Kostel svatého Martina (Mlékojedy)
Kostel svatého Martina v Mlékojedech | |
---|---|
Kostel sv. Martina v Mlékojedech v r. 2018 | |
Místo | |
Stát | Česko |
Kraj | Ústecký |
Okres | Litoměřice |
Obec | Mlékojedy |
Souřadnice | 50°31′37,82″ s. š., 14°7′11,96″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | litoměřická |
Vikariát | litoměřický |
Farnost | u Všech svatých Litoměřice |
Status | filiální kostel |
Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
Zasvěcení | Martin z Tours |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | gotika a baroko |
Výstavba | 14. století, přestavěn 1776 |
Specifikace | |
Stavební materiál | kámen |
Další informace | |
Kód památky | 34187/5-2179 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kostel svatého Martina v Mlékojedech je sakrální stavba stojící na vyvýšené terase malého bývalého hřbitova, na obdélné návsi[1] v centru obce. Náhrobky z bývalého hřbitova se zčásti dochovaly a jsou položeny severně od něj. Hřbitov je obtočen litinovým plotem gotisujících tvarů z roku 1885. Duchovní správou kostel náleží do litoměřického děkanství u Všech svatých.[2] Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka.[3]
Historie
Kostel je v jádru gotický ze 14. století. V roce 1384 je připomínán jako farní kostel. Kostel byl poškozen v období husitských válek, ale ještě roku 1465 byl katolický, i když okolí podléhalo utrakvismu. V roce 1592 byl poškozen požárem, po němž dostala věž dnešní poslední patro, které bylo před požárem snad hrázděné nebo bedněné, a sgrafitovou omítku. Po skončení třicetileté války byl kostel pouze opravován. Do současné pozdně barokní podoby byl přestavěn v roce 1776[1] a to tak, že byl prakticky celý zbourán s výjimkou věže, a nahrazen novým objektem, který měl v podstatě shodné rozměry. Byl zasažen povodněmi v roce 1845 a v roce 1890. Po roce 1945 začal chátrat. Povodněmi by zasažen i v roce 2002. Ve druhé dekádě 21. století probíhá jeho postupná rekonstrukce, přičemž nejdříve byla obnovena střešní krytina.
Architektura
Jedná se o podélnou jednolodní stavbu s odsazeným, polokruhově uzavřeným presbytářem z roku 1776 a malou sakristií, které přiléhá k severnímu boku. V jeho západním průčelí se nachází hranolová věž gotického původu, která je vzhledem ke kostelu mohutná. Věž byla obnovena po požáru v roce 1592 a částečně se dochovalo její renesanční sgrafitové kvádrování. Ve spodních patrech se věž kromě pravoúhlého západního portálu s kamenným ostěním otevírá štěrbinovými okénky, které jsou v osách stěn. Horní zvonové patro věže má čtyři velká zvuková okny se segmentovými záklenky. Střecha věže je jehlancová, projmutá. Na vrcholu věže je korouhvička s letopočtem 1595, kdy byl kostel po požáru opraven.[1]
V lodi jsou pilastrové svazky s rokajovými hlavicemi. Okna jsou velká, pozdně barokní s mírně vyklenutými záklenky jen na jižní straně. V lodi jsou plackové klenby.[1]
Zařízení
K zařízení patří rokokový hlavní oltář pochází z roku 1776. Je z umělého mramoru a jeho autorem je M. Hennevogel. Titulní obraz hlavního oltáře je novější. Byl umístěn do bohatě řezaného a zlaceného barokního akantového rámu z počátku 18. století. Boční oltář Pohřbívání Krista je dřevěný, pozdně renesančního typu. Má edikulu se zlacenými sloupky a čtyřmi sochami. Nachází se na něm původní renesanční deskový obrázek Pohřbívání Krista z období kolem roku 1600. Mezi ostatní zařízení patří kazatelna, obraz sv. Jana Křtitele, socha Jezulátka a varhany. Vesměr se jedná o díla rokokových tvarů z konce 18. století.[1] Ve 21. století je zařízení umístěno v depozitáři z důvodu probíhající rekonstrukce.
Okolí kostela
Na pilíři u čp. 77 se nachází barokní soška sv. Floriána s letopočtem 1707. Železný dvojitý barokní kříž z období kolem roku 1680 s bohatě tepanou mřížovinou se nachází na západním konci obce. Do Mlékojed byl přenesen v roce 1839 ze zrušeného kostela sv. Michala[1] při dominikánském klášteře v Litoměřicích. Na východním konci obci se nachází jednoduchý křížek umístěný na podstavci.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech K/O, sv. II.. Praha: Academia, 1978. 580 s. Kapitola Mlékojedy /Litoměřice/, s. 407–408.
- ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 119–120.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-29]. Identifikátor záznamu 145888 : Kostel sv. Martina, s farou čp. 22, Mlékojedy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Martina na Wikimedia Commons
- Pořad bohoslužeb v kostele sv. Martina, Mlékojedy (katalog biskupství litoměřického)
- Program NOCI KOSTELŮ, Mlékojedy, kostel sv. Martina
- Kostel sv. Martina v Mlékojedech na webu Hrady.cz
- kostel sv. Martina v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Mlékojedy, okres Litoměřice. Kostel sv. Martina. Pohled z jižní strany návsi.
Mlékojedy, okres Litoměřice. Pohled na obec od východu, ze silnice od Litoměřic. V pozadí se na druhém břehu Labe vypíná vrch Radobýl (399 m).
Mlékojedy, okres Litoměřice. Křížek při silnici na východním konci obce, naproti fotbalovému hřišti. Pohled z jihozápadní strany, v pozadí řeka Labe, za stromy se skrývá město Litoměřice, z něhož patrná pouze zvonice při katedrále sv. Štěpána.
Mlékojedy, okres Litoměřice. Průhled ze západní části obce hlavní ulicí směrem k návsi.
Autor: Michielverbeek, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: