Kostel svatého Martina (Brtníky)

Kostel svatého Martina v Brtníkách
Kostel svatého Martina na dobovém snímku
Místo
Stát	Česko Česko
Kraj	Ústecký
Okres	Děčín
Obec	Staré Křečany
Lokalita	Brtníky
Souřadnice	50°56′53,99″ s. š., 14°26′28″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	litoměřická
Vikariát	děčínský
Farnost	Brtníky
Status	farní kostel
Užívání	příležitostně
Zasvěcení	Martin z Tours
Zánik	1975
Architektonický popis
Architekt	Zacharias Hoffmann
Stavební sloh	baroko
Výstavba	1709–1717
Specifikace
Umístění oltáře	původně východ
Stavební materiál	kámen, cihly
Další informace
Kód památky	52944/5-3598 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Martina v Brtníkách byl římskokatolický farní kostel, postavený Zachariasem Hoffmannem v letech 1709–1717 v barokním slohu. V roce 1774 jej poškodil požár, při kterém shořela většina vnitřního vybavení. Mezi roky 1966 a 1974 byl veden jako nemovitá kulturní památka.^[1] Po druhé světové válce chátral a roku 1975 z popudu děčínského Okresního národního výboru podlehl demolici.

Orientovaná jednolodní sakrální stavba stála na obdélném půdorysu. K západnímu průčelí přiléhala věž, od třetího patra osmiboká, zakončená cibulovitou bání. Půlkruhově zakončený presbytář doplňovala venkovní chodba. Plochý strop lodi zdobily starozákonní výjevy. Mobiliář pocházel povětšinou z doby po požáru, tedy z poslední čtvrtiny 18. století a z přelomu 18. a 19. století. Oltářní obraz svatého Martina namaloval roku 1795 šluknovský malíř Dominik Kindermann (1739–1817), obraz svatého Jana Nepomuckého na jednom z bočních oltářů vytvořil jiřetínský Johann Birnbaum (1793–1872). Nejstarší zvon, pocházející údajně z 15. století, se spolu s dalšími dvěma nachází v rumburské Loretě. Poslední varhany s devatenácti rejstříky z roku 1924 sestavil břevnovský varhanář Josef Růžička (1874–1968). Patrová fara, postavená současně s kostelem, v roce 2012 vyhořela.

Historie

Podle historicky nepodložených zpráv měly již v polovině 12. století Brtníky kapli. Roku 1240 měl být ve vsi postaven první kostel, pravděpodobně dřevěný, který stál severně od dnešní fary.^[2] Prokazatelně jej však zmiňují až urbáře z let 1445 a 1446 vypracované Berky z Dubé, majiteli panství Tolštejn. Matrika míšeňského biskupství z roku 1495^{[p 1]} v Brtníkách uvádí filiální kostel náležející k lipovskému kostelu svatého Šimona a Judy,^[2][3] nejpozději s příchodem reformace však vznikla samostatná farnost.^[4] Poté, co Brtníky roku 1534 přestoupily k protestantství, patřil do zdejší farnosti krátce saský Saupsdorf. Obě vsi spojovala kostelní stezka vedoucí přes osady Kopec a Hinterhermsdorf. Kvůli nedostatku kněží v době rekatolizace se stal brtnický kostel v průběhu 17. století opět filiálkou lipovského a později mikulášovického chrámu. K opětovnému osamostatnění farnosti došlo po výstavbě nového kostela.^[2]

Protože starý kostel kapacitně nevyhovoval rostoucí vsi, žádali roku 1700 její obyvatelé svou vrchnost o rozšíření chrámu.^[5] K němu ovšem nedošlo, protože se majitelka panství Lipová, hraběnka Marie Anežka Salm-Reifferscheidtová (1674–1718), rozhodla postavit zcela nový svatostánek.^[2][5] Stavební plány dala vyhotovit v roce 1708. Základní kámen nového kostela, zasvěceného svatému Martinovi, byl položen roku 1709. Přípravu plánů i stavbu chrámu hraběnka svěřila Zachariasi Hoffmannovi (1678–1754) z Lipové, který pro ni zároveň stavěl nový kostel Navštívení Panny Marie v Lobendavě. Tesařské práce zajišťoval Andreas Breuer z Hrádku nad Nisou.^[2] Při stavbě vydatně pomáhali místní farníci. Kostel byl dokončen roku 1716, následujícího roku byla dostavěna věž, která stála 1 200 říšských tolarů.^[2] Místní učitel Zacharias Herlt, který působil při výstavbě kostela zároveň jako vrchnostenský písař a stavbyvedoucí, uložil do špice kostelní věže pamětní listiny.^[6] Než se brtničtí farníci dočkali nového kostela, konaly se bohoslužby v soukromých domech.^[2] Prvním farářem (do roku 1717 nejprve administrátorem) byl Johann Christoph Donath (ve funkci 1713–1742).

