Kostel svatého Martina (Sedlčany)

Kostel svatého Martina v Sedlčanech
Pohled od jihu
Místo
Stát	Česko Česko
Kraj	Středočeský
Okres	Příbram
Obec	Sedlčany
Souřadnice	49°39′24,67″ s. š., 14°25′32,23″ v. d.
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Kostel svatého Martina
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	pražská
Vikariát	příbramský
Farnost	Sedlčany
Zasvěcení	Martin z Tours
Specifikace
Stavební materiál	zděný
Další informace
Kód památky	27548/2-2566 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Martina v Sedlčanech je římskokatolický farní kostel, postavený v raně gotickém stylu. Je jednou z dominant města Sedlčan a zároveň nejstarší dochovanou stavbu ve městě. Kostel náleží do gesce římskokatolické farnosti Sedlčany příbramského vikariátu, v minulosti sloužil kostel také jako děkanský chrám sedlčanského děkanství. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka.^[1]

Datum založení kostela není přesně známé, nejstarší zpráva o Sedlčanech z roku 1294 kostel nezmiňuje. Podle slohu věže se sdruženými románsko-gotickými okénky, umístěnými ve vrchní části věže, se usuzuje, že byl postaven v letech 1270–1280.

Kostel byl přestavěn ve 14. století na náklady rodu Rožmberků. Část původního zdiva kostela a část věže jsou dosud zachovány.

První a nejvýznamnější stavební etapa kostela, o níž jsou doložené zmínky, započala roku 1374, kdy někdejší majitelé a patroni Sedlčan, Petr a Jan z Rožmberka, přistavěli nový vysoký pravoúhlý presbytář (kněžiště) ve stylu vrcholné gotiky, jehož východní zeď je v rozích a uprostřed podepřena třemi opěrnými pilíři. K presbytáři přiléhala z jeho severní strany dvoupatrová gotická sakristie, kde horní místnost sloužila k úschově městských a církevních cenností. Okna byla prolomena jen na jižní stěně kněžiště. Nečleněná severní stěna presbytáře představovala ideální místo pro realizaci monumentálních maleb.

V renesanci byly fasády kostela byla opatřeny sgrafity. Roku 1580 směnil Vilém z Rožmberka Sedlčany s Jakubem Krčínem z Jelčan za jeho tvrz Nový Leptač (dnes Kratochvíle). Z Krčínovy renesanční éry pochází cínová křtitelnice a renesanční sgrafito věže. Když Krčín zemřel bez mužských potomků, vrátily se Sedlčany zpět Rožmberkům.

Za třicetileté války byl 2. března 1645 kostel vydrancován švédskou armádou generála Lennarta Torstenssona a v průběhu staletí zasažen četnými požáry, které poškodily opevnění i kostel. Baroko se v kostele sv. Martina projevilo pouze ve vnitřním vybavení.

Druhá významná stavební úprava kostela proběhla až v 19. století. Roku 1817 byla místnost nad sakristií změněna na oratoř, z níž byla do kněžiště prolomena dvě okna. V roce 1906 spadla klenba pod oratoří. Ta byla tehdy zrušena a okna do presbytáře byla zazděna.

Byla přistavěna chrámová předsíň a do nového vchodu přemístěn původní gotický trojlaločný hlavní portál. V letech 1862-1864 byl kostel rozšířen o severní pseudogotickou boční loď s emporou v patře a zřízen byl nový dřevěný kůr pro varhany. Pro přístup bylo vybudováno nové schodiště, přiléhající k věži. Novogotický projekt vypracoval architekt Bernhard Grueber. Na přelomu 19. a 20. století byla provedena rekonstrukce kružeb oken a pořízené vitráže.

V roce 1913 byly v souvislosti s vymalováním presbytáře objeveny pod vrstvou malby staré fresky. Do děkanské pamětní knihy a kroniky byl zaznamenán popis s náčrty a pořízeno několik fotografií. Poté bylo vše opět přetřeno barvou.

