní kostel, zamýšlený jako trojlodní bazilika byl kolem roku 1410 přestavován na síňové trojlodí^[4]. Do husitských válek byly dokončeny obvodové zdi trojlodí s okny a bočními portály, opěrnými pilíři, západní dvojice válcových mezilodních pilířů a částečně i západní dvouvěžové průčelí s velkým oknem a vstupním portálem.^[4][2] V roce 1411 byla založena jižní kaple sv. Kříže^[4] (později sv. Barbory, dnes sv. Jana Nepomuka Neumanna). Za husitských válek bylo dne 12. listopadu 1420 v sakristii kostela upáleno 85 osob; poté byla klenba sakristie pobořena a spadlé kamení pokrylo mrtvoly.^[4][7][8][9] Ve 40. letech 15. století byla zaklenuta západní předsíň kostela.^[4] Během husitských válek poškozený kostel byl opraven v roce 1468 (zasklena okna, trojlodí dostalo nový dřevený strop a kostel byl nově omítnut a vymalován).^[2] Po roce 1475^[2] bylo trojlodí opatřeno vysokým strmým krovem (dodnes dochován, dendrochronologie 1474–1475^[2]). V letech 1490–1500^[2] bylo, původně pravděpodobně pouze plochostropé trojlodí, zaklenuto pozdně gotickou síťovou klenbou (datace dokončení přestavby kostela nad vítězným obloukem rokem 1500, původní vchodová vstupní vrata dendrochronologicky datována do roku 1495). V roce 1507^[10] město postihl velký požár, při kterém byla poškozena kaple sv. Barbory, krov presbytáře a obě věže.^[4].Opravy se zřejmě táhly až do roku 1516.^[11] Severní věž již po požáru nebyla dostavěna, získala pouze nízký krov zakrývající zvonovou stolici. Dostavěna tak byla pouze jižní věž (vysoká 53 m). Konečnou podobu získala jižní věž v 19. století, kdy byla po požáru v roce 1832 ukončena nástavcem v podobě minaretu (realizace 1842–1843^[12], namísto původní poškozené cibulové báně). Na řadě míst interiéru se dochoval znak někdejších majitelů Prachatic, Rožmberků – pětilistá růže, na vítězném oblouku a v malbách v presbytáři pak několik erbů Rabštejnů^[13] (do jejichž éry spadá pozdně-gotická přestavba kostela). Poslední velké opravy kostela proběhly v letech 1936–1938, 1993^[14][15] a 2019–2020.^[16] Veškeré opravy kostela od jeho dokončení v 16. století byly vždy již jen udržovací, bez výraznějších stavebních zásahů nebo rekonstrukcí, kostel se tak do dnešní doby dochoval ve své autentické pozdně-středověké podobě.

Jedná se o síňový trojlodní kostel s polygonálním presbytářem a dvouvěžovým průčelím. Starší částí kostela je presbytář, charakteristická stavba lucemburské doby. Je zaklenutý dvěma poli jednoduché žebrové křížové klenby a zakončený pětibokým závěrem. Tři svorníky zdobí hlava Krista, beránek a poprsí sv. Jakuba. Použitá žebra jsou lehká, dekorační, vybíhají přímo z oblých přípor bez hlavic.

Pod okny obíhá kolem kněžiště kamenná římsa. Přípory ji v závěru procházejí, u polí klenby na ní končí konzolami. Po stranách presbyteria jsou dva pravoúhlé, křížově zaklenuté prostory – stará sakristie a kaple sv. Kříže (sv. Barbory, dnes sv. Jana Nepomuka Neumanna).

Trojlodí je zaklenuto třikrát třemi poli hvězdové žebrové klenby, kterou nesou čtyři osmiboké pilíře. Mezi hlavní lodí a bočními loděmi jsou vloženy široké klenební pásy, které končí na straně presbytáře zaseknuté do zdi ve výšce triumfálního oblouku (s malovanou datací z roku 1500, se znaky rožmberskými, rabštejnským, Janovských z Janovic a městským). Klenební žebra přecházejí na stěnách bočních lodí do tenkých válcových přípor bez přerušení konzolou či hlavicí. Čtvrté pole hvězdové klenby je vloženo nad kůrem mezi věžemi, centrální vzor tohoto pole je dekorativnější než vzory v trojlodí.

