Kostel svatého Petra a Pavla (Přelíc)

Kostel svatého Petra a Pavla
Místo
Obec	Přelíc
Souřadnice	50°12′24,66″ s. š., 14°2′30,89″ v. d.
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Kostel svatého Petra a Pavla v Přelíci
Základní informace
Církev	římskokatolická
Diecéze	Arcidiecéze pražská
Vikariát	Kladenský
Farnost	Smečno
Zasvěcení	Jakub Starší
Architektonický popis
Stavební sloh	románský gotický barokní
Výstavba	konec 12. století
Specifikace
Stavební materiál	opuka
Další informace
Kód památky	40277/2-559 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Petra a Pavla v Přelíci je bývalým farním kostelem v obci Přelíc. Areál kostela leží na pozemcích parcelní číslo st 1, st 2 a 1/1 v katastrálním území Přelíc. Památkami jsou zde vlastní kostel, barokní zvonice, ohradní zeď s brankou a náhrobek mlynáře Červeného. Celý areál je chráněnou kulturní památkou České republiky.

Historie

Datum stavby kostela není známo. Odhady se pohybují od druhé poloviny 11. století (Šťáva)^[1] přes konec 12. století (Podlaha)^[2] po 2. polovinu 14. století (Poche)^[3]. Gotická přístavba kněžiště proběhla ve 13.^[2] nebo 14.^[1] století. Dobroslav Líbal upřesňuje stavbu presbytáře do 1. třetiny 14. století.^[4] Ve 2. polovině 16. století byla prodloužena loď a přistavěna předsíň.^[3]

Kostel je poprvé jako farní zmiňován v roce 1361, vlastní farnost již v roce 1352. V roce 1366 je potvrzen jako farář v Přelíci kněz Antonín. Dne 12. prosince 1379 proběhla vizitace farnosti, kterou provedl arcijáhen Pavel z Janovic. Kněz Antonín zemřel v roce 1384. Poté došlo k letitému sporu o místo přelíckého faráře, kdy místopurkrabí Pražského hradu Buzek z Přelíce a jeho bratr Lukáš z Přelíce prosazovali na faru klerika Havla. Na podací právo si ale činily nárok i další osoby a ty navrhovaly jiného kněze Havla, další pak kněze Mikuláše. Nakonec byl jako farář potvrzen kněz Havel. Z dokladů ale není jasné, který z obou navrhovaných Havlů to byl.^[2] V roce 1404 uplatnila podací právo k faře Eliška Šranková z Tuchoměřic a její syn Mikuláš.^[5] Poslední zmínka o faře je z roku 1411. Poté informace mizí a proto není známo, kdy fara zanikla.^[5][2] V roce 1602 je v kostele zmiňován kněz podobojí. Rekatolizace proběhla za panství Jaroslava Bořity z Martinic. Fara ale znovu nevznikla, duchovní správu zajišťovala farnost ve Smečně.^[1]

V letech 1999 - 2002 proběhla generální oprava kostela, která byla financována z darů obyvatel Přelíce, Smečna, Brna a dalších mecenášů a provedena místními dobrovolníky. Kostel byl znovuotevřen mší svatou, která byla sloužena v sobotu 9. listopadu 2002.^[1]

Popis

Původně románský kostel byl později přestavován. Kněžiště je raně gotické, zbytek kostela po barokní úpravě. Jednolodní orientovaná stavba má obdélníkovou loď o rozměrech 11,6 × 5,9 m. Hlavní vstup do kostela je z jižní strany a má opukový románský portál o šířce 33 cm, který je ozdobený 23 čtyřlistými růžemi. Portál je krytý malou předsíňkou. Druhý vstup do lodi je v západním průčelí a nad ním je oválné okno, které osvětlovalo kruchtu. Na severní straně lodi jsou patrné zbytky renesančního portálu do márnice, která byla přistavěna ke kostelu.^[1] Loď je osvětlena dvěma okny, další oválné okno je nad západním vstupem. V podlaze je náhrobní kámen o velikosti 1,84 m × 0,97 m s téměř zcela ohlazeným reliéfem. Patrná je pouze část nápisu:

... umrzel • urozeny • wladyk ...

Z této hrobky vede podzemní chodba severním směrem.^[5] Vedle tohoto kamene jsou další dva, na kterých jsou stopy nápisů, dnes zcela nečitelné.

Kněžiště, oddělené od lodi vítězným obloukem o šířce 3,6 m, je stejně široké jako loď a dlouhé 6,4 m. Sestává z jednoho pole křížové klenby a pětibokého závěru. Na vnější straně je klenba podepřena osmi opěrnými pilíři. Klenební žebra o profilu 16,5 × 21 cm se sbíhají do kamenných konzol v podobě lidských hlav. Kněžiště je osvětleno pěti okny. Na severní straně je zděné sanktuárium.^[6]

Valbová střecha je kryta taškami, nad kněžištěm je barokní sanktusník.^[6]

• 

  Pohled na areál od jihovýchodu.