Hlavní barokní oltář, který byl pořízen počátkem 18. století, shořel 5. května roku 1934. Příčinou požáru byla pravděpodobně závada elektroinstalace. Repliku barokního oltáře zhotovil téhož roku kutnohorský řezbář František Charvát. Vytvořil i repliky soch sv. Václava a sv. Ludmily a zastavení křížové cesty.

V letech 1956–1958 byla obnovena sgrafita na fasádě kostela.

V roce 2014 byl proveden odborný restaurátorský průzkum severní stěny presbytáře. Byla odhalena rozsáhlá gotická freska Průvodu Tří králů a torzo malby Křtu Páně. Klanění Tří králů v této podobě patří v českých zemích k ojedinělým, objednavatelem maleb byl snad Jindřich z Rožmberka. Následně bylo také potvrzeno několikanásobné poškození středověké malby, které vzniklo při různých stavebních úpravách kostela. Jedno ze zásadních poškození malby jsou dva proražené okenní otvory z roku 1817, které vedly do oratoře nad sakristií, než byly zazděny. V roce 2015 byla freska zrestaurována.

Kostel je situován jižně od náměstí a na západě je otevřen přímo do ulice. Gotický kostel stojí na oválném návrší dřívějšího hřbitova.

Hranolová zvonice je dvojpodlažní, dochována v pozdně gotickém stylu, s nepatrně ustupujícím zděným zvonovým patrem, zastřešená nízkou stanovou střechou, krytou bobrovkami. Na průčelí, orientovaném ke kostelu, je široký, půlkruhový portál s okosením, které je dole pravoúhle zalomené. Do portálu jsou vsazeny výplňové dveře. Patro osvětluje klenuté okno.

Sedlčany neměly hradby, ale kostel byl opevněný. Opevněné kostely jsou charakteristické hradbou, z niž se zde dochovalo kamenné ostění brány ve zdivu zvonice, která se nachází na severozápadní straně od kostela. Ve středověku byl obehnán hradbou s baštami, podsebitím, arkýřovými vížkami a bránou s padacím mostem. Sloužil tak v případě ohrožení jako poslední útočiště obyvatel. Rozsah původní hradby naznačuje současná zeď okolo kostela z roku 1955. Rovněž loď a presbytář kostela měly hrázděné patro, jehož pozůstatkem mohou být dřevěné krakorce.

V západním průčelí kostela se nachází hranolovitá věž, předsazená hlavní lodi, k jejímuž jižnímu boku je přisazena předsíň s depozitářem v patře. Věž je pokryta sgrafitovou rustikou, s pozdně románskými až raně gotickými sdruženými, trojlistě zakončenými okny v prvním patře, bez kružeb. V dalším patře jsou z každé strany prolomena lomená okna s kružbami trojlistu v horní části a dvěma jeptiškami níže. Ve spodní části lomených oken jsou umístěny hodiny. Věž je zakončena ochozem s cimbuřím a zděnou osmibokou jehlancovitou střechou, která je stavebně mladší.^[2]

V průčelí předsíně můžeme vidět raně gotický profilovaný trojlistě zakončený portál a dvě jednoduchá obdélníková okénka, s rozdílnými výškami parapetu, která osvětlují první patro předsíně. Západní průčelí severního přístavku nám nabízí pohled na hrotitý portál a nad ním prolomené hrotité okno s dvěma plaménkovými kružbami a dvěma jeptiškami. Nad tímto oknem se nachází kruhový otvor bez kružeb. Štít lodi je hladký, trojúhelníkový.

Ve východní zdi jsou dvě lomená okna s kružbami. Kružba severněji umístěného okna má nejvýše čtyřlist, pod ním dva trojlisty a nejníže tři jeptišky. Kružba jižněji umístěného okna má nejvýše také čtyřlist doplněný dvěma menšími čtyřlisty, trojdílné okno je ukončeno jeptiškami a kružbami.

Jižní stěna presbytáře je prolomena dvěma úzkými okny, která jsou zdobena stejnou gotickou kružbou, a to čtyřlistem a pod ním dvěma jeptiškami. Mezi okny je vysoký, čtyřikrát odstupněný opěrák, pultově ukončený. Čelo opěráku je bez omítky, s viditelnými kvádry. Obdobný je diagonálně postavený nárožní opěrák. V jižní zdi hlavní lodi je umístěný hrotitý profilovaný portál.