Od dokončení stavby až do poloviny 20. století byl kostel nepřetržitě využíván a probíhaly na něm průběžné opravy. Roku 1769 se dočkal nové střechy a celkově musel být opraven po požáru roku 1774. Větší renovace proběhly i v následujícím století, a to v letech 1858–1872, 1884 a 1887. Posledními opravami prošel kostel ve 30. letech 20. století za faráře Antona Maiera (ve funkci 1917–1946). Roku 1935 nahradil staré šindele na obou věžích plech. O dva roky později dostal kostel novou omítku, na které rumburský malíř Pfohl obnovil sluneční hodiny.^[7]

Po druhé světové válce kostel postupně chátral, přestože brtničtí občané i duchovní správci poukazovali na nutnost oprav, zejména střechy. Snahy o opravu narážely především na nedostatek financí.^[8] Silně poškozený kostel byl přesto 4. dubna zapsán jako kulturní památkou.^[1] Poslední mše svatá se v něm konala roku 1959, kdy už byl ovšem spravován excurrendo z Krásné Lípy.^[8] Brtnický Místní národní výbor hledal pro kostel vhodné využití. V návrzích se objevovaly například obřadní síň, knihovna, kulturní sál, pohostinství či tělocvična.^[5][8] Mezitím roku 1971 provedl děčínský Okresní národní výbor kroky vedoucí ke konečné likvidaci chrámu. Nechal snést silně poškozený krov, zbourat sakristii a římsy.^[9] Přesto se v roce 1974 objevily plány na přestavbu kostela. Podle nich měla být věž zachována a nadále by sloužila jako rozhledna.^[5][9] Ve stejném roce zároveň přestala mít stavba status památkově chráněného objektu.^[1] Okresní národní výbor však nakonec rozhodl o celkové demolici, ke které došlo 18. února 1975.^[5] Spolu s kostelem podlehla zboření i hřbitovní kaple. Několik stavebních prvků skončilo v Okresním muzeu v Děčíně, zbytek inventáře údajně našel využití v obci Košík na Slovensku, kde nahradil vybavení místního kostela zničené při požáru.^[8][9]

Na místě kostela se v 21. století rozprostírá travnatá plocha, kterou vlastní obec Staré Křečany. Brtnická farnost je spravována excurrendo z rumburského děkanství.^[10] Bohoslužby se v místech zbořeného kostela slouží příležitostně, zejména u příležitosti svátku svatého Martina.^[11]

Popis

Exteriér

Jednolodní orientovanou chrámovou stavbu na obdélném půdorysu zakončoval půlkruhový presbytář, ke kterému přiléhala přízemní krytá chodba s obdélným vchodem na východní straně. Na loď i presbytář navazovaly z jihu a severu sakristie s oratořemi v patře.^[12] Čtyřhranná věž, umístěná při západním průčelí, přecházela v třetím patře v osmiboký hranol zakončený cibulovitou bání. Fasádu kostela členily římsy, lizény, dvojice pilastrů a na jižní stěně umístěné sluneční hodiny, věž pak lizénové rámce, které přecházely v oblamované lizény.^[12] Obdélný hlavní vchod bez předsíně, umístěný v jižní stěně, zdobil pískovcový znak Salm-Reifferscheidtů. Jeho autorem byl Christian Riedel z Velkého Šenova. Totožný znak vyrobil pro vilémovský kostel Nanebevzetí Panny Marie.^[13] Obdélná okna ukončovaly segmentové oblouky, typické pro stavby Zachariase Hoffmanna, věžní okna byla zakončena půlkruhově. Střechu kostelní lodi pokrývala břidlice, věž měděný plech.^[8][12]

Interiér

Chrámovou loď zakrýval plochý strop s obrazy znázorňujícími výjevy ze Starého zákona. Sakristie byla sklenuta křížovou klenbou, presbytář valenou klenbou s lunetami, která přecházela v konchu s lunetami.^[12] Většina původního mobiliáře shořela při požáru v roce 1774. Nové vybavení pocházelo převážně z konce 18. století a období kolem roku 1800, v průběhu 19. století bylo průběžně obnovováno a doplňováno. Jeho nejstarší součást – sousoší Nejsvětější Trojice – pocházela z roku 1740.^[8] Hlavní oltář se sochami svatého Petra a Pavla pocházel z roku 1817, starší titulární oltářní obraz z roku 1795 namaloval šluknovský malíř Dominik Kindermann (1739–1817).^[2][12] Kromě něj v kostele stály tři rokokové postranní oltáře zasvěcené svaté Anně, Panně Marii Bolestné a svatému Janu Nepomuckému. Oltářní obraz Jana Nepomuckého z roku 1840 pocházel od jiřetínského malíře Johanna Birnbauma (1793–1872).^[12] Kamenná křtitelnice a rokoková kazatelna, zdobená sochami evangelistů a luisézním motivem, pocházely z doby kolem roku 1800. Trojdílná kruchta stála u západní stěny.^[12] V kostelní kryptě byli pohřbeni první tři faráři. Vnitřek kostela prošel roku 1884 rozáhlými opravami v nákladu 2 000 zlatých.^[2]

