Kostel svatého Jiljí (Vinařice)

Kostel svatého Jiljí
ve Vinařících
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLouny
ObecVinařice
Souřadnice50°15′57,23″ s. š., 13°49′14,82″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlounský
FarnostVinařice
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
Současný majitelfarnost Vinařice
Zasvěcenísvatý Jiljí
Architektonický popis
Stavební slohgotický, barokní
Výstavba14. století
Specifikace
Umístění oltářevýchod
Stavební materiálkámen a zdivo
Další informace
Kód památky42893/5-1473 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jiljí je římskokatolický farní kostel[1] ve Vinařicích v okrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[2] Stojí na zrušeném hřbitově v západní části vesnice.

Historie a stavební vývoj

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1352, kdy se uvádí v registru papežských desátků.[3] František Štědrý (viz Literatura) zná jména dvanácti vinařických farářů v předhusitském období. Na přelomu 70. a 80. let 14. století působil ve funkci vinařického plebána jistý Jakub. Arcijáhen Pavel z Janovic zjistil při vizitaci, že Jakub nevykonává svou funkci podle představ kurie, nadměrně holduje alkoholu a udržuje nedovolené styky se ženami.[4]

Postavení kostela lze klást do rozmezí přelomu 30. a 40. let 14. století, kdy se na Lounsku začaly stavět polygonální presbytáře. Z této doby pochází presbytář a jeho klenba, vítězný oblouk a zdivo lodi.[5] Stavitelem kostela byl zřejmě některý z potomků Bičena z Radíčevsi.[6]

Na začátku 40. let 15. století byl kostel opatřen novým krovem. Prokázala to dendrochronologická analýza dvou sekundárně použitých původních trámů ve stávající konstrukci.[7]

Významné úpravy kostela proběhly ve 20. letech 18. století, což souviselo s obnovením statutu kostela jako farního. V letech 1721–1722 byla pořízena nová dlažba, vystavěna zděná kruchta a nové stropy a pořízena stávající křtitelnice. Roku 1721 byly proraženy okenní otvory ve věži, což je první zmínka o její existenci. Vzhledem k tomu, že se v roce 1709 stavěla ještě dřevěná zvonice, je evidentní, že věž byla postavena v časovém intervalu vymezeném těmito dvěma daty. Zřejmě v 80. letech 18. století byla zazděna hrotitá okna presbytáře.[8] Poslední opravy byly podniknuty roku 2018, kdy se opravila fasáda presbytáře a pilíře vstupní branky.[9]

Farnost Vinařice byla obnovena v roce 1720, budova fary vznikla v letech 1723–1724.

Stavební podoba

Obdélná loď kostela je na východě ukončena užším a nižším pětiboce uzavřeným presbytářem s opěráky a zazděnými hrotitými okny, ke kterému je na severní straně připojena sakristie. Boční strany lodi jsou členěné lizénovými rámci a polokruhově ukončenými okny. Boční stěny západního průčelí jsou konvexně prohnuté a zdobené lizénovými rámci a pilastry. Před průčelí předstupuje hranolová věž s rustikovaným přízemím a pilastry v patře. V plochostropé lodi stojí valenou klenbou se stýkajícími se lunetami podklenutá kruchta. Pod ní se nachází vstup do prostoru Božího hrobu. Presbytář je od lodi oddělen hrotitým vítězným obloukem a zaklenut jedním polem křížové žebrové klenby, na které v závěru navazuje paprsčitá žebrová klenba. Do sakristie vede dřevěný portálek.[10]

Zařízení

Rokokový hlavní oltář vyřezal v roce 1781 řezbář J. Turnovský. Zdobí ho obraz svatého Jiljí od J. Kramolína ze druhé poloviny osmnáctého století a dvojice andělů. Interiér doplňují dva boční protějškové oltáře zasvěcené Panně Marii a svatému Janu Nepomuckému od autora hlavního oltáře. K vybavení dále patří klasicistní kazatelna od lounského sochaře D. Phila z roku 1785 a kamenná barokní křtitelnice s dřevěným víkem. Na konzolách stojí barokní sochy blahoslaveného Podivena, svatého Jana Nepomuckého a svatého Antonína.[10] Varhany s rokokovou ornamentikou byly postaveny v roce 1788 litoměřickým varhanářem Johannnem Ruschem. Ve věži je zavěšený zvon z roku 1576, který nechal ulít Děpold z Lobkovic.V 90. letech 20. století byl kostel několikrát vykraden a přišel tak o významnou část mobiliáře.[9]

Galerie

  • Klenba presbytáře

    Klenba presbytáře

  • Varhany

    Varhany

  • Sochy vinaře a rybáře na kazatelně

    Sochy vinaře a rybáře na kazatelně

Odkazy

Reference

  1. ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 208. 
  2. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-09-23]. Identifikátor záznamu 155118 : Kostel sv. Jiljí. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. ↑ TOMEK, Wácslaw Wladiwoj (ed). Registra decimarum papalium čili registra desátků papežských z dioecézí pražské. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 108 s. Dostupné online. S. 45. 
  4. ↑ HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; HLAVÁČEK, Ivan (eds). Protocollum visitationis archidiaconatus Pragensis annis 1379–1382 per Paulum de Janowicz, archidiaconum Pragensem, factae. Praha: Academia, 1973. 529 s. S. 194–195. 
  5. ↑ SKOPEC, Jaroslav (ed.). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 558.  (Dále jen Skopec 2022).
  6. ↑ SKOPEC, Jaroslav; MAREŠ, Jan. Středověká architektura kostela sv. Jljí ve Vinařicích. Monumentorum custos. Časopis pro památky severozápadních Čech. 2016, roč. 9, čís. 1, s. 30–31. ISSN 1803-781X. 
  7. ↑ Skopec 2022, s. 559–560.
  8. ↑ Skopec 2022, s. 561–562.
  9. ↑ a b Lounská farnost [online]. Louny: Římskokatolická farnost - děkanství Louny [cit. 2023-10-25]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech: T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Vinařice, s. 235. 

Literatura

  • Štědrý, František, Vinařice v okresu lounském, Praha b. d.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vinařice kostel.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Vinařice klenba presbytáře.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Gotická klenba presbytáře vinařického kostela
Vinařice varhany.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Varhany v kostele ve Vinařicích
Vinařice rybář s vinařem.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Plastiky rybáře a vinaře na kazatelně v kostele ve Vinařicích