Kostel svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty (Brno-město)
Kostel svatého Jana Křtitele a Jana Evangelisty | |
---|---|
Kostel svatého Jana Křtitele a Jana Evangelisty | |
Místo | |
Stát | Česko |
Kraj | Jihomoravský |
Okres | Brno-město |
Obec | Brno |
Souřadnice | 49°11′39,43″ s. š., 16°36′40,19″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | moravská |
Diecéze | brněnská |
Děkanát | Brno |
Farnost | Brno-sv. Janů |
Status | farní kostel |
Současný majitel | Konvent minoritů v Brně |
Zasvěcení | Jan Křtitel |
Datum posvěcení | 1257 |
Světitel | Bruno ze Schauenburku |
Architektonický popis | |
Architekt | Mořic Grimm |
Stavební sloh | baroko |
Specifikace | |
Umístění oltáře | severovýchod |
Další informace | |
Adresa | Minoritská 602 00 Brno-střed |
Ulice | Minoritská |
Oficiální web | http://brno.minorite.cz/ |
Kód památky | 17416/7-55 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky klášter minoritů) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kostel svatého Jana Křtitele a Jana Evangelisty, běžně zvaný jako kostel svatých Janů, je římskokatolický chrám postavený ve 13. století při minoritském klášteře v historickém centru Brna. Areál kláštera s kostelem a loretánskou kaplí je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka.[1]
Dějiny
Minoritský řád přišel do Brna někdy mezi lety 1227 a 1239. Společně se vznikem klášterního provizoria byl postaven i provizorní kostelík svatého Jana Křtitele, jehož pozůstatky byly údajně nalezeny při stavebních pracích v roce 1722.[2] V polovině 13. století vznikl definitivní chrám, který byl roku 1257 vysvěcen olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku. O pět let později byl celý areál kláštera postižen požárem.[3] Donátorem obnovy stavby se stal Mikuláš Opavský, jenž také společně s chotí Anežkou našel v kostele místo posledního odpočinku.[4] Původně se měl stát rodovým pohřebištěm opavských Přemyslovců.[5]
Po klášterní novostavbě a opravách kostela existoval na začátku 14. století minoritský chrám, jenž je v obvodových zdech zachován dodnes. V severním rohu mezi lodí a kněžištěm stála štíhlá věž. V této gotické trojlodní podobě zůstal chrám až do 17. století, kdy byla roku 1678 věž zbořena.
Barokní přestavba
K výrazným úpravám došlo v první polovině 18. století: v sousedství kostela byla postavena loretánská kaple, konvent byl rozšířen a klášterní kostel byl zbarokizován ve dvou etapách Mořicem Grimmem. Nejprve byl v roce 1722 upraven presbytář, který dostal novou klenbu a nová okna, následně v letech 1729–1733 byla přestavěna hlavní loď. Grimm nechal strhnout sloupy trojlodí (chrám je nyní jednolodní) a původní klenbu, kterou nechal nahradit novou barokní, zesílil obvodové zdi, prodloužil loď o jedno pole a vystavěl nové průčelí v duchu dynamického baroka.[3] V této podobě existuje kostel svatého Jana Křtitele a Jana Evangelisty dodnes.
Farním kostelem
Dne 1. září 1784 se minoritský chrám při reorganizaci farní správy nově stal farním kostelem pro jednu třetinu tehdejšího Brna (tedy třetinu dnešního historického centra).[6] Farnost byla později rozšířena do oblasti Cejlu.
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-09-26]. Identifikátor záznamu 128048 : Klášter minoritů s kostelem sv. Janů s Loretou. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ KUČA, Karel. Památky Brna. Brno: Odbor kultury Úřadu města Brna, 1991. S. 50–53.
- ↑ a b FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-026-8. S. 167–172.
- ↑ Z historie minoriského kláštera sv. Janů v Brně [online]. Minorite.cz, 2011-01-09 [cit. 2014-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-22.
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Opava. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 611 s. ISBN 80-7106-808-X. S. 352.
- ↑ KUČA, Karel. Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. ISBN 80-86223-11-6. S. 92.
Literatura
- FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. 878 s. ISBN 80-7277-026-8.
- SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska 1. A-I. Praha: Academia, 1994. 651 s. ISBN 80-200-0474-2.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Harold, Licence: CC BY-SA 3.0
Kostel svatých Janů z ulice Orlí, Brno
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Brno, Orlí ulice - areál kláštera minoritů