Kostel svatého Petra a Pavla (Dolní Lukavice)

Kostel svatého Petra a Pavla
Kostel svatého Petra a Pavla
Místo
Stát	Česko Česko
Kraj	Plzeňský
Okres	Plzeň-jih
Obec	Dolní Lukavice
Souřadnice	49°36′7,85″ s. š., 13°20′45,2″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	plzeňská
Vikariát	Plzeň-jih
Farnost	Merklín
Status	filiální kostel
Zasvěcení	svátek svatých Petra a Pavla
Architektonický popis
Architekt	Jakub Auguston
Stavební sloh	gotika, baroko
Výstavba	1340
Další informace
Adresa	Dolní Lukavice, Česko Česko
Kód památky	23270/4-273 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Petra a Pavla v Dolní Lukavici je jednolodní raně gotický kostel, později barokně přestavěný. Je chráněn společně s božími mukami u kostela jako kulturní památka.^[1]

Kostel byl postaven kolem roku 1340 v obci Dolní Lukavice, jejíž vznik se uvádí v roce 1216. První písemná zmínka o kostele je z roku 1352. Od roku 1384 byl kostelem farním. V roce 1407 bylo Janem z Lukavice zřízeno kaplanství k oltáři deseti tisíc mučedníků.^[2] Ve druhé polovině 15. století proběhly pozdně gotické úpravy. Raně barokní přestavba proběhla v roce 1684.^[2] V roce 1714 byla u kostela postavena boží muka, která jsou dokladem pololidové barokní tvorby. V roce 1722 byl přistavěn nový presbytář a kolem tohoto roku (v průvodci Jižní Plzeňsko 1. je uveden rok 1734^[2]) proběhla také rozsáhlá barokní přestavba na podnět hraběte Ferdinanda Matyáše z Morzinu. Uvádí se, že architektem byl Jakub Auguston.^[2] K presbytáři byly přistavěny kaple a pravděpodobně bylo vyzděno druhé patro věže. Větší zásahy byly realizovány kolem poloviny 19. století, kdy bylo vyzděno třetí patro věže, vztyčena báň, zvýšena střecha nad západní části presbytáře a loď dostala nový strop a krov. Sanktusník byl nahrazen novou konstrukcí. Pravděpodobně byla přistavěna sakristie. Patrně až z 20. století pocházejí příčky oddělující oratoř od schodiště.^[1] V roce 2019 byla báň kostela sejmuta a začala její renovace.^[3]Duchovní správu vykonává Koinonia Jan Křtitel.

Jednolodní stavba, v jejímž průčelí stojí osově nečleněná věž. Exteriér je jednoduchý a kromě nároží, která jsou rámována lisenami, téměř nečleněný. Profil římsy je barokní. V západním průčelí věže je raně barokní portál s toskánskými sloupky, které nesou rozeklaný tympanon.^[2] Okna lodi a kněžiště mají jednoduše profilované stuhové šambrány se segmentovými záklenky, v severní stěně lodi je ponechané drobné gotické okénko.^[2] Boční portály jsou vrcholně barokní. Střecha kostela je valbová s oktogonálním sanktusníkem. Věž má cibulovitou báň s lucernou. Po stranách presbytáře jsou připojeny kaple a empory. Závěr presbytáře je vytvořen na půdorysu pěti stran osmiúhelníka, vlastní tři pole závěru vybíhají do ostrých hran. V interiéru má loď plochý strop, v její západní části je vložena na kamenných pilířích se zdobeným čelem kruchta. Loď je 11,40 metrů dlouhá a 8,00 metrů široká. Raně gotická klenba podvěží je křížová, s masivními žebry a kvádrovými konzolkami. Prostory empor mají plochý strop, s valeně klenutým závěrem. Severně od kněžiště je malá sakristie klenuta drobnou plackou.^[4][2]

Nejstarší částí kostela z poloviny 13. století je přízemí věže s žebrovou klenbou, okénko v jižní stěně a obvodové zdi lodi. Na severní straně v místě okna se zachovala část ostění původního vstupního portálu. Malý sedlový portálek z 1. patra věže na kruchtu je z poloviny 15. století, stejně tak jádro západního štítu a okénko v jižní zdi. V podkroví jsou zbytky barokního stropu lodi – výběh fabionu a pod ním profilovaný pásek, z první poloviny 18. století. Z tohoto období se zachoval krov nad presbytářem a oratořemi a kruchta se schodišťovým přístavkem.^[1]

V Soupise památek z roku 1907 se uvádí vybavení kostela mobiliářem: Tři zvony z počátku 15. století. Barokní hlavní oltář s obrazem svatého Petra a Pavla pochází z roku 1734. Boční oltáře byly postaveny v roce 1745 a je na nich zobrazena svatá Valburga a Rod Kristův. Nad nimi jsou erby Morzinů a Kolovratů. Dřevěné sochy čtyř andělů pochází ze zrušené kaple sv. Kříže nad Chotěšovem. Tři páry mosazných svícnů ze 17. století, 2 metry vysoký žulový náhrobek z roku 1531 s málo zřetelným erbem Lukavských z Řeneč.^[5]

Výraznou roli při barokní úpravě a rozšíření kostela v 18. století sehrál Ferdinand Matyáš Morzin, který působil jako tajný rada a hejtman plzeňského kraje. V roce 1725 se přestěhoval do Dolní Lukavice. Obec i její okolí si velmi oblíbil, proto si před svou smrtí přál, aby bylo jeho srdce uloženo v dolnolukavickém kostele. Stalo se tak hned následující den po jeho úmrtí dne 22. října 1763, kdy bylo jeho srdce uloženo do tzv. srdeční hrobky v kostele.^[6] Dalším uložené srdce pochází od Marie Františky Rajské z Dubnice.^[2]

• 
  Boží muka z 18. století
• 
  Okna na severní straně
• 
  Pohled na kostel při rekonstrukci věže v roce 2019
• 
  Zadní pohled
• 
  Barokní římsa
• 
  Pohled zezadu na sakristii
• 
  Detail sanktusníku
• 
  Pohled ze severní strany
• 
  Vstup – hlavní vchod
• 
  Detail vstupního portálu
• 
  Detail kování na vstupních dveřích
• 
  Půdorys kostela
• 
  Pohled od vstupu do kostela
• 
  Celkový pohled do kostela
• 
  Pohled na kruchtu
• 
  Kazatelna
• 
  Oltářní obraz svatého Petra a Pavla
• 
  Gotické okno
• 
  Kaple Panny Marie Lurdské
• 
  Křížová cesta
• 
  Náhrobní kámen s erbem Lukavských z Řenče
• 
  Křížová klenba podvěží
• 
  Boční oltář – Rod Kristův
• 
  Boční oltář – svatá Valburga
• 
  Nová báň
• 
  Zvedání nové báně

1. Klepsová, Eva: Historie Dolní Lukavice do roku 1945. 1. vyd. Dolní Lukavice, Obec Dolní Lukavice 2009. 202 s.
2. Klepsová, Eva: Historie obce Dolní Lukavice do roku 1945. Diplomová práce. Západočeská univerzita, Fakulta pedagogická, katedra historie. Plzeň 2007. 127 s. Dostupné online [2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel svatých Petra a Pavla na Wikimedia Commons