Kostel svatého Jiljí (Domanín)

Kostel svatého Jiljí
Místo
Stát	Česko Česko
Souřadnice	48°59′40,62″ s. š., 14°45′34,97″ v. d.
Základní informace
Církev	katolická církev
Zasvěcení	svatý Jiljí
Další informace
Adresa	Domanín, Česko Česko
Kód památky	14140/3-2344 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jiljí je renesanční stavba s přežívajícími prvky gotiky ze 16. století a mladší věží z roku 1776 na hřbitově nedaleko jižního břehu třeboňského rybníka Svět v Domaníně v okrese Jindřichův Hradec. Od roku 1784 do roku 1877, kdy byla dokončena nedaleká novogotická Schwarzenberská hrobka, sloužila krypta kostela jako hlavní pohřebiště šlechtického rodu Schwarzenbergů (pohřby v letech 1786–1858, na hřbitově vně kostela ještě v roce 1873). Rakve s ostatky schwarzenberské primogenitury byly ze hřbitovního kostela a ze hřbitova slavnostně převezeny do nové hrobky, která se nachází v parku východním směrem, v roce 1877.

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1515.^[1][2] V letech 1574–1576 nechal Vilém z Rožmberka (1535–1592) kostel zvětšit a přestavět. Přestavbu provedl stavební mistr Jan Vlach.^[2] Kostel byl vysvěcen 26. července 1576.^[1]

V roce 1776, kdy byl majitelem panství Josef I. Adam ze Schwarzenbergu (1712–1782), byla za západě přistavěna věž s barokní cibulovou bání.^[1][2] Za jeho nástupce Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu (1742–1789) začal kostel sloužit jako rodové pohřebiště a zůstal jím po dobu jednoho století.

V 19. století se venkovský kostelík stal námětem básně Leonarda Gamsenberga.^[3]

V roce 1992 byl kostel restaurován na náklady Obecního úřadu Domanín.^[1]

Kostel je jednolodní a orientovaný. Nejstarší dochovanou částí je spodní zdivo pětibokého presbytáře.^[1] Presbytář i loď byly sklenuty křížovou klenbou bez žeber, okna jsou hrotitá. Dochovaly se zbytky sgrafit a rustiky.^[2]

Na fasádě je upevněna informační cedule, jejíž obsah ovšem ne zcela koresponduje s údaji v publikaci Umělecké památky Čech.^{[2][pozn. 1]}

Kolem kostela je hřbitov ohrazený kamennou zdí. V severovýchodní části hřbitova byl pohřben cestovatel Jiří Hanzelka (1920–2003).

Vnitřní zařízení je převážně z 19. století. Kolem hlavního oltáře jsou nástěnné malby ze 16. století. Namaloval je v roce 1588 Tobiáš Fels z Jihlavy, jehož znak a nápis se dochal na závěrové stěně. Freska na klenbě představuje Seslání Ducha svatého.^[2] Na stěně v presbytáři se nachází renesanční votivní obraz Viléma z Rožmberka a jeho prvních dvou manželek Kateřiny Brunšvické (1534–1559) a Žofie Hohenzollernské (1541–1564) asi z roku 1576.^[2]

Oltáře byly vyhotoveny D. Petrovičem v roce 1835. Oltářní obrazy namaloval K. Schaller. Na hlavním oltáři je zobrazen sv. Jiljí, na levém bočním sv. Josef s Ježíškem a na pravém Panna Marie.^[2]

V 17. a 18. století byli Schwarzenbergové pohřbíváni ve Schwarzenberské hrobce v augustiniánském kostele ve Vídni. V roce 1783 byl však kostel z řádového proměněn na farní a následně regotizován. Proto se Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu rozhodl založit rodové pohřebiště na jiném místě. Volba padla na hřbitovní kostel v Domaníně u Třeboně, která měla pro Schwarzenbergy symbolický význam, protože byla prvním panstvím, které v Čechách v roce 1660 získali. Přesto hrobka neodpovídala pohřebnímu zákonu, který byl zaveden v rámci josefínských reforem,^[3] a byla chápána jako provizorní.^[4]

Hrobka je prázdná, rakve byly přesunuty do nově zbudovaných reprezentativních hrobek schwarzenberské primo- a sekundogenitury.

Podrobnější informace o zemřelých jsou v tabulce v hesle Schwarzenberská hrobka (Domanín) a Schwarzenberská hrobka (Orlík nad Vltavou).

• Schwarzenberská hrobka (Domanín)
• Schwarzenberská hrobka (Orlík nad Vltavou)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel svatého Jiljí na Wikimedia Commons