• 

  Pohled na kostel a márnici od západu.

• 

  Severozápadní stěna kostela.

• 

  Románský portál hlavního vstupu do kostela.

Vnitřní vybavení

V kostele se v roce 1913 nacházel hlavní barokní oltář z 2. poloviny 18. století s obrazem svatých Petra a Pavla a sochami svatého Mikuláše a svatého Blažeje.^[3] Oltářní obraz se společně s několika zbytky původního vybavení dochoval a čeká na restaurování (2018).^[1] Dále zde byly dva boční oltáře svatého Jana Nepomuckého a Panny Marie.^[5][2]

V západní části lodi je dřevěná kruchta. Na ní jsou patrné zbytky malované výzdoby. Na střední části zábradlí byl znak rodu Martiniců, zdola jsou patrné ornamenty s rostlinnými motivy.^[5]

• 

  Interiér kostela v roce 1913.

• 

  Pohled z lodi do kněžiště.

• 

  Klenba kněžiště.

• 

  Sanktuárium v severní stěně kněžiště.

• 

  Konzola s motivem mužské hlavy.

• 

  Kruchta.

• 

  Zbytky Martinického znaku na zábradlí kruchty.

• 

  Zbytky výzdoby rostlinnými motivy na kruchtě.

• 

  Jeden z náhrobních kamenů v podlaze kostela.

Zvonice

V západní části hřbitova se nachází šestiboká dřevěná zvonice ze 17. století na starší kamenné podezdívce.^[6] Zvonice je kryta šindelovou střechou. Na ní se nachází dubová zvonová stolice pro tři zvony. V roce 1913 jsou zde doloženy tyto zvony:

Největší zvon, ulitý Bedřichem Schönfeldem v Praze v roce 1679, průměr 1 metr, výška 0,72 m, nápisy na zvonu:

• okolo koruny zvonu:

  Gott las dir befolen sein die Klocken wie auch die Kirchen dein.

• při dolním okraji:

  Gos mich Fridericus Schönfelt in der altstatt Prag

• na západní straně:

  Leta Panie 1679 tento
  zwon slit gest ke cti
  a chwale bozi blahoslaw
  ene panie Maryi a ss:
  aposstoluw, Petra a Pawla
  z zadussi przewliczkemu
  nakladem tehos zadussi.

Prostřední zvon z roku 1486^[7], průměr 0,81 m, výška 0,65 m, na zvonu je reliéf svatého Petra o výšce 15 cm a nápis:

+ leta + boziho + mzt Ccc(c) + osmdeatz + sesteoe + panebze + racz zdarziti + ten + tozwo / n genz gest

Tento nápis byl považován za nejstarší český nápis na zvonu, protože letopočet uvedený na nápisu byl chybně interpretován jako 1386.^[5] Díky tomuto chybnému čtení byl ale zvon uchráněn od zrekvírování během první i druhé světové války.^[1]

Nejmenší zvon z roku 1734 má průměr 0,65 m a výšku 0,46 m. Na jedné straně je reliéf svatého Josefa, na druhé straně znak rodu Martiniců.

Lauder Jesus Christus in aeternum anno 1734

Na severní straně kostela před márnicí se nachází náhrobek mlynáře Červeného z 1. čtvrtiny 19. století.^[3]

• 

  Zvonice v Přelíci v roce 2018.

• 

  Zvonice na fotografii Františka Durase z roku 1904.

• 

  Náhrobek mlynáře Červeného.

Odkazy

Reference

Literatura

• DOBROSLAV, Líbal. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. 1. vyd. vyd. Praha: Unicornis, 2001. 607 s. ISBN 8090158781. OCLC 50425192 S. 418. 
• PODLAHA, Antonín. Posvátná místa Království českého: Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvát. soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém: díl VII. Vikariát Slanský. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1913. (Posvátná místa Království českého). Dostupné online. Kapitola Filiální kostel sv. Petra a Pavla v Přelici (Přelíči), s. 200-202. 
• kolektiv vědeckých a odborných pracovníků Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze za vedení a redakce Emanuela Pocheho. Umělecké památky Čech. Svazek 3. P-Š. Praha: Academia, 1980. 538 s. Kapitola Přelíc, kostel sv. Petra a Pavla, s. 169–170. 
• ŠŤÁVA, Karel. Kostel sv. Petra a Pavla v Přelíci. Smečno: Římskokatolická farnost Smečno, 2002. 4 s. 
• VELC, Ferdinand. Soupis památek historických a uměleckých v království České. Svazek 20. Politický okres slanský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1904. 460 s. Kapitola Přelice - Filiální kostel sv. Apoštolů Petra a Pavla, s. 193–196. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatých Petra a Pavla na Wikimedia Commons
• OCHOTNÝ, František. Přelíc, kostel sv. Petra a Pavla. Evidenční list kulturní památky - původní. [online]. Národní památkový ústav, 1969 [cit. 2018-02-18]. Dostupné online.