Hlavní loď prosvětlují dvě lomená okna s gotickou kružbou. Okno umístěno východněji je zdobeno dvěma jeptiškami, zakončeno kružbami dvou trojlistů a nad nimi kružbou čtyřlistu. Západněji prolomené okno má dvě jeptišky a ve vrchní části kružbu čtyřlistu.

Vstup do předsíně z jižní strany je zajištěn jednoduchými dřevěnými dveřmi. Prostor kruchty osvětluje z jižní strany jedno hrotité okno, zdobené dvěma jeptiškami a trojlistem. Na jižní straně předsíně jsou dvě jednoduchá obdélníková okénka, každé v jednom z pater, s ostěním zakončeným půlobloukem.

V severní zdi hlavní lodi, k níž přiléhá sakristie, nejsou okna. Do sakristie zajišťují vstup jednoduché dřevěné dveře. Na severní straně kostela pseudogotického přístavku je situován jednoduchý obdélníkový portál, osazený dřevěnými dveřmi. Po stranách portálu se nachází symetricky umístěná obdélníková okna zdobená dvěma jeptiškami.

Trámový krov je na hlavní lodi nesen dřevěnými krakorci. Nad jižním vstupem lodi jsou v koruně zdi vsazeny i dva kamenné krakorce, které nejspíše nesly licí arkýř.

Jedná se o gotický jednolodní kostel s obdélným presbytářem, patrovou obdélníkovou sakristií a s rozsáhlým pseudogotickým přístavkem s emporou v patře po severní straně čtvercové lodi.

Zaklenutí presbytáře tvoří dvě nestejně velká pole obdélníkového tvaru. Jedno pole je zaklenuto křížovou klenbou. Druhé pole je tvořeno obkročnou klenbou s klínovým žebry umístěnými na ornamentálních konzolách. Cihlová žebra se kříží ve svornících, zdobených trojhranným štítem a reliéfními pětilistými rožmberskými růžemi. Žebra jsou vesměs profilována a konzoly žeber v rozích presbytáře mají jehlancový tvar. Dveře z presbytáře do sakristie mají rovné nadpraží.

Obdélníková sakristie je zaklenuta dvěma poli křížové klenby a oratoř nad ní křížovou klenbou téhož typu. Klínová vyžlabená žebra vybíhají z jehlancových konzolek a spínají je ve vrcholu hladké kruhové svorníky.

Loď je krytá plochým stropem. Na pilířích je vymalován lobkovický knížecí erb. Hlavní loď a presbytář jsou od sebe odděleny lomeným vítězným obloukem, na hranách jednoduše profilovaný čtvrtkruhovým žlábkem. Loď je osvětlována z jižní strany třemi gotickými okny, okno umístěné nejblíže k vítěznému oblouku je nejširší.

Uprostřed kostelní lodi je zděná hrobka z roku 1713, v níž je pochováno několik šlechticů z okolních panství. 

Panská tribuna v západní části je spojena s 1. patrem věže úzkou chodbou. Panská tribuna je podklenuta mohutnou raně gotickou křížovou klenbou s klínovými žebry s náběžnými štítky.

Vnitřní vybavení a zařízení kostela je převážně barokní, jako například hlavní portálový oltář se sloupy, kolem něhož se vine bohatá akantová řezba, do které jsou zakomponovány postavy andělů. Řezaný rám obstupují dva sloupy s korintskými hlavicemi po obou stranách oltáře, z nichž jeden má dřík hladký a druhý hadovitě stočený. Sloupky nesou vysoké kladí, nad nímž sochy tří klečících andělů drží oválný rámec obrazu. Ve štítovém nástavci hlavního oltáře je obraz „Korunovace Panny Marie“ od Jaroslava Majora z Prahy. Novodobá socha Madony s oválným obrazem svatého Martina od Jana Umlaufa v akantovém rámu v nástavci. Nad bočními brankami jsou sochy sv. Václava a Ludmily.

U vstupu do sakristie se nachází pseudobarokní kazatelna se sochami čtyř evangelistů.