Do kostela se vstupuje profilovaným ústupkovým portálem v západní ose průčelí. V tympanonu portálu jsou tři konzoly, v současné době bez soch. Dřevěné dveře jsou zdobeny pozdně gotickou plochou řezbou. Další dva portály jsou skromnější; všechny portály pocházejí z doby okolo roku 1410. Západní portál je vložený hlouběji mezi věže, zbytek prostoru tvoří předsíň, zaklenutá síťovou žebrovou klenbou, spočívající na konzolách (klenba připomíná předsíň kostela sv. Víta v Českém Krumlově).^[17]

Cenné jsou renesanční lavice z roku 1546 (umístěné dnes v muzeu)^[18] a kamenný sanktuář z roku 1508, se sochou svatého Václava na nároží a reliéfy Zvěstování, Narození Páně a Tří králů na podstavci. Ze stejné doby pochází i almužní pokladnice u vchodu do kostela. Hlavní oltář, zasvěcený sv. Jakubovi, je raně barokní (1653, řezbář Jan Weber z Kašperských Hor),^[4] některé reliéfy a sochy pocházejí ze starého gotického oltáře – Zvěstování Panny Marie, Narození Páně, Svatí tři králové a Smrt Panny Marie (malovaná datace 1514,^[2] pravděpodobně z dílny Mistra zvíkovského Oplakávání^[19]), rovněž tak pravděpodobně i sochy sv. Petra a sv. Pavla.^[4] Střed oltáře zdobí sochy Panny Marie, sv. Dominika a sv. Kateřiny Sienské (raně barokní, začátek 18. století, F. Rambler). Kazatelna pochází z 18. století.^{[14][15][17][20]}

Další oltáře jsou umístěny v bočních lodích kostela: oltář sv. Václava (1711), oltář sv. Jana Nepomuckého (1711), oltář sv. Anny (1888, podle návrhu Josefa Mockera, sochy Ferdinand Demetz z Grödenu), oltář Svaté rodiny (1901, návrh Jan Sedláček, sochy Ferdinand Demetz), oltář Panny Marie Bolestné (1714, socha piety 1891, Ferdinand Demetz), oltář Bičování Krista – Krista trpitele (1754).^[4] Vzácný je také renesanční mramorový Epitaf Martina Schussera na stěně v jižní boční lodi.^[21] Hlavní varhany na kůru jsou od sedleckého varhanáře Bedřicha Semeráda z let 1779–1781, v roce 1930 provedl jejich přestavbu, vestavbu, nových dvoumanuálových pnematických varhan Eduard Hubený z Protivína.^[22]

Při opravách prováděných v letech 2009–2020 byly odkryty a restaurovány fresky, pokrývající souvisle a v několika časových vrstvách stěny presbytáře (ze 14. století: Konsekrační malba se staročeským nápisem, doplněná architektonickými katedrálními motivy a zobrazením Mojžíše a beránka na oltáři; dále malba Madony s dítětem, malba Bolestného Krista a sv. Jeronýma se lvem v krajině a malby světců v iluzivních nikách; z let 1468–1493 pak malby: sv. Václava, sv. Veroniky, umučení sv. Šebestiána, Panny Marie s Ježíškem mezi sv. Barborou a sv. Kateřinou, malba posledního soudu a Tlamy Leviathana^[3][23]; dále pak čtyři fresky ze 16. stol. zobrazující: Poslední večeři Páně, Sbírání many, Triumfální Davidův návrat s hlavou Goliáše a krále Šalamouna řešícího spor mezi dvěma ženami o dítě^[16]).

