Kostel svatého Matouše (Postřelmov)

Kostel svatého Matouše
Kostel v roce 2008
Místo
Stát	Česko Česko
Kraj	Olomoucký
Okres	Šumperk
Obec	Postřelmov
Souřadnice	49°54′22,68″ s. š., 16°54′38,52″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	moravská
Diecéze	arcidiecéze olomoucká
Děkanát	Zábřeh
Farnost	Postřelmov
Status	farní kostel
Zasvěcení	Matouš
Architektonický popis
Stavební sloh	baroko
Výstavba	1665
Specifikace
Stavební materiál	zděný
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Matouše v Postřelmově je raně barokní stavbou ze 17. století s pozůstatky gotické architektury ze 14. století. Přestavěn v r. 1853. Není na seznamu nemovitých kulturních památek. Cennou kulturní památkou je renesanční hrobka Bukůvků z Bukůvky (1592) s křížem naproti kostelu.^[1]

Historie

První písemně doložená zmínka o farním kostele sv. Matouše v Postřelmově pochází z r. 1409, ale kostel byl pravděpodobně postaven již ve 14. století zemany ze sousedních Závořic a Kolšova, kteří zde pohřbívali své zesnulé příslušníky rodu s manželkami. Šlo o gotickou stavbu, k lodi byla přistavěna ze severní strany věž s vchodem do chrámu. Vzhled kostela se dochoval na historické mapě zábřežského panství zhotovené roku 1623 Pavlem Aretinem z Ehrenfeldu pro nového majitele Karla z Lichtenštejna. V roce 1664 kostel vyhořel. Podle některých pramenů byl kostel dřevěný, požárem byl zničen a na jeho místě byl postaven nový, kamenný. ^[2]

Stavebně-historický průzkum doplněný písemnými prameny však podporuje názor, že kostel byl postaven z lomového kamene a požár zničil střechu, krovy a ploché dřevěné stropy. Zůstaly jen holé zdi. V pamětních listinách nalezených v báni kostela se uvádí, že při výstavbě v roce 1665 byla původní část po obou stranách prodloužena. Za oltářem bylo prodlouženo kněžiště o jeden a půl sáhu a z druhé strany byla k lodi přistavěna předsíň (2 sáhy), z níž vedlo schodiště na dolní chór. Loď i kněžiště byly barokně zaklenuty. Písemnému svědectví odpovídá i sama stavba. Z původního kostela se dochovala západní část chrámové lodi s věží. Obě byly vyzdívány z kamene a jejich zdivo je vzájemně provázáno. Umístění věže na severní straně lodi je typické pro gotiku. Při zaklenutí lodi musely být slabé zdi západní části z vnější strany podepřeny vysokými opěráky. Ze severní strany tento účel plnila hmota věže. Chrám byl uvnitř dlouhý necelých 24 m (loď s kněžištěm). V západní části lodi byly dva chóry, dolní s lavicemi pro věřící, na horním byly umístěny varhany. Původní vchody do kostela z období gotiky byly zachovány a do chrámu se i po roce 1665 vcházelo buď dveřmi v západním průčelí přes nově přistavěnou předsíň, nebo síní v přízemí věže, v níž se po stranách dodnes zachovala starobylá sedile, sedátka zahloubená do hmoty stěn věže. Kostel byl kryt šindelovou střechou, věž byla opatřena barokní cibulí s lucernou, makovicí, korouhvičkou a hvězdou. Nad střechou se tyčil sanktusník se zvonkem. V roce 1665 byl gotický zděný kostel po požáru barokně přestavěn, zaklenut, přistavěna předsíň a zvětšeno kněžiště.

Kostel, který nebyl vyzdoben nástěnnými malbami, byl postupně vybavován zařízením. V roce 1806 měl v kněžišti umístěny po bocích hlavního oltáře ještě dva oltáře postranní. Hlavní oltář s obrazem sv. Matouše byl zčásti vyzděn, a zčásti dřevěný. Před obrazem byla umístěna soška sv. Michaela a po stranách dřevěné sochy sv. Jana Evangelisty a sv. Jana Křtitele.

