Kostel svatého Jiljí (Bystřice pod Hostýnem)

Kostel sv. Jiljí
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajZlínský
OkresKroměříž
ObecBystřice pod Hostýnem
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézeolomoucká
Děkanátholešovský
FarnostBystřice pod Hostýnem
Statusfarní kostel
Zasvěcenísvatý Jiljí
Specifikace
Délka41,5 m
Šířka16,8 m
Výška24 m
Další informace
Kód památky34506/7-5900 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jiljí v Bystřici pod Hostýnem je římskokatolický farní kostel v obci Bystřice pod Hostýnem na Kroměřížsku. Je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

Jednolodní chrám sv. Jiljí na Masarykově náměstí stojí tam, kde podle záznamů z roku 1368 byl původní kostel se hřbitovem. Roku 1545 byl založen nový hřbitov za městem, ale starý se používal dál a také krypta v kostele, do níž byly roku 1584 uloženy ostatky Přemka Prusinovského z Víckova, rytíře Řádu Božího hrobu.

Poslední mužský potomek Rottalů, hrabě František Antonín z Rottalu (1717–1767), nechal v Bystřici postavit nový farní kostel sv. Jiljí v barokním slohu. Práci zadal holešovskému staviteli a sochaři Tomáši Šturmovi.

Vnitřní klenba kostela má výšku 24 metrů. Kostel má osm prosklených oken, síla zdi je přes 1 m, délka kostela 41,5 m, šířka 16,8 m. Celková výška kostela s věží a křížem je 56 m. Původně přiléhala ke kostelu z vnější strany kaple sv. Kříže, střecha byla kryta šindelem.

Součástí oltáře s dnešní podobou Madony je kopií poslední práce Dr. Františka Ondrúška. Za oltářem Madony je velký obraz sv. Jiljí od malíře Jana Hofera (1786–1864) a nad ním rodový erb Jana Jakuba Leonarda della Rovere hraběte z Monte l'Abbate, manžela Marie Amálie, dcery Františka Antonína z Rottalu. Z jejich podnětu byl kostel sv. Jiljí opravován. Mramorová křtitelnice u kněžiště je z roku 1758, velmi stará je také kamenná křtitelnice u vchodu. Obě jsou památkově chráněny.

V druhé polovině 18. století bylo postupně vybudováno pět oltářů: sv. Tekly (1751), sv. Floriana (1768), sv. Barbory (1778), sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa (oba 1781).

Ve 20. a 30. letech 20. století navrhl výmalbu kostela Jano Köhler (1873–1941), autor mozaikových obrazů nové křížové cesty s Jurkovičovými kapličkami na svatém Hostýně. Z jeho freskových maleb se zachovala stropní malba Krista Krále na vítězném středovém oblouku, sv. Václavkřtitelnice, vlevo v kněžišti sv. Jan Sarkander, Cyril a Metoděj a Klement Hoffbauer, vpravo sv. František z Assisi, sv. Alžběta Durynská a sv. Anežka Česká. Výmalbu kostela provedl bystřický malíř Jan Ježek (1879–1960), od něhož je vpravo nad bočním vchodem freska sv. Ludmila. Veškeré řezbářské práce, včetně dřevěných lavic, pocházejí z mistrovské dílny bystřického řezbáře Josefa Jahody (1881–1960).

Varhany s barokním dekorem byly na kůr instalovány již v roce 1756 a v době Loudonů roku 1840 zcela přestavěny. Poslední přestavbu prováděla firma Rieger-Kloss Krnov za druhé světové války a definitivně ji zakončila v roce 1945.

Zvony bývaly v Bystřici čtyři: sv. Jiljí (1094 kg), sv. Jan Nepomucký (429 kg), zvon zasvěcený Kristu na hoře Olivetské (692 kg) a sv. Michal (31 kg, v kapli sv. Vavřince, hřbitovní zvon). Všechny byly v roce 1917 zabaveny k válečným účelům a až roku 1921 na základě veřejně sbírky ulity dva nové zvony: Arnošt (velký laděn na Gis, jméno podle hlavního mecenáše hraběte Arnošta Loudona) a Václav (menší, ladění na H, jméno dle mecenáše továrníka Václava Zbořila). Třetí zvon Vladimír (největší, laděn na Fis, mecenáš Msgr. Vl. Worel) byl pořízen v roce 1936, ale také on musel být odevzdán Němcům. Roku 1942, když byl spouštěn z věže, se utrhl a rozbil. Malý pohřební zvon sv. Michal se nepoužívá.

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-10-05]. Identifikátor záznamu 146232 : Kostel svatého Jiljí. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“