V osách nosných sloupů kruchty jsou dvě dřevěné sochy světic z počátku 18. století.

Dále se zde nachází tři postranní pozdně barokní oltáře. Na oltáři severní boční lodi visí obraz Madony od Theodora Šmejkala a obraz sv. Kateřiny, na oltáři po jižní straně lodi obraz sv. Josefa a v horním nástavci obraz sv. Barbory od Jana Umlaufa z roku 1882, obrazy Srdce Páně a Srdce Pany Marie od L. Bernarda.

U vchodu do sakristie ze hřbitova stávala zděná kostnice. Dnes jsou kosti uloženy pod kamenným křížem v parčíku u kostela s letopočtem 1728. Podle legendy jsou prý zde pohřbeni padlí husité, pravděpodobnější však je, že jde o kosti obětí moru z let 1680 a 1712.^[3]

Nejstarší vyobrazení opevněného kostela pochází od Jana Willenbergera z roku 1602.

Na hřbitově u kostela se pochovávalo do roku 1821.

V období protektorátu zde došlo k omezení bohoslužeb, když byly Sedlčany zahrnuty do vojenského prostoru. Kdo se chtěl zúčastnit nedělní mše, kterou sloužil děkan František Bučil, musel mít povolení pro vstup do města. V roce 1968 bylo rozhodnuto pořídit na památku děkana Bučila zvon po něm pojmenovaný.

Bohoslužby se konají šestkrát týdně.^[4]

• 
  Sedlčanská farnost při kostele sv. Martina
• 
  Kříž před kostelem
• 
  Pohled na barokní hlavní oltář v popředí a gotická lomená okna s kružbami ve východní zdi presbytáře
• 
  Panská tribuna a varhany

• FAKTOR, Ondřej, "Nový přírůstek ke tříkrálové ikonografii v Čechách (gotická nástěnná malba v Sedlčanech)", in: Podbrdsko. Sborník Státního okresního archivu v Příbrami  XXIV, Příbram 2017, s. 199–224  
• FAKTOR, Ondřej, "Tříkrálová ikonografie na příkladu gotické nástěnné malby v Sedlčanech", in. Zpravodaj Příbramských betlémářů. Příbram 2019
• HABART, Čeněk. Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. Svazek IV. Sedlčany : AlfaPrint, 1994. 756 s. ISBN 80-901734-0-3.
• KRATOCHVÍL, Antonín, Dějiny města Sedlčan. Sedlčany : Staněk a spol., 1938, 54 s.
• POCHE, Emanuel, a kol., Umělecké památky Čech: P/Š. Svazek III. Praha : Academia, 1980. 540 s.
• Jan SOMMER, Martin ČECHURA, Seznam opevněných kostelů v Čechách, Praha, Plzeň 1996-2015 (https://ecclesiaincastellata.wordpress.com/opevnene-kostely-v-cechach/)] - Sedlčany s Willenbergovou vedutou z roku 1602, na níž je jasně viditelný opevněný kostel sv. Martina.
• ŠIMŮNEK, Robert, LAVIČKA, Roman, Páni z Rožmberka 1250-1520, Jižní Čechy ve středověku, Kulturněhistorický obraz šlechtického dominia ve středověkých Čechách. České Budějovice, 2011.
• ŠITTLER, Eduard, PODLAHA Antonín, Soupis památek českých č. 3, Sedlčansko, Praha : Tiskl Alois Wiesner v Praze, 1898
• VŠETEČKOVÁ, Zuzana, "Znovu odkrytá nástěnná malba "Průvod a Klanění tří králů" v presbytáři kostela sv. Martina v Sedlčanech.", Podbrdsko., č. 23 (2016), s. 252-268, ISSN 1211-5169
• VŠETEČKOVÁ Zuzana, „Příjezd, setkání a klanění sv. Tří králů“ na nástěnné malbě v presbytáři kostela sv. Martina v Sedlčanech. Průzkumy památek 24, 2017, č. 1, s. 39–50

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Martina na Wikimedia Commons
• Sedlčanské kostelní zdi skrývají poklad (idnes.cz)