Kostel svatého Jakuba apoštola (Hřivice)
| Kostel svatého Jakuba apoštola v Hřivicích | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Louny |
| Obec | Hřivice |
| Souřadnice | 50°17′17,4″ s. š., 13°43′46,92″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | lounský |
| Farnost | Hřivice |
| Status | farní kostel |
| Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
| Zasvěcení | Jakub Starší |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | barokní |
| Výstavba | 1724 |
| Specifikace | |
| Umístění oltáře | severovýchod |
| Stavební materiál | kámen a zdivo |
| Další informace | |
| Kód památky | 42847/5-1142 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Jakuba apoštola je římskokatolický farní kostel[1] zasvěcený svatému Jakubovi v Hřivicích v okrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[2] Stojí na úpatí údolního svahu potoka Hasiny v jihozápadním cípu návsi.[3]
Historie
Nejstarší písemná zmínka o kostele pochází z roku 1355. Dne 3. července odkázala vdova po lounském konšelu Mikuláši Vlčkovi hřivickému faráři Velislavovi jednu kopu grošů ročně.[4] Až do roku 1425 pak následuje nesouvislá řada pěti dalších duchovních správců, z nichž Rudolf z Hořan (1397) byl rytířského stavu.[5] Hřivický kostel byl vybavený slušným nemovitým majetkem. V předhusitském období platil ze žateckého děkanátu pátý nejvyšší desátek.[6] Ze šestnáctého století známe jmény jen dva faráře, Jiřího Klučovského a Jana Lukvina, naposledy připomínaného v roce 1549.[7] Po polovině šestnáctého století pravděpodobně nebyla hřivická fara obsazena. Začátkem osmdesátých let totiž na faře sídlil jakýsi Mikuláš Tkadlec, který byl dlužen šlechtičně Aleně z Močidlan na Hrádku. V roce 1603 se ale v kostele mše prokazatelně sloužily.[8] Je proto možné, že se už před třicetiletou válkou stal hřivický Svatý Jakub kostelem filiálním ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Opočně, jak tomu bylo po třicetileté válce. Pro opočenskou farnost včetně Hřivic se zavedly matriky v roce 1648.
Součástí kostelního areálu je zděná zvonice. Je patrně starší než dnešní budova kostela.[9] Profilace ostění oken v horní části věže se zdá naznačovat vzniku stavby ve druhé polovině sedmnáctého století. Ve zvonici je umístěn zvon Jakub z roku 1506. Existence zvonice je zřejmě důvodem, proč při novostavbě kostela nebyla postavena věž. Příčinou novostavby měl být požár, ke kterému došlo snad na počátku 20. let 18. století. Z roku 1723 totiž pochází projekt nového kostela, který vypracoval schwarzenberský architekt Anton Erhard Martinelli.[10] Stavbu financoval schwarzenberský patronátní úřad.[11]
Ve čtyřicátých letech devatenáctého století usilovali Hřivičtí o zřízení lokálie. Za tím účelem se v roce 1847 stavěla nová farní budova, do níž se o rok později nastěhoval duchovní. Hřivický kostel se tak stal lokálií farního kostela v Opočně. V roce 1858 byla hřivická farnost obnovena, do jejího okrsku patřily vesnice Konětopy, Pnětluky, Markvarec a Solopysky. Roku 2016 byla fasáda kostela rekonstruována.
- Duchovní správci kostela jsou uvedeni na stránce: Římskokatolická farnost Hřivice.
Stavební podoba
Jednolodní kostel má obdélníkový půdorys se zaoblenými nárožími a polokruhově zakončený presbytář, k jehož jižní straně je připojena sakristie zaklenutá křížovou klenbou. Boční fasády jsou rozčleněné lizénovými rámci a obdélnými okny. Dominantní částí kostela je vstupní průčelí rozdělené lizénovými rámci. Ve střední části je vstupní portál a výklenky v užších bočních částech obsahují sochy svatého Vojtěcha a svatého Prokopa z roku 1746 od Františka Rottera. Další socha (svatý Kryštof) ze stejné doby, jejímž je pravděpodobným autorem, stojí ve výklenku v nejzazší části presbytáře. Průčelí je dále zdůrazněno vysokým kladím, nad kterým je štít s volutovými křídly a trojúhelníkovým nástavcem.[12]
Střední část kostelní lodi je zaklenutá plackovou klenbou, na kterou nad kruchtou a u vítězného oblouku navazují pole talířové klenby. V presbytáři je také použita příčná placková klenba, na kterou v závěru navazuje koncha oddělená pásem, který přechází do dvojice pilastrů v bočních zdech. Dvojice portálů v bočních zdech vede na hřbitov a do sakristie.[12]
Zařízení
Uvnitř převažuje rokokové zařízení, ale hlavní portálový oltář z první čtvrtiny osmnáctého století je barokní. Zdobí ho obraz Stětí svatého Jakuba ze dvacátého století od E. Neumanna a tři sochy: svatý Petr, svatý Pavel a Nejsvětější Trojice. Rokokový boční oltář svaté Anny Samotřetí, který vznikl po polovině osmnáctého století, doplňují sochy svatého Jana Nepomuckého a svatého Josefa. K vybavení dále patří kazatelna se sochou žehnajícího Krista a čtrnáct rustikálních barokních obrazů křížové cesty. Autorem kazatelny a soch v interiéru je pravděpodobně také František Rotter.[12]
Od roku 1742 jsou v kostele uváděny varhany, zřejmě malý pozitiv. Roku 1768 vyrobil varhanář z Lokte Josef Pleyer pro Hřivice nový, větší nástroj. Ten roku 1896 do současné podoby upravila pražská firma Rejna a Černý.[13]
Galerie
Plastika sv. Kryštofa na vnější straně presbytáře
Plastika sv. Vojtěcha na průčelí kostela
Plastika sv. Prokopa na průčelí kostela
Odkazy
Reference
- ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 71–72.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-29]. Identifikátor záznamu 155066 : Kostel sv. Jakuba Apoštola. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-05-15]. Dostupné online.
- ↑ Státní okresní archiv Louny, fond Archiv města Loun, soudní kniha sign. I C 1, fol. 47b
- ↑ ŠTĚDRÝ, František; ŠTÝDL, František. Hřivice v okresu lounském. Hřivice: vlastní náklad, 1915. S. 8–24.
- ↑ ROEDL, Bohumír. Hřivice a Markvarec. Praha: Libri, 2016. ISBN 978-80-7277549-1. S. 18. Dále jen Roedl 2016.
- ↑ MOJŽÍŠ, Jan. Letopisy města Luna. Příprava vydání Bořivoj Lůžek. Praha: Horizont, 1970. 190 s. S. 35.
- ↑ Roedl 2016, s. 17.
- ↑ KUČA, Karel. České, moravské a slezské zvonice. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-7277-018-7. S. 161.
- ↑ IVANEGA, Jan. „Wohl, tüchtig und tauerhafft.“ Stavební aktivity na schwarzenberských panstvích za knížete Adama Františka (1703–1732) [online]. Filosofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2015 [cit. 2020-06-20]. Dostupné online.
- ↑ Roedl 2016, s. 32.
- ↑ a b c POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Hřivice, s. 479.
- ↑ HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Lounska, Žatecka a Podbořanska,. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2003. 152 s. ISBN 80-86-067-77-7. S. 55–56.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Socha sv. Prokopa na západním průčelí kostela ve Hřivicích
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Západní průčelí kostela ve Hřivicích
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Plastika sv. Kryštofa na vnější straně presbytáře kostela ve Hřivicích
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Socha sv. Vojtěcha na západním průčelí kostela ve Hřivicích