Kostel svatého Matouše (Dobroměřice)

Kostel svatého Matouše
v Dobroměřicích
kostel sv. Matouše (stav v roce 2022)
kostel sv. Matouše (stav v roce 2022)
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLouny
ObecDobroměřice
Souřadnice50°22′10,33″ s. š., 13°47′38,84″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlounský
Farnostděkanství Louny
Statusfiliální kostel
Užíváníbližší informace o bohoslužbách
ZasvěceníMatouš
Architektonický popis
Stavební slohgotický, renesanční
Výstavba2. polovina 13. století
Specifikace
Délka21,5 m
Šířka8 m
Umístění oltářevýchod
Stavební materiálkámen
Další informace
Kód památky43200/5-1114 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Matouše je římskokatolický filiální kostel[1] v Dobroměřicích v okrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2]

Historie a stavební vývoj

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1331. Tehdy potvrdil pražský biskup Jan z Dražic nadaci lounského rychtáře Béra, která obsahovala darování části Dobroměřic a patronátního práva k tamnímu kostelu nově založenému klášteru magdalenitek, který stál mezi Louny a Dobroměřicemi.[3] V roce 1364 vznikl spor mezi dobroměřickým farářem Petrem a magdalenitkami o výši desátku. Petr byl ve funkci v letech 1364–1387, jeho předchůdce se jmenoval Slávek.[4]

Starší literatura předpokládala, že kostel pochází ze druhé poloviny třináctého století.[5][6][7] Ale už Dobroslav Líbal považoval loď a presbytář kostela za dílo druhé čtvrtiny 14. století, tedy doby krátce před první písemnou zmínkou.[8] To potvrzuje i poslední stavební průzkum, podle něhož se na kostele nevyskytují žádné architektonické prvky odpovídající rané gotice.[9] Kromě lodi a presbytáře patří původní stavbě rovněž věž do úrovně prvního patra.

Nástěnné malby v kostele pocházejí zřejmě z druhé poloviny 80. let 14. století. Iniciátorkami byly pravděpodobně magdalenitky, které v roce 1373 získaly ke kostelu patronátní práva celá. Námětem je christologický cyklus. Vliv magdalenitek lze spatřovat ve zdůraznění postav svaté Marty, svaté Máří Magdaleny a svatého Lazara. Erb s erbovní figurou medvědem patří lounské rodině Bérů (německy der Bär – medvěd), potomkům zakladatele kláštera, další erb v jižním kruhovém otvoru patří zřejmě rodu Šanovských ze Šanova.[10]

V roce 1479 získalo město Louny k dobroměřickému kostelu od krále Vladislava II. patronátní právo.[11] S tím souvisely jeho pozdně gotické úpravy: výstavba druhého a třetího patra věže a jižní patrové předsíně. Ve druhé polovině 16. století pak byly nad presbytářem a předsíní vztyčeny charakteristické renesanční obloučkové štíty. Jejich stávající podoba je ale výsledkem oprav z doby kolem roku 1900, kdy byly nově vyzděny.[12]

Během třicetileté války byl kostel poškozen, ztratil statut farního a stal se filiálním kostelem k lounskému kostelu svatého Mikuláše. V letech 1886–1887 a 1907–1910 prošel kostel opravami a úpravami, při nichž byly mj. vytvořeny nové okenní otvory v severní stěně lodi, v presbytáři a v jižní stěně předsíně. Ve druhém období stavbu dozoroval lounský rodák, architekt Kamil Hilbert.[13]

