Kostel svatého Mikuláše (Běsno)

Kostel svatého Mikuláše v Běsně
Kostel svatého Mikuláše
Kostel svatého Mikuláše
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLouny
ObecKryry
LokalitaBěsno
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlounský
FarnostStrojetice
Statusfiliální kostel
Užíváníbližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
Současný majitelfarnost Strojetice
Zasvěcenísvatý Mikuláš
Architektonický popis
Stavební slohbarokní
Výstavba1701
Specifikace
Délka23,8 metrů
Šířka14 metrů
Umístění oltářena východ
Stavební materiálkámen, cihly, zdivo
Další informace
Kód památky105139 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Mikuláše je římskokatolický filiální kostel[1]Běsněokrese Louny. V ústřední památkové evidenci a v Pocheho soupisu památek je chybný údaj, že je zasvěcený svatému Vojtěchovi.[2][3] Podle katalogu litoměřické diecéze je ale patronem kostela svatý Mikuláš.[4] O patrociniu sv. Mikuláše svědčí rovněž inventáře kostela z 1. čtvrtiny 19. století i soupis poddaných podle víry z roku 1651.[5] Chybné patrocinium uvádí lokální německá vlastivěda. Podle ní byl v roce 1788 kostel zasvěcen památce Navštívení Panny Marie,[6] ale jedná o ojedinělou informaci. V žádných jiných pramenech se taková zmínka již pak nevyskytuje. Od roku 2013 je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2]

Historie a stavební vývoj

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1352, kdy je uveden v registru papežských desátků.[7] První farář, kterého známe jménem, byl v roce 1379 zemřelý Matěj, jehož vystřídal Mikuláš Trč ze Žatce.[8] V osmdesátých letech 14. století vykonávala patronátní právo ke kostelu jedna žatecká rodina.[9] Kostel byl filiálkou kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Strojeticích Za třicetileté války, v roce 1634, strojetický kostel vyhořel. Spolu s ním byl proto ten v Běsně přifařen ke Kryrům. Na začátku 18. století byl kostel ve Strojeticích obnoven a tím se kostel v Běsně vrátil do strojetické farnosti. Hřbitov kolem kostela byl zrušen v roce 1787.[10]

Návesní nádrž s kostelem svatého Mikuláše

V roce 2012 proběhl průzkum kostela, při němž bylo zjištěno, že nejen presbytář, ale také zhruba tři čtvrtiny lodi směrem od presbytáře k západu jsou gotické.[11] Srovnání s analogickými profily a velikostí klenebních žeber v kostelech v Dobroměřicích a Vrbně nad Lesy naznačuje, že kostel mohl být postavený kolem roku 1330.[12] Jeho staviteli byli pravděpodobně cisterciáci ze zbraslavského kláštera, kterým v té době Běsno patřilo.[13]

Ve středověké podobě zůstal kostel až do osmdesátých let 18. století. Jeho neutěšený stav přiměl v roce 1786 rychtáře a obecní starší k podání žádosti ditrichštejnskému vrchnostenskému úřadu o příspěvek na opravu kostela. Práce byly dokončeny roku 1788 a 26. října byl kostel slavnostně svěcen. Nicméně ještě v 90. letech se prováděly drobné stavební úpravy a pořizovalo se vnitřní vybavení.[14] Výsledkem přestavby bylo prodloužení kostela západním směrem: v interiéru vznikla kruchta a byla postavena věž. Loď byla opatřena novými, většími okny. Pravděpodobně tehdy se zazdilo původní lomené okno zakončující presbytář. Sakristie je pozdějšího data, prvně je v kostelním inventáři popsána v roce 1834. K celkové rekonstrukci věže došlo roku 1832, v letech 1906–1907 se uskutečnila nástavba hodinového patra věže.[15]

Duchovní správci kostela jsou uvedeni na stránce: Římskokatolická farnost Strojetice.

Stavební podoba

K východu orientovaný jednolodní kostel stojí uprostřed návsi. Má obdélný půdorys s pravoúhlým presbytářem, k jehož jižní straně je připojena sakristie. Fasády zdí jsou členěné pouze obdélníkovými okny se segmentovým zakončením. Na západní straně stojí v ose lodi hranolová věž. V západní části plochostropé lodi stojí na čtyřech kamenných sloupech kruchta s půlkruhově vypnutým a štukem zdobeným středem. Strop je rozčleněn dvěma čtyřlistými štukovými zrcadly. Štukovou výzdobou ze druhé poloviny osmnáctého století jsou zdobená také okna a zeď nad vítězným obloukem. Presbytář je zaklenutý křížovou klenbou na klínově vyžlabených žebrech spojených kruhovým svorníkem s rozetou. V jeho východní stěně je zazděné hrotité okno.[3]

Zařízení

Panelový hlavní oltář s novodobým obrazem pochází spolu s dalším vybavením z poloviny osmnáctého století. Doplňují ho boční oltáře z téže doby, zasvěcené svatému LinhartoviPanně Marii, a křtitelnice.[3] Varhany, které nahradily starší nástroj z 18. století, postavila podbořanská varhanářská dílna Langenhauer v roce 1895.[16]

Odkazy

Reference

  1. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 182–183. 
  2. a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-05-18]. Identifikátor záznamu 698406606 : Kostel sv. Vojtěcha. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Běsno, s. 67. 
  4. Strojetice [online]. Biskupství litoměřické [cit. 2016-05-18]. Dostupné online. 
  5. ZAHRADNÍKOVÁ, Magda; ŠTREJNOVÁ, Eva. Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Žatecko. Praha: Státní ústřední archiv, 1997. ISBN 80-85475-31-6. S. 416. 
  6. ROTT, Wenzel. Der politische Bezirk Podersdam. Podersdam: [s.n.], 1902. S. 553. (němčina) 
  7. TOMEK, Wácslaw Wladiwoj. Registra decimarum papalium, čili registra desátků papežských z dioecézí pražské. Praha: Královská česká společnost nauk, 1873. 108 s. Dostupné online. S. 44. 
  8. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim III–IV. Příprava vydání Josef Emler. Praha: [s.n.], 1879. 261 s. Dostupné online. S. 105. 
  9. Soudní akta Konsistoře pražské II. Příprava vydání Ferdinand Tadra. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1893. 462 s. Dostupné online. S. 89. 
  10. ROTT, Wenzel. Der politische Betzirk Podersam. Podbořany: Verlag des Bezirkslehrervereines Podersam, 1902. 918 s. S. 553–554. 
  11. SKOPEC, Jaroslav; LAIBL, Jan. Kostel svatého Mikuláše v Běsně. Monumentorum custos. Časopis pro památky severozápadních Čech. 2016, s. 57. ISSN 1803-781X. 
  12. SKOPEC, Jaroslav, a kol. Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav + Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 167. Dále jen Skopec 2022. 
  13. Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými. Příprava vydání Josef Emler. Praha: Královská česká společnost nauk, 1881. 436 s. Dostupné online. S. 309–310. 
  14. Skopec 2022, s. 171.
  15. Skopec 2022, s. 172–173.
  16. HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Lounska, Žatecka a Podbořanska. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2003. 151 s. ISBN 80-86067-77-7. S. 30. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“