Kostel svatého Mikuláše (Vinec)

Kostel svatého Mikuláše
ve Vinci
Kostel sv. Mikuláše ve Vinci
Kostel sv. Mikuláše ve Vinci
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
OkresMladá Boleslav
ObecVinec
Souřadnice50°23′32,75″ s. š., 14°52′16,07″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátmladoboleslavský
Farnostarciděkanství Mladá Boleslav
Statusfiliální kostel
Užíváníbližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
Současný majitelfarnost – arciděkanství Mladá Boleslav
Zasvěcenísvatý Mikuláš
Architektonický popis
Stavební slohrománský
Výstavbakolem roku 1240
Specifikace
Stavební materiálkámen
Další informace
Kód památky24001/2-1757 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Římskokatolický filiální[1] kostel svatého Mikuláše ve Vinci je románská[2] sakrální stavba stojící při jihozápadním okraji Mladé Boleslavi, ve Vinci. Tato svatyně dala jméno tzv. vinecké skupině kostelů, pro kterou je typické tvarové bohatství architektonických článků. Patří k nejcennějším památkám české románské architektury.[3] Kostel je od roku 1965 chráněn jako kulturní památka České republiky[4] a od roku 2008 také jako národní kulturní památka ČR.[5]

Historie

Letecký pohled na kostel sv. Mikuláše ve Vinci
Závěr kostela sv. Mikuláše ve Vinci

Jedná se o románský tribunový kostel datovaný přibližně do roku 1240.[2][6] Jedná se o nejstarší fungující a razantně nepřestavěnou sakrální stavbu v Mladé Boleslavi a nejbližším okolí.[3]

Architektura

Jedná se o čtvercovou stavbu z tesaných kvádrů. Má polygonální apsidu a bedněnou vížku.[3] Kostel je krytý stanovou střechou.[2]

Stěny lodě na trnoži jsou členěny typickými románskými lizénami s obloučkovým vlysem.[3] Na rozích chóru jsou polosloupky s drápky na patkách a se zdobenými hlavicemi a lizény zdobící chór jsou nahoře spojené obloučkovým vlysem, nad ním je zubořez a římsa lemovaná palmetami. Ve zdi chóru se zachovala tři půlkruhově zakončená obdélná (střílnová[3]) okna se zdobeným ostěním. Podobný charakter mají okna na severní a jižní straně lodi. Na jihu je ještě jedno drobné okénko, které osvětluje schodiště v síle zdi vedoucí na tribunu uvnitř kostela.[6]

Bohatě je ozdoben i portál na severní straně.[3] Prostor okolo něj je vymezen ze stran lizénami a nahoře, stejně jako na chóru, obloučkovým vlysem se zubořezem a římsou, která je lemovaná palmetami a zvířecími maskami. Nad římsou je čtyřlístkové okno, které osvětluje tribunu. Portál samotný vyrůstá z trnože, na které dosedá ostění portálu se zapuštěnými polosloupky do pravoúhlých ústupků, nad nimi je římsa a archivolty se zapuštěnými pruty. Hlavice sloupků jsou ozdobeny ornamentem z geometrických a rostlinných motivů. Dva představené sloupky s šikmo karnelovými sloupky mají hlavice ozdobené reliéfy orlů.[6] V tympanonu je primitivní reliéf krucifixu[3] a dvě ležící postavy.[2]

Uvnitř je plochý dřevěný strop.[3] Loď je z poloviny vyplněna emporou, která je přístupná z přízemí schodištěm v síle jižní stěny lodi. Od ní je empora (tribuna) oddělena plnou stěnou, která je otevřena bohatě profilovaným obloukem s obloučkovým vlysem a sdruženými okénky[2] po stranách. Dříve tu byla také křížová klenba, kterou nesly polosloupy v koutech tribuny a uprostřed západní zdi.[6] Empora spočívá na pilíři a je podklenuta dvěma kříži s konzolami a pasy spočívajícími na přízedních[2] zdobených polosloupech. V koutech chóru (apsidě) jsou sloupky s drápky, nahoře spojené římsou. Půlkruhově zakončený[6] triumfální oblouk[2] je zvýrazněn polosloupy, jejichž hlavice jsou ozdobené rostlinnými[6] rozvilinami. Na dřících je řeménkový ornament.[2]

Zařízení

Zařízení je pseudoslohové z roku 1886, kdy byl kostel restaurován v puristickém stylu.[2] Na poloplackové klenbě apsidy se nacházejí nástropní malby.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 136–137. 
  2. ↑ a b c d e f g h i POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech T/Ž, sv. IV.. Praha: Academia, 1982. 640 s. Kapitola Vinec /Mladá Boleslav/, s. 235–236. 
  3. ↑ a b c d e f g h i DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 282. 
  4. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-06-28]. Identifikátor záznamu 135036 : Kostel sv. Mikuláše, Vinec. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  5. ↑ Nařízení vlády č. 170/2008 Sb., o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky. Dostupné online.
  6. ↑ a b c d e f MERHAUTOVÁ, Anežka. Raně středověká architektura v Čechách. Praha: Academia, 1971. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vinec kostel.jpg
Autor: Přemysl Otakar, Licence: CC BY-SA 4.0
Kostel svatého Mikuláše ve Vinci
VinecKostelZaver.jpg
Závěr románského kostela sv. Mikuláše ve Vinci (MB).
Kostel sv. Mikuláše (Vinec).JPG
Autor: Zdeněk Fiedler, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: