Kostel svatého Mikuláše a Jména Panny Marie (Vilémov)
Kostel svatého Mikuláše a Jména Panny Marie ve Vilémově | |
---|---|
Místo | |
Stát | Česko |
Kraj | Ústecký |
Okres | Chomutov |
Obec | Vilémov |
Souřadnice | 50°17′52,83″ s. š., 13°18′42,18″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | litoměřická |
Vikariát | krušnohorský |
Farnost | děkanství Mašťov |
Status | filiální kostel (do 31. 12. 2012 patřil do farnosti Vilémov) |
Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
Zasvěcení | svatý Mikuláš |
Datum posvěcení | 26. srpna 1625 |
Světitel | asi Joannes Hagelius de Raversperg (kadaňský děkan) |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | renesanční, barokní |
Výstavba | 1612 |
Specifikace | |
Umístění oltáře | východ |
Stavební materiál | zděný |
Další informace | |
Kód památky | 18692/5-843 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kostel svatého Mikuláše a Jména Panny Marie je římskokatolický kostel zasvěcený svatému Mikulášovi a Jménu Panny Marie ve Vilémově v okrese Chomutov. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[1] Kostel stojí na hřbitově na jihozápadním okraji vesnice.
Historie
Středověký kostel svatého Mikuláše ve Vilémově je doložen ve druhé polovině 14. století,[2] Kostel byl přestavěn nebo nově postaven v renesančním slohu roku 1612.[3] V té době ve Vilémově převládalo protestantství a působil zde protestantský pastor. Po potlačení stavovského povstání v letech 1618–1620 byl v kraji zahájen proces rekatolizace. Do města se vrátil katolický kněz a 26. srpna 1625 byl kostel vysvěcen kadaňským děkanem.[4] Na počátku 18. století panství patřilo rodu Račínů z Račína. Tehdejší majitel dne 3. září 1711 způsobil požár, při kterém kostel a sousední fara vyhořely. Při požáru shořely i matriky.[5] O obnovu kostela v barokním slohu[3] se v průběhu 18. století zasloužila hraběnka Eleanora Račínová.[6]
Stavební podoba
Jedná se o jednolodní stavbu s polygonálním presbytářem orientovaným na východ. Fasáda je členěna lizénami a na jižní straně opěráky. Na rozhraní chrámové lodi a presbytáře přiléhá k severní straně kostela hranolová věž s osmibokým patrem. V jejím přízemí se nachází sakristie a v patře oratoř. Interiér kostela je zaklenutý valenou klenbou a vnitřní stěny lodi jsou členěné pilastry. Nad hlavním vstupem je na západní straně lodi dřevěná kruchta.[3]
Vnitřní zařízení
Většina zařízení je raně barokní a pochází z roku 1673. Na hlavním portálovém oltáři stojí pozdně gotické sochy Madony, svatého Václava a svatého Mikuláše z počátku 16. století, pravděpodobně od Ulricha Creutze. Dva původní boční oltáře jsou zasvěcené Janu Křtitelovi a svatému Františkovi. Další dva oltáře jsou pozdně barokní a zasvěcené ukřižování Ježíše Krista a svatému Janu Nepomuckému. Zdobí je starší barokní sochy z roku 1711. Kazatelna je bohatě zdobená původními plastikami evangelistů a čtyř otců církve. Barokní lavice mají čela zdobená vyřezávanými karyatidami. K dalšímu vybavení patří kamenná křtitelnice s cínovou renesanční mísou z roku 1598, renesanční kamenný epitaf Uršuly z Doupova, barokní sousoší Piety a obrazy svatého Jana Nepomuckého z roku 1727 a Zvěstování Panny Marie z počátku 18. století.[3]
Okolí kostela
Jižně od kostela stojí renesanční hřbitovní kaple ze druhé poloviny 16. století. Její severní strana byla původně otevřena později zazděnými arkádami. Uvnitř býval náhrobek Viléma z Doupova z roku 1568 od kadaňského mistra Jörga Mayera. Náhrobek má podobu kamenné tumby s postavou ležícího muže v brnění. Vzhledem ke špatnému zabezpečení kaple byl před rokem 2000 náhrobek přestěhován do františkánského kláštera v Kadani.[7] Severně od hřbitova stojí patrová barokní budova fary a u ní socha Piety z počátku 18. století.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-11-08]. Identifikátor záznamu 129413 : Kostel sv. Mikuláše. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Václav Vladivoj Tomek, Registra decimarum papalium, Praha 1873
- ↑ a b c d e Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Kapitola Vilémov (Chomutov), s. 229.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Vilémov. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 40 s. Kapitola Vilémov, s. 8. Dále jen Binterová (2000).
- ↑ Binterová (2000), s. 10.
- ↑ Binterová (2000), s. 11.
- ↑ Binterová (2000), s. 15–16
Související články
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: