Kostel svatého Martina (Strážiště)

Kostel svatého Martina ve Strážišti
Místo
Stát	Česko Česko
Kraj	Plzeňský
Okres	Plzeň-sever
Obec	Strážiště
Souřadnice	49°59′24,1″ s. š., 13°19′42,62″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	plzeňská
Vikariát	Plzeň-sever
Farnost	Kralovice
Status	filiální kostel
Zasvěcení	sv. Martin z Tours
Architektonický popis
Architekt	Tomáš Haffenecker
Stavební sloh	gotika, baroko
Výstavba	1250
Další informace
Kód památky	33207/4-1439 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Martina je původně gotický, později barokně přestavený kostel, který stojí na návsi obce Strážiště v okrese Plzeň-sever. Památkově chráněný je od 3. května 1958, do státního seznamu nemovitých kulturních památek byl zapsán 18. února 1964.^[1]

Dějiny

První písemná zmínka o malém kostele, který je někdy zmiňován pouze jako kaple, pochází z roku 1250. Dobu jeho vzniku ve 13. století dokazují zachované zbytky presbytáře ve zdivu. V roce 1356 je zmiňován jako farní kostel. Za husitských válek došlo k jeho poboření, do pozdně gotické podoby byl upraven z podnětu plaského opata Linharta v letech 1512-1529, kdy vesnice patřila k plaskému klášteru. V roce 1672 Strážiště spolu s dalšími vesnicemi v okolí koupili Lažanští a připojili je ke svému manětínskému panství. Karel Maxmilián Lažanský nechal v první polovině 17. století strážišťský kostel přestavět a zvětšit. Barokní podobu získal kostel po roce 1727 na základě povolení k opravě a stavební úpravě udělené Pražskou konzistoří hraběnce Marii Gabriele Lažanské.^[2] Plány na tuto přestavbu vypracoval architekt Tomáš Haffenecker. Ke kostelu přiléhá místní hřbitov, již ve středověku k němu patřila také fara, která po Bílé hoře zřejmě úplně zanikla a kostel se stal v 17. století filiálním k Manětínu, posléze ke Křečovu. V roce 1786 zde byla zřízena tzv. lokálie, v roce 1788 započala stavba nové farní budovy. Lokálie byla povýšena na samostatnou faru v roce 1856, kostel svatého Martina se tak opět stal kostelem farním. Samostatná farnost zde zanikla po druhé světové válce, kdy kostel spadal nejprve pod farnost Plaskou, později a v současnosti patří pod farnost v Kralovicích.

Poslední opravy kostela proběhly v letech 1967-1971, kdy byla opravena střecha a vymalován interiér i exteriér kostela.^[3]

Popis kostela

Kostel sv. Martina je jednolodní obdélná stavba s rovným stropem a odsazeným trojbokým presbytářem, který byl původně gotický, po stranách se dvěma symetricky řešenými hranolovými věžemi, jež dosahují do výšky 28 metrů. Mezi věžemi je střední osmiboký sanktusník. V přízemí věží je sakristie, na pravé straně nad ní je panská oratoř, odkud je možné vystoupit na věž. Zvonová patra mají polokruhovitě zakončená okna a nad nimi jsou plechem pokryté cibulové báně s lucernami. Střecha lodi je valbová. Kostel je zděný, omítnutý, do dvou pater vedou dřevěná schodiště. Hlavní vchod je orientovaný na sever. V zadní zdi kostela se nachází zazděné gotické okno. V ohradní zdi hřbitova je barokní brána a ve zdi za presbytářem se nachází náhrobník plaského opata Fortunata Hartmanna z roku 1765.

Vnitřní vybavení kostela pochází z 18. století, hlavní oltář je rámový, je na něm na plátně malovaný obraz svatého Martina z doby kolem roku 1730, jehož autorem je manětínský děkan Jan František Händl. Postranní výklenkové oltáře jsou deskové, tvoří je polychromované dřevořezby svatého Jana Nepomuckého a Neposkvrněné Panny Marie, které byly vytvořeny v první třetině 18. století v dílně manětínského sochaře Josefa Herschera. Vzácnou památkou jsou dva renesanční zvony z let 1525 a 1529, které jsou umístěny v ručně tesané zvonové stolici.

Varhany z roku 1790 byly do Strážiště přeneseny z kostela Nejsvětější Trojice z Dolní Bělé, v roce 1902 byly nahrazeny varhanami z dílny Heinricha Schiffnera.^[3]

Galerie

• 
  Fara v obci Strážiště
• 
  Pohled na kostel svatého Martina z údolí.
• 
  Gotické okno ve zdivu

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Martina na Wikimedia Commons

Literatura

• PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do polovice XIX. století. XXXVII, Politický okres Kralovický. Praha: Čes. akademie, 1912. 269 s., [5] l. obr. příl.
• Umělecké památky Čech 3: P/Š. 1.vyd. Praha: Academia, 1980. 538 s. Umělecké památky Čech 3 P-Š.