Stavební podoba

Novogotický portál ze začátku 20. století v západním průčelí

Kostel je jednolodní stavba s obdélným půdorysem a vnitřními rozměry 15 × 8 metrů, na kterou navazuje pravoúhlý presbytář dlouhý 6,5 metru a široký 4 metry.[6] Dovnitř se vstupuje pozdně gotickým hrotitým portálem v předsíni připojené k jižní straně lodi. Na severní straně stojí na rozhraní lodi a presbytáře hranolová věž, osvětlovaná v přízemí dvěma úzkými hrotitými okénky s kružbou a většími polokruhově ukončenými okny v nejvyšším patře. Věž zakončuje osmiboká cibulová střecha. Nečleněné západní průčelí přechází do trojúhelníkového štítu s malým klíčovým okénkem. V ose průčelí se nachází hrotitý portál a mladší kruhové okno. Na nárožích se dochovaly stopy rustiky. Východní průčelí je zdůrazněné novodobým obloučkovým štítem. Plochostropou loď osvětlují dvě polokruhově ukončená okna v severní zdi a dvě hrotitá okna s kružbami v jižní zdi. Stejná okna jsou použitá také v presbytáři odděleném hrotitým vítězným obloukem a zaklenutém křížovou klenbou. Sakristie s křížovou klenbou se nachází v přízemí věže. Nástěnné malby ze druhé poloviny čtrnáctého století zobrazují svatého Kryštofa, svatováclavský cyklus a část pašijového cyklu.[5]

Zařízení

Hlavní raně barokní oltář pochází pravděpodobně z roku 1678. Zdobí ho obrazy svatého Matouše a Panny Marie a sochy svatého Václava, svatého Víta (obě datovány letopočtem 1678), archanděla Michaela a dvou biskupů–světců.[5] Zrekonstruované varhany pochází z brložského kostela svatého Havla, pro který je vyrobila firma Vocelka–Hloušek v roce 1858.[14] Vybavení kostela doplňuje kazatelna ze druhé poloviny sedmnáctého století s obrazy evangelistů.[5] Zvon Marie z roku 1481 byl do kostela vrácen v roce 2005.[14] Na podzim roku 2017 byly s použitím vápenné technologie omítek opraveny fasády tak, aby zachovaly barevné řešení použité při rekonstrukci v roce 1907.[15]

Reference

  1. ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 125. 
  2. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-08-26]. Identifikátor záznamu 155469 : Kostel sv. Matouše. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. ↑ ROEDL, Bohumír (ed). Louny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 442 s. ISBN 80-7106-662-1. Kapitola Jan Mareš: Od šlechtického sídla k městu lucemburských králů, s. 63. 
  4. ↑ ŠTĚDRÝ, František. Dějiny města Loun. Louny: Klub českých turistů, 1930. 167 s. S. 14–15. 
  5. ↑ a b c d Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Dobroměřice, s. 269. 
  6. ↑ a b MATĚJKA, Bohumil. Soupis památek. Svazek 2. Politický okres lounský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897. Dostupné online. Kapitola Dobroměříce – Kostel sv. Matouše, s. 10. 
  7. ↑ WIRTH, Zdeněk a kol. Umělecké památky Čech. Praha: Československá akademie věd, 1957. 938 s. S. 128. 
  8. ↑ LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha: Unicornis, 2001. 607 s. ISBN 80-901587-8-1. S. 74. 
  9. ↑ SKOPEC, Jaroslav (ed.). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 240.  (Dále jen Skopec 2022).
  10. ↑ SKALICKÝ, Petr. Lounští rychtáři a magdalenitky. Nástěnné malby v kostele v Dobroměřicích jako výraz sociálních vztahů. In: MUDRA, Aleš; OTTOVÁ, Michaela. Trans montes. Podoby středověkého umění v severozápadních Čechách. Praha: Filosofická fakulta Univerzity Karlovy, 2014. ISBN 978-80-7308-537-7. S. 223–249.
  11. ↑ LŮŽEK, Bořivoj. Okresní archiv v Lounech. Průvodce po fondech a sbírkách. Praha: Archivní správa Ministerstva vnitra, 1956. 114 s. S. 32. 
  12. ↑ Skopec 2022, s. 247.
  13. ↑ Skopec 2022, s. 248.
  14. ↑ a b Kostel sv. Matouše [online]. Obec Dobroměřice [cit. 2016-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-30. 
  15. ↑ Příkladná obnova fasád kostela v Dobroměřicích [online]. Národní památkový ústav, 2018-01-15, rev. 2018-01-22 [cit. 2018-08-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“