Kostel svatého Petra a Pavla (Želkovice)

Kostel svatého Petra a Pavla
v Želkovicích
Pohled od jihu
Pohled od jihu
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLouny
ObecŽelkovice
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlounský
FarnostLibčeves
Statusfiliální kostel
Užíváníbližší informace:
o bohoslužbách
Současný majitelfarnost Libčeves
Zasvěcenísvatý Petr a apoštol Pavel
Architektonický popis
Stavební slohrománský, novorománský
Výstavba13. století
Specifikace
Délka22,3 metrů
Šířka10,2 metrů
Umístění oltářena jihovýchod
Stavební materiálkámen
Další informace
Kód památky43494/5-1515 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Petra a Pavla je římskokatolický filiální kostel[1]Želkovicíchokrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[2] Stojí na návrší nad západním okrajem vesnice.

Historie a stavební vývoj

Odborná literatura klade vznik rotundy, která tvoří apsidu stávajícího kostela, přibližně do třicátých let 13. století.[3][4][5] Z této doby pochází i první písemná zmínka o Želkovicích. V roce 1237 se objevují v predikátu rytíře Šebestiána, vystupujícího jako svědek na listině, vydané Václavem I. v klášteře Porta ApostolorumPostoloprtech.[6] Šebestián tak mohl být stavebníkem kostela. V písemných pramenech se ale kostel objevuje prvně až v roce 1352 v registru papežských desátků, kdy patřil do třebenického děkanátu.[7] Příslušník šlechtické rodiny z Želkovic, Milobor, se ještě v roce 1370 uvádí jako spolupatron kostela v Třebenicích.[8] V roce 1404 se kostel uvádí jako farní. Tehdy zemřel farář Mořic, kterého vystřídal kněz Heřman. Jednou z patronů byla Ludmila ze Sulevic,[9] která ještě v roce 1436 sídlila v Želkovicích. Tehdy podávala do kostela nového kněze Mikuláše z Úštěka, jenž nahradil zemřelého Jana.[10]

Někdy v období baroka byla k jižní straně apsidy postavena předsíň, k níž vedlo schodiště. Na východní straně apsidy byla rovněž v neznámé době zbudována sakristie. Obě stavby jsou zakreslené na ocelorytu Franze Lorenze z počátku padesátých let 19. století.[11] Žádná z nich se ale nehodila do projektu architekta Wetzla, podle něhož byla v letech 1852–1854 k rotundě přistavena nová loď v novorománském slohu. Proto byly obě budovy zbořeny. V téže době byly do rotundy proraženy stávající okenní otvory a zazděno okno v apsidě. V roce 1874 byla do současné podoby upravena zvonice nad vstupem do lodi.[12] V roce 2010 prošel kostel rekonstrukcí.[13]

Stavební podoba

Jádrem kostela je románská rotundaapsidou. Do rotundy vede z jižní strany půlkruhový portál s pravoúhlým ústupkem. Vnější hrana byla po celém obvodu zdobená kamennými bobulemi; zachovaly se jen čtyři na vrcholu oblouku, zbytek byl neznámo kdy odsekán. Vnitřní hranu lemuje z větší části dochovaný obloučkový vlys. Oba tyto druhy dekoru jsou pro pozdně románskou architekturu typické. Rotundu kryje kuželová střecha s válcovou lucernou se čtyřmi páry půlkruhových oken. Interiér rotundy je zaklenutý kupolí, apsida je sklenutá konchou. Rotunda i apsida jsou každá osvětleny jedním párem obloukových oken. Ze středověkého období pochází výklenek sanktuária s hrotitým obloukem, umístěný v severním zdivu apsidy.[14] Rotunda se do lodi otevírá půlkruhovým vítězným obloukem. Novorománská loď je uzavřena půlkruhovou valenou klenbou, osvětluje ji šest obloukových oken, tři po každé straně. V západní části lodi se nachází zděná kruchta, nesená třemi půlkruhovými oblouky.[15]

Do východního zdiva apsidy je vsazena plastika tzv. Turka.[16] Původně byla vybavena pokrývkou hlavy. Při rekonstrukci kostela v roce 1853 měla být odsekána, z čehož nakonec sešlo. Schematický náčrt plastiky pořídil v roce 1877 Jan Pudil.[17]

Vybavení

Oltář v apsidě se dvěma sochami světců, oltářní menza a kazatelna pocházejí z 50. let 19. století. V roce 1772 byl do rotundy přenesen pozitiv z kostela v Libčevsi. Stávající varhany z dílny pražských varhanářů Rejny a Černého byly kolaudovány roku 1892.[18]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 109. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-08-01]. Identifikátor záznamu 155796 : Kostel sv. Petra a Pavla (rotunda). Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. MERHAUTOVÁ, Anežka; TŘEŠTÍK, Dušan. Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha: Odeon, 1983. 363 s. S. 264. 
  4. MERHAUTOVÁ, Anežka. Raně středověká architektura v Čechách. Praha: Academia, 1971. 383 s. S. 371. 
  5. SKOPEC, Jaroslav, a kol. Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 600. Skopec 2022. .
  6. Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae. Příprava vydání Gustav Friedrich. Svazek III/1. Praha: [s.n.], 1942. 242 s. Dostupné online. S. 192–193. 
  7. TOMEK, Wácslaw Wladiwoj. Registra decimarum papalium čili registra desátků papežských z dioecézí pražské. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 108 s. Dostupné online. S. 74, 76. 
  8. TINGL, František Antonín. Liber secundus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim nunc proma vice typis editus 1369–1373. Praha: [s.n.], 1868. 101 s. Dostupné online. S. 29. 
  9. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem VI, 1399–1410. Příprava vydání Josef Emler. Praha: Spolek historický, 1883. 352 s. Dostupné online. S. 118. 
  10. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim VIII–X, 1421–1436. Příprava vydání Josef Emler. Praha: Spolek historický, 1889. 305 s. Dostupné online. S. 261. 
  11. LORENZ, Franz; SCHMITT, Prokop. Obrazy starožitných staveb v Čechách dle přírody kreslené a do ocele leptané. Praha: Rohlíček Fr., 1853. 25 s. Dostupné online. 
  12. Skopec 2022, s. 602–603.
  13. Historie obce [online]. Obecní úřad Želkovice [cit. 2023-07-05]. Dostupné online. 
  14. GUTH, Karel. České rotundy. Památky archeologické. 1924/1925, roč. 34, čís. 1–2, s. 143. 
  15. Skopec 2022, s. 596.
  16. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 301. 
  17. PUDIL, Jan. Kostel románský sv. Petra a Pavla v Želkovicích. Památky archeologické a místopisné. 1877, roč. 10, s. 652, tabule X.4. Dostupné online. 
  18. HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Lounska, Žatecka a Podbořanska. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2003. 151 s. ISBN 80-86067-77-7. S. 132–133. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Želkovice apsida rotundy.jpg
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Apsida rotundy sv. Petra a Pavla v Želkovicích s hlavou Turka
Rotunda Želkovice.jpg
Kostel sv. Petra a Pavla, pohled od jihu
Želkovice rotunda Turek.jpg
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Románská plastika Turka na apsidě rotundy v Želkovicích
Želkovice Schmidt.jpg
Želkovická rotunda před přístavbou lodi v polovině 50. let 19. století
Želkovice rotunda portál.jpg
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Portál románské rotundy v Želkovicích