Na vnějším zdi presbytáře jsou pak mezi opěrnými pilíři zachovány fragmenty nástěnné malby Ukřižování Krista z roku 1516 (torzálně dochovaná malba se však prolíná se staršími verzemi maleb ze 14. až 15. století se stejným námětem).^[24][23]

53,5 metrů vysoká věž je v sezóně zpřístupněna veřejnosti a poskytuje výhled z ochozu věže ve výšce 40 metrů na prachatickou městskou památkovou rezervaci a její okolí.^[25] Vstup na věže je umístěn v přízemí schodišťové věže, v západním průčelí kostela, následně se prochází krovem kostela a teprve z něj se stoupá dále na ochoz jižní věže. Návštěvníci tak mohou vidět původní, pozdně gotický, vysoký strmý krov kostela, jež svou velikostí (4x stojatá stolice o pěti úrovních hambalků, výška krovu 20 m, rozpon 21,5 m, sklon 63°), úrovní dochování (jedlové dřevo skáceno v zimě 1474/75) i tesařskou virtuozitou patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co lze nejenom u nás, ale i v celé střední Evropě vidět. Z krovu kostela lze vstoupit i do severní věže, kde se nalézá největší prachatický zvon sv. Jakub z roku 1521 od mistra Bartoloměje^[26].

• Exteriér a interiér kostela
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, Interiér kostela
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, kruchta
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, klenba trojlodí (1490-1500)
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, klenba presbytáře
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, detaily kamenické práce, napojení nerealizované boční empory
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, sanktuář s dochovanou polychromií a výjevy ze života Panny Marie z roku 1508
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, hlavni oltář
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, hlavní oltář, pozdně gotické Narození Páně
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, malby na jižní stěně presbytáře
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, konsekrační malba v presbytáři za oltářem
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, sanktuář, Narození Páně
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, sedile na jižní straně presbytáře
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, epitaf Martina Schussera
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, kazatelna
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, západní průčelí
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, hlavní vstupní portál
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, chrlič na severním opěrném pilíři
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, pohled z východu z Parkánu
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, řez kostelem, Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913), str. 212-246
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, půdorys kostela (Soupis památek, 38. Politický okres prachatický,1913)

• Oltářní výbava kostela
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, hlavní oltář, gotické desky Zvěstování Panny Marie a Narození Páně
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, hlavní oltář, gotické desky Smrt Panny Marie a Klanění Tří králů
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, oltář. sv. Jana Nepomuckého
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, oltář sv. Václava
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, oltář sv. Anny
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, oltář Svaté rodiny
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, oltář Panny Marie Bolestné
• 
  Kostel sv. Jakuba v Prachaticích, oltář Bičování Krista

• Nástěnná malba na vnější fasádě kostela
• 
  Celkový pohled na malbu
• 
  Detail malby – Kristus
• 
  Detail malby
• 
  Detail malby
• 
  Detail malby

• MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém, Politický okres prachatický (1913), svazek 38. 1. vyd. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 388 s. (Soupis památek uměleckých a historických od pravěku do polovice XIX. století; sv. Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913)). (2019) Dostupné online. Kapitola Prachatice, s. 209–246. 
• kolektiv vědeckých a odborných pracovníků Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze za vedení a redakce Emanuela Pocheho. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Svazek 3, P-Š. Praha: Academia, 1980. 538 s. S. 151–154. 
• OURODOVÁ, Ludmila. Průvodce kostelem sv. Jakuba Prachatice. 1. vyd. Prachatice: Město Prachatice, 2005. 48 s. 
• LAVIČKA, Roman. Pozdně gotické kostely na rožmberském panství. 1. vyd. České Budějovice: Národní památkový ústav ÚOP v Českých Budějovicích, 2013. 388 s. ISBN 978-80-85033-47-2. S. 254–259. 
• SOJKA, Jaroslav. Goticko-renesanční svatostánek farního chrámu sv. Jakuba v Prachaticích.. Zlatá stezka (Sborník Prachatického muzea). 2002, roč. 2001-2002, čís. 8–9, s. 45–60. 
• STARÝ, Václav. Z dějin děkanského chrámu I.-IX.. Farní časopis kostela sv. Jakuba v Prachaticích. 2002-2003, roč. 2002,2003. 
• LÁTAL, Hynek. Laboratoře inovací (Centra a osobnosti klenebního umění střední Evropy konce 15. století). 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích v edici Episteme, 2017. 244 s. ISBN 978-80-7394-692-0. S. 186–191. 
• SEDLÁČEK, Jan. Kostel sv. Jakuba v Prachaticích. Architektonický obzor. 1911, roč. 10 (1911), čís. 9, s. 78–80, 86–90. Dostupné online. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Jakuba na Wikimedia Commons