V roce 1853 byla zahájena oprava zchátralého kostela. Představitelé obce zamítli návrh tehdejšího faráře, aby byl kostel stržen a na jeho místě postaven nový. Původně gotické a barokně zaklenuté kněžiště se sakristií bylo zbořeno a loď byla prodloužena netradičně východním směrem k silnici a zakončena stejně širokým a vysokým kněžištěm. Tak bylo dosaženo sjednoceného chrámového prostoru. Byl zrušen horní chór a ponechán jen dolní, který byl prodloužen. Chrám dostal novou sakristii, nad níž bylo zřízeno oratorium. Okna byla zvětšena a celá stavba byla zakryta novou břidlicovou střechou. Kostel tak dostal dnešní podobu. Prodloužením kostela byl hřbitov rozdělen na dvě části. Část směrem k obci byla zrušena. Druhá část za kostelem byla rozšířena směrem na západ a obehnána zdí, na vnitřní straně opatřenou výklenky, v nichž byla umístěna křížová cesta. V roce 1858 byl nový hřbitov s novým kamenným křížem uprostřed vysvěcen.^[3]

Kostel byl opravován v roce 1931. V letech 2013-14 byl opraven krov, vyměněna břidlicová krytina a zahájena oprava varhan. ^[4]

Popis

Kostel sv. Matouše se hřbitovem se nachází na jihozápadním okraji obce, kněžištěm obrácen k silnici. V blízkosti kostela proti věži se nachází renesanční hrobka Bukůvků z Bukůvky, která je chráněnou kulturní památkou, stejně jako kamenný kříž stojící na druhé straně cesty. Vzácný rokokový kříž z roku 1764 nechali zhotovit postřelmovští občané za podpory místního faráře.^[5] U vchodu na hřbitov stojí další chráněná památka – barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1732.^[6]

Samotný kostel je jednolodní stavbou obdélného půdorysu s polygonálně skoseným kněžištěm, k němuž na severní straně přiléhá čtyřboká sakristie s oratoří v patře. K severní straně lodi je přistavěna hranolová věž s hodinami a zvonicí, zakončená cibulovou bání. V přízemí věže je vchod do kostela a boční vstup do vyšších pater věže. V prostoru mezi věží a sakristií stojí sloup se sochou sv. Filomény, který nechal postřelmovský starosta v roce 1882 postavit na památku tragického úmrtí své dcery. Nejstarší jihozápadní část je zpevněna mohutnými opěrnými pilíři, mezi kterými jsou prolomena úzká vysoká okna. K západnímu průčelí je přistavěna nízká předsíň, v níž je další vchod do kostela a na kůr.

Hlavní vstup do kostela je přes předsíň zaklenutou plackou. Boční vstup portálem s půlkruhovým záklenkem a kamenným ostěním. V západní části lodi je na jednom kruhovém segmentu umístěna kruchta. Parapet kruchty tvoří ploché litinové zábradlí napodobující balustrádu. Kostel je dlouhý více než 35 m, jeho nová část z roku 1853 začíná širokými pilastry nesoucími nápadně široký klenební pás s nástropním obrazem Poslední večeře Páně a končí klenbou presbytáře nad oltářem. Do severní zdi lodi je vsazen figurální náhrobník malé dcery neznámého šlechtice s datací 27.7.1626. ^[7]

Současné vybavení kostela pochází z 19. a 20. století. Za pozornost stojí hlavní oltářní s obrazem evangelisty sv. Matouše a dřevěnými sochami sv. Františka z Assisi a Aloise Gonzagy po stranách. Sochařskou výzdobu presbytáře dotváří sousoší Bořivojův křest z roku 1894 od sochaře Josefa Strachovského a sochy sv. Ludmily a Barbory na samostatných konzolách. K zajímavým prvkům interiéru patří ornamentální řezbářská výzdoba čel lavic a zvláště pak řezbářská práce na obou zpovědnicích, které byly do chrámu instalovány v roce 1894. Chloubou kostela jsou varhany postavené v roce 1889 varhanářem Karlem Neusserem z Nového Jičína. ^[4]

První písemná zmínka o zvonech na kostele sv. Matouše pochází z roku 1745. V roce 1879 byly pořízeny tři nové zvony, protože stávající byly chatrné a puklé. Největší sv. Matouš vážil 1176 kg. V 1. světové válce byly zvony z věže zrekvírovány pro válečné účely, zůstal jen malý umíráček v sanktusníku. V roce 1920 byla zahájena ve farnosti finanční sbírka na pořízení nových zvonů. Byly odlity v dílně Oktáva Wintera v Broumově a 2.4.1923 slavnostně posvěceny. Také tyto zvony byly odvezeny během 2. světové války a již se nevrátily. Současné tři zvony z dílny paní Laetitie Dytrychové z Brodku u Přerova byly na věž kostela umístěny v roce 1969. Na jejich pořízení byla uspořádána sbírka kovů, které pak byly vyměněny za zvonovinu. ^[8]

