Kostel svatého Jiljí (Vinařice)
Kostel svatého Jiljí ve Vinařících | |
---|---|
Místo | |
Stát | Česko |
Kraj | Ústecký |
Okres | Louny |
Obec | Vinařice |
Souřadnice | 50°15′57,23″ s. š., 13°49′14,82″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | litoměřická |
Vikariát | lounský |
Farnost | Vinařice |
Status | farní kostel |
Užívání | bližší informace: o bohoslužbách o Noci kostelů |
Současný majitel | farnost Vinařice |
Zasvěcení | svatý Jiljí |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | gotický, barokní |
Výstavba | 14. století |
Specifikace | |
Umístění oltáře | východ |
Stavební materiál | kámen a zdivo |
Další informace | |
Kód památky | 42893/5-1473 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kostel svatého Jiljí je římskokatolický farní kostel[1] ve Vinařicích v okrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[2] Stojí na zrušeném hřbitově v západní části vesnice.
Historie a stavební vývoj
První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1352, kdy se uvádí v registru papežských desátků.[3] František Štědrý (viz Literatura) zná jména dvanácti vinařických farářů v předhusitském období. Na přelomu 70. a 80. let 14. století působil ve funkci vinařického plebána jistý Jakub. Arcijáhen Pavel z Janovic zjistil při vizitaci, že Jakub nevykonává svou funkci podle představ kurie, nadměrně holduje alkoholu a udržuje nedovolené styky se ženami.[4]
Postavení kostela lze klást do rozmezí přelomu 30. a 40. let 14. století, kdy se na Lounsku začaly stavět polygonální presbytáře. Z této doby pochází presbytář a jeho klenba, vítězný oblouk a zdivo lodi.[5] Stavitelem kostela byl zřejmě některý z potomků Bičena z Radíčevsi.[6]
Na začátku 40. let 15. století byl kostel opatřen novým krovem. Prokázala to dendrochronologická analýza dvou sekundárně použitých původních trámů ve stávající konstrukci.[7]
Významné úpravy kostela proběhly ve 20. letech 18. století, což souviselo s obnovením statutu kostela jako farního. V letech 1721–1722 byla pořízena nová dlažba, vystavěna zděná kruchta a nové stropy a pořízena stávající křtitelnice. Roku 1721 byly proraženy okenní otvory ve věži, což je první zmínka o její existenci. Vzhledem k tomu, že se v roce 1709 stavěla ještě dřevěná zvonice, je evidentní, že věž byla postavena v časovém intervalu vymezeném těmito dvěma daty. Zřejmě v 80. letech 18. století byla zazděna hrotitá okna presbytáře.[8] Poslední opravy byly podniknuty roku 2018, kdy se opravila fasáda presbytáře a pilíře vstupní branky.[9]
Farnost Vinařice byla obnovena v roce 1720, budova fary vznikla v letech 1723–1724.
Stavební podoba
Obdélná loď kostela je na východě ukončena užším a nižším pětiboce uzavřeným presbytářem s opěráky a zazděnými hrotitými okny, ke kterému je na severní straně připojena sakristie. Boční strany lodi jsou členěné lizénovými rámci a polokruhově ukončenými okny. Boční stěny západního průčelí jsou konvexně prohnuté a zdobené lizénovými rámci a pilastry. Před průčelí předstupuje hranolová věž s rustikovaným přízemím a pilastry v patře. V plochostropé lodi stojí valenou klenbou se stýkajícími se lunetami podklenutá kruchta. Pod ní se nachází vstup do prostoru Božího hrobu. Presbytář je od lodi oddělen hrotitým vítězným obloukem a zaklenut jedním polem křížové žebrové klenby, na které v závěru navazuje paprsčitá žebrová klenba. Do sakristie vede dřevěný portálek.[10]
Zařízení
Rokokový hlavní oltář vyřezal v roce 1781 řezbář J. Turnovský. Zdobí ho obraz svatého Jiljí od J. Kramolína ze druhé poloviny osmnáctého století a dvojice andělů. Interiér doplňují dva boční protějškové oltáře zasvěcené Panně Marii a svatému Janu Nepomuckému od autora hlavního oltáře. K vybavení dále patří klasicistní kazatelna od lounského sochaře D. Phila z roku 1785 a kamenná barokní křtitelnice s dřevěným víkem. Na konzolách stojí barokní sochy blahoslaveného Podivena, svatého Jana Nepomuckého a svatého Antonína.[10] Varhany s rokokovou ornamentikou byly postaveny v roce 1788 litoměřickým varhanářem Johannnem Ruschem. Ve věži je zavěšený zvon z roku 1576, který nechal ulít Děpold z Lobkovic.V 90. letech 20. století byl kostel několikrát vykraden a přišel tak o významnou část mobiliáře.[9]
Galerie
- Klenba presbytáře
- Varhany
- Sochy vinaře a rybáře na kazatelně
Odkazy
Reference
- ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 208.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-09-23]. Identifikátor záznamu 155118 : Kostel sv. Jiljí. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ TOMEK, Wácslaw Wladiwoj (ed). Registra decimarum papalium čili registra desátků papežských z dioecézí pražské. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 108 s. Dostupné online. S. 45.
- ↑ HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; HLAVÁČEK, Ivan (eds). Protocollum visitationis archidiaconatus Pragensis annis 1379–1382 per Paulum de Janowicz, archidiaconum Pragensem, factae. Praha: Academia, 1973. 529 s. S. 194–195.
- ↑ SKOPEC, Jaroslav (ed.). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 558. (Dále jen Skopec 2022).
- ↑ SKOPEC, Jaroslav; MAREŠ, Jan. Středověká architektura kostela sv. Jiljí ve Vinařicích. Monumentorum custos. Časopis pro památky severozápadních Čech. 2016, roč. 9, čís. 1, s. 30–31. ISSN 1803-781X.
- ↑ Skopec 2022, s. 559–560.
- ↑ Skopec 2022, s. 561–562.
- ↑ a b Lounská farnost [online]. Louny: Římskokatolická farnost - děkanství Louny [cit. 2023-10-25]. Dostupné online.
- ↑ a b POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech: T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Vinařice, s. 235.
Literatura
- Štědrý, František, Vinařice v okresu lounském, Praha b. d.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Jiljí na Wikimedia Commons
- Pořad bohoslužeb ve farním kostele sv. Jiljí, Vinařice (katalog biskupství litoměřického)
- Bohoslužby ve farním kostele sv. Jiljí, Vinařice na webu církev.cz/bohoslužby
- Program NOCI KOSTELŮ – Vinařice, kostel sv. Jiljí
- Kostel svatého Jiljí na webu Hrady.cz
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Gotická klenba presbytáře vinařického kostela
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Plastiky rybáře a vinaře na kazatelně v kostele ve Vinařicích