Varhany

První varhany s devíti rejstříky a pedálem pocházely z roku 1713. Postavil je pravděpodobně českokamenický varhanář Tobias Fleck mladší (1671–1751). Sloužily až do roku 1833, kdy je nahradil nástroj z dílny Franze Fellera (1787–1843) z Libouchce. Hlavní stroj disponoval osmi rejstříky, pozitiv pěti a pedál třemi. Roku 1878 varhany přestavěla firma Hermann Eule z Budyšína. Ponechána zůstala původní skříň a většina rejstříků. Poslední varhany postavil v roce 1924 břevnovský varhanář Josef Růžička (1874–1968). Do původní skříně z roku 1833 vestavěl pneumatický nástroj s devatenácti rejstříky. Nástroj patřil mezi mobiliář odvezený před demolicí kostela na Slovensko.^[14]

Zvony

Nejstarší dochovaný zvon o průměru 66 centimetrů pocházel údajně z 15. století a nesl nápis psaný frakturou: „Jhesu Christu D. rex gloria veni cum pace“,^[2] případně „Iesus Christus Rex Gloriae Veni In Pace“.^[15] Krom nápisu jej zdobily podobizny Madony a motiv pletence. Roku 1774 odlil Josef Pietschmann z Chomutova pro brtnický svatostánek nový zvon vážící 1 200 kilogramů, ten však musel být roku 1827 v Chomutově znovu přelit. Umíráčkový zvon pořídil roku 1777 spolek Velikonočních jezdců, proto také mimo jiné vyzváněl každoročně při slavnostní velikonoční jízdě.^[2] Sanktusový zvon zakoupilo roku 1763 místní „Arcibratrstvo Nejsvětější Trojice“ (německy Erzbruderschaft der heiligen Dreifaltigkeit). Kromě datace nesl iniciály „ICK“, obraz Nejsvětější Trojice, postavu klečícího muže a anděla s palmetou.^[16] Nejstarší zvon s reliéfem Madony a sanktusový zvon přečkaly rekvizice první i druhé světové války. V roce 1921 pořídila farnost nové zvony, z nichž druhou světovou válku přečkal jeden. V průměru měřil 35 centimetrů a zdobil jej nápis „Aus schwerer Zeit stamme ich / Ein grosses Wunder künde ich / An die Ewigkeit mahne dich“ (česky „Z těžké doby pocházím / Velký div hlásám / Na věčnost pamatuj“) spolu s věnováním „Gewidmet vom Osterreiterverein Zeidler 1921“ (česky „Věnováno Spolkem velikonočních jezdců Brtníky 1921“).^[15] Před demolicí kostela byly tři dochované zvony přeneseny do rumburské Lorety, v jejíž zvonici tak visí nejstarší zvon s Madonou a zvon darovaný velikonočními jezdci z roku 1921. Sanktusový zvonek z roku 1763 je součástí tamní výstavy o zničených kostelech Šluknovského výběžku.^[15]

Okolí kostela

Hřbitov, rozprostírající se kolem kostela, byl rozšířen roku 1841 a v roce 1850 jej doplnila klasicistní hřbitovní kaple.^[2] Stavbu na čtvercovém půdorysu s vybranými rohy zdobila v průčelí dvojice pilastrů a trojúhelníkový štít. Interiér, sklenutý valenou klenbou s lunetami, doplňovaly pilastry.^[12] Kaple podlehla demolici spolu s kostelem v roce 1975. Roku 1859 došlo k rozšíření hřbitovní brány, kterou doplnily sochy svatého Martina a svatého Floriána.^[12] Z kostelního hřbitova se dochovala pouze hrobka místní továrnické rodiny Klingerových.^[5] Východně od kostela stála patrová barokní fara postavená spolu s kostelem. Budova přečkala demolici kostela, roku 2012 však byla zničena úmyslně založeným požárem.^[17]

Galerie

• 
  Zbořeniště (2015)
• 
  Zbořeniště (2015)
• 
  Fara (2015)
• 
  Fara (2015)
• 
  Památník poblíž bývalého kostela (2015)
• 
  Kostel na historickém snímku
• 
  Kostel na historickém snímku
• 
  Hřbitovní kaple na historickém snímku
• 
  Hrobka rodiny Klingerových (2015)

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články

• Římskokatolická farnost Brtníky

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Martina na Wikimedia Commons
• kostel sv. Martina v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
• Kostel sv. Martina, Brtníky (katalog biskupství litoměřického) Archivováno 19. 8. 2019 na Wayback Machine.
• Výstava zničené kostely severních Čech 1945–1989

	Hřbitov s kaplí	Železniční zastávka Brtníky
	Lípa v Brtníkách		Křížová cesta Kaple Nejsvětější Trojice
		Kostel svatého Martina
	Bývalý zámeček Šternberk	Klingerova vila Národní park České Švýcarsko