Kostel svatého Petra a Pavla (Načeradec)

Kostel svatých Petra a Pavla
Místo
Stát	Česko Česko
Kraj	Středočeský
Okres	Benešov
Obec	Načeradec
Souřadnice	49°36′39,57″ s. š., 14°54′23,61″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	Arcidiecéze pražská
Farnost	Římskokatolická farnost Zdislavice
Zasvěcení	svatý Petr a apoštol Pavel
Další informace
Adresa	Načeradec, Česko Česko
Kód památky	18838/2-122 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Farní kostel svatých Petra a Pavla se nachází uprostřed Podblanicka ve městečku^{[p 1]} Načeradec (okres Benešov). Tato oblast je známá pro svou vysokou koncentraci gotické sakrální architektury. Ona hojnost má svůj původ v kolonizačních aktivitách, které probíhaly od 12. do 14. století. První písemná zmínka o Načeradci a o kostelu sv. Petra a Pavla pochází z roku 1184 z Jarlochova letopisu. Píše zde o převozu zesnulého opata Gotšalka, kterému byla právě v Načeradci sloužena mše.^[1][2][3][4] Kostel je kulturní památkou České republiky.^[5]

Od 12. do 13. století sloužilo městečko jako typická ústřední lokalita oblasti Podblanicka, tehdy domény Vítkovců, nepřesahující mikrokulturu regionu. Nejdříve spadal pod lucemburské území, následně oblast ovládal klan pánů ze Šelmberka.^[4][2][1] Stavební vývoj načeradského farního kostela lze sledovat především na rozšiřování půdorysu. Tento proces lze rozdělit do tří hlavních částí, ve kterých vynikly tři základní komponenty kostela, věž–loď–presbytář.^[4][3]

Z první, románské, v té době zděné verze kostela, se dochovala téměř v nezměněné formě západní hranolovitá věž. Ta byla v prvním patře zpřístupněna od západu vedeným venkovním vstupem. Na východ se patro v plné šíři otevíralo do lodi, ve které se nacházela zděná tribuna. Z oné tribuny se dochovaly pouze zbytky klenebního pole. Více se z románské etapy nedochovalo, je tedy těžké doručit původní půdorys, nicméně se lze domnívat, že stavba byla zakončena apsidou.^[6]

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1184, nicméně informace se nezabývá formou kostela, není tedy možné určit zda se nejednalo o dřevěnou stavbu. Vznik kamenného kostela je tedy třeba datovat od poloviny 12. do poloviny 13. století.^[6][4]

V první gotické etapě dochází k odstranění východní a jižní zdi románského kostela, půdorys dostává téměř čtvercový tvar. Tato půdorysná forma přetrvává dodnes. Jen z otisku štítu nad vítězným obloukem a ze spáry ve zdivu se lze domnívat, že loď byla podstatně nižší.^[7]

Při novověkých úpravách zanikla většina středověkých architektonických detailů, až na západní portál, ten nicméně nelze zařadit do konkrétní fáze. Je možné ho zařadit pouze do 14. století.^[8]

O podobě presbytáře z první gotické etapy nebyly dosud nalezeny žádné zmínky. Jasné je jen to, že jeho přestavba odděluje první gotickou etapu od druhé.^[8]

Závěr boční kaple zanikl pravděpodobně při pozdější barokní přestavbě. Z nálezové situace se ale domníváme, že ho tvořil pravoúhlý, či pětiboký tvar.^[8]

Jako vyvrcholení středověkého stavebního vývoje považujeme výstavbu nynějšího presbytáře.^[9] Ten byl vůči kostelu značně předimenzovaný. Z průzkumu zdiva plynou jisté nejasnosti, ohledně průběhu výstavby onoho presbytáře. Je zde patrná jistá nesourodost. Vysvětlení se zde nabízí dvě. Uvažujeme buď o změně projektu v průběhu stavby, či o užití zdiva z původního presbytáře. Ač se zdá druhá verze pravděpodobnější, nacházíme zde zarážející fakt vycházející z průzkumu zdiva, že předchozí presbytář by byl téměř identicky dlouhý. Jsme tedy nuceni nechat otázku otevřenou.^[7][10]

Druhá gotická etapa zahrnuje i navýšení zdiva původní lodě, spolu s ní se navyšuje věž z románské etapy, a to o jedno patro, do kterého byla umístěna zvonice.^[10]

Do stejné fáze zařazujeme i dnešní podobu vítězného oblouku. Domníváme se tak z jeho umístění, které je osově souměrné vůči dnešnímu presbytáři, nikoli vůči dříve vybudované lodi.^[10]

Dendrochronologie významně zpřesňuje periodizaci druhé gotické etapy. Plyne z ní následující. Dostavbu věže můžeme datovat do roku 1387. Současně víme, že nejvyšší patro věže vznikalo paralelně s nynější podobou západního štítu lodi. Tímto se de facto završuje hmotový vývoj kostela jako celku. Dendrochronologií se objevila i část krovu ze 40. let 15. století, toto nicméně řadíme jako opravu, fakt je tedy pro vývoj kostela nepodstatný.^[8][11]

Hmotovou podobu kostela v 2. polovině 14. století v podstatě známe, naopak u interiéru došlo v období baroka k mnoha úpravám. Rekonstrukce původní podoby je tedy kombinací historických a hmotných pramenů.^[12]

Nejvíce dochovanou částí je presbytář. Na jeho jižní stěně nacházíme sedile s tesaným erbovým štítem. Lapidární tvary kružeb na překladu umožňují pouze rámcovou dataci a to do 2. poloviny 14. století. Nicméně tvar štítku nepodporuje předpokládanou dataci výstavby výklenku do 70. let 14. století. O původním významu sedile můžeme tedy nyní jen spekulovat.^[12][4]

Významnou dochovanou částí presbytáře je fragment nástěnné malby odkryté v letech 2008–2009 nacházející se na jižní stěně presbytáře. Jde o pás maleb složených ze dvou scén. Ta pravá, lépe dochovaná zachycuje výjev se stojící světskou postavou a pět adorujících postav se spřaženýma rukama. Spojení mezi nástěnnými malbami a historickou postavou není prozatím možné. Nepravděpodobněji se jeví ztotožnění postavy se sv. Pavlem, odvozujeme tak z historických pramenů. Ideu podporuje i fakt, že pro ikonografii tohoto světce je typický i právě dochovaný vous. Naopak fakt, že postava drží halapartnu, je v rozporu s jeho tradičním vyobrazením s mečem.^[13]

• KYPTA, Jan; ŠIMŮNEK, Robert; VESELÝ, Jan; NEUSTUPNÝ, Zdeněk. Farní kostel sv. Petra a Pavla v Načeradci ve 12.–14. století – Architektura jako odraz sociálních proměn. Průzkumy památek. 2012, roč. 19, čís. 2, s. 53–79. Dostupné online. ISSN 1212-1487. 
• kolektiv vědeckých a odborných pracovníků Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze za vedení a redakce Emanuela Pocheho. Umělecké památky Čech 2. Svazek sv. 2, K-O. Praha: Academia, 1978. S. 443–444. 
• PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v království českém. Svazek 35. Politický okres benešovský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1911. Kapitola Načeradec - Děkanský kostel sv. Petra a Pavla, s. 172–179. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatých Petra a Pavla na Wikimedia Commons