Kostel svatého Martina (Rusová)

Kostel svatého Martina v Rusové
Chybí zde svobodný obrázek
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresChomutov
ObecKryštofovy Hamry
LokalitaRusová
Souřadnice50°27′15,18″ s. š., 13°9′24,71″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátkrušnohorský
FarnostRusová, od 14. dubna 2003 Vejprty
ZasvěceníMartin z Tours
Datum posvěcení14. září 1939
Architektonický popis
Výstavba1935–1939
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Martina stával v zaniklé obci Rusová (dnes část obce Kryštofovy Hamry) na Chomutovsku. Roku 1939 nahradil starší gotický kostel. K demolici nového kostela došlo v roce 1971, tedy po 32 letech existence. Stalo se tak v souvislosti s plánovanou výstavbou přehrady Přísečnice, protože se spolu s vesnicí ocitl v ochranném pásmu přehrady.[1]

Historie

Kostel svatého Martina zaujal místo staršího původně gotického kostela, který pocházel pravděpodobně z patnáctého století, ale první písemná zmínka o něm je až z roku 1591. Barokní přestavbou prošel v roce 1689 a věžička byla přistavěna až roku 1770. Základní kámen nového kostela postaveného z režného zdiva byl položen 1. září 1935. Stavební kámen se lámal v těsném okolí staveniště.[2] Výstavba proběhla v šesti etapách a kostel byl vysvěcen 14. září 1939. V jednom ze dvou představků byla zřízena pamětní kaple obětem světové války. Autorem oltáře a dalšího vybavení se stal umělecký řezbář Ernst Hollitzer.[3]

Kvůli výstavbě přehrady Přísečnice byla počátkem sedmdesátých let dvacátého století s výjimkou nádraží zbourána celá obec Rusová, v roce 1971 jí tak padl za oběť i kostel, byť voda k němu nakonec nikdy nedosahovala. O jeho demolici paradoxně požádalo litoměřické biskupství, které s vědomím připravované stavby přehrady plánovalo využít jeho krov při opravě kostela svatého Vendelína v Perštejně.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska a Kadaňska od A do Z. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2006. 95 s. ISBN 80-239-7630-3. Kapitola Rusová – Reischdorf, s. 70. 
  2. ↑ DĚD, Stanislav. Křížová cesta života Ernsta Hollitzera I. Památky, příroda, život. 2015, roč. 47, čís. 2, s. 14–15, 17. ISSN 0231-5076. 
  3. ↑ DĚD, Stanislav. Křížová cesta života Ernsta Hollitzera II. Památky, příroda, život. 2015, roč. 47, čís. 3, s. 21. ISSN 0231-5076. 
  4. ↑ KRČMÁŘ, Luděk; PROCHÁZKA, Zdeněk; SOUKUP, Jan. Zničené kostely. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2004. ISBN 80-86125-46-7. 

Literatura

  • LAURENČÍKOVÁ, Markéta; GAŽA, Jan. Zaniklé kostely na Chomutovsku po roce 1945. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2001. 48 s. S. 14. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“