Hrobka Bukůvků z Bukůvky

Roku 1592 byla na hřbitově u kostela postavena renesanční hrobka tehdejších majitelů sousedního chromečského statku vladyků Bukůvků z Bukůvky. ^[7] Nevelká stavba byla tehdy umístěna vedle někdejší brány na hřbitov, portálem otočená k věži kostela, v níž je hlavní vchod do chrámu.

Hrobka Bukůvků v Postřelmově je samostatně stojící prostá menší stavba čtvercového půdorysu (5,5 x 5,2 m) zakončená římsou a stanovou stříškou.

Nejhodnotnější její částí je průčelní portál s pozoruhodnou reliéfní výzdobou. V nikách postranních pilířů jsou umístěny alegorické postavy Síly (Fortitudo) a Lásky (Charitas). Čelo oblouku a další prvky jsou zdobeny renesančním pobíjeným ornamentem přeneseným do kamenické výzdoby z uměleckého zámečnictví. V horních rozích portálu jsou umístěny erby Zikmunda z Bukůvky (vlevo) a jeho manželky Barbory Okrouhlické (vpravo). Ikonografická výzdoba parapetní zídky symbolicky znázorňuje pomíjivost lidského života a myšlenku na smrt. Hodnotným doplňkem portálu je mistrovsky kovaná renesanční mříž. Mříž je tvořena z esovitých, spirálových i proplétaných vzorců, doplněných vegetativními motivy. Stala se předlohou pseudorenesanční kovářské práce v centrálním chrámu Uher, v budapešťské bazilice svatého Štěpána.

Nadzemní prostora hrobky, která původně sloužila jako pohřební kaple, je uvnitř zaklenuta pro renesanci typickou zrcadlovou klenbou.

Otvorem v podlaze se sestupuje do krypty s valenou klenbou, kde jsou uloženy čtyři prosklené rakve s mumifikovanými ostatky. Traduje se, že zde vedle Zikmunda Bukůvky a jeho manželky Barbory Okrouhlické z Kněnic odpočívají ostatky Zikmundova synovce Bernarda (+1631) a neznámé dívky, snad dcery jmenovaných manželů.

Obec Postřelmov se smlouvou r. 1612 zavázala, že bude o rodinnou hrobku na věčné časy pečovat a svému závazku dostála. V roce 1936 se českobratrské sbory v okolí Postřelmova rozhodly hrobku opravit. Podlaha v kryptě byla zalita betonem, větrací otvor byl zazděn, na podlahu v kapli byly položeny dlaždice. Byl opraven krov a střešní krytina, stavba byla opatřena omítkou. Některé zásahy se později ukázaly jako nevhodné, neboť hrobka trpěla vysokou vlhkostí. V r. 1963 byla hrobka zapsána do seznamu kulturních památek. V polovině šedesátých let byla provedena oprava sochařské výzdoby a v roce 1976 byla opravena a konzervována renesanční mříž. V osmdesátých letech byly provedeny odborné práce na konzervování uložených ostatků. Současně byl vystavěn větrací komín, který měl vytvořit příznivější prostředí. V letech 2004 až 2005 byla provedena generální oprava hrobky, včetně hydroizolací vlhké krypty a otevřeno bylo i původní okénko v jižní zdi hrobky. Byly provedeny kompletní restaurátorské práce na kamenném portálu, vyrobeny nové katafalky pod rakve a odborně ošetřeny mumifikované ostatky. Upraveno bylo i okolí hrobky a kostela.^[9]

Odkazy

Reference

Literatura

• SAMEK, Bohumil; DOLEJŠÍ, Kateřina. Umělecké památky Moravy a Slezska 3. O/P. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3122-8. S. 864–866. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Matouše na Wikimedia Commons
• http://www.postrelmov.cz/
• http://pamatkovykatalog.cz/
• http://is.mendelu.cz/zp/index.pl?podrobnosti=63548
• http://www.farnost-postrelmov.wbs.cz/