Kostel svatého Rocha (Paříž)

Kostel svatého Rocha
Fasáda kostela
Místo
Stát	Francie Francie
Region	Île-de-France
Department	Paříž
Obec	Paříž
Souřadnice	48°51′55,18″ s. š., 2°19′57,39″ v. d.
Základní informace
Církev	Římskokatolická církev
Diecéze	Arcidiecéze pařížská
Současný majitel	Pařížská radnice
Zasvěcení	Roch z Montpellieru
Architektonický popis
Stavební sloh	baroko
Výstavba	1653-1722
Specifikace
Délka	126 m
Další informace
Adresa	284, rue Saint-Honoré, 75001 Paris
Ulice	rue Saint-Roch
Oficiální web	Oficiální web
Kód památky	PA00085798
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Rocha (fr. Église Saint-Roch) je katolický farní kostel v 1. obvodu v Paříži, vrcholně barokní trojlodní bazilika na nároží ulic Rue Saint-Honoré a Rue Saint-Roch, postavený v letech 1653-1722 na starších základech.

V roce 1521 zde pařížský obchodník Jean Dinocheau postavil kapli zasvěcenou svaté Zuzaně. Tehdy se nacházela ještě na předměstí za bránou sv. Honoria pařížských hradeb. V době hugenotských válek v roce 1577 se donátorův synovec Étienne Dinocheau přidal k royalistům a rozšířil kapli na kostel, jehož patronem zvolil svatého Rocha. V roce 1629 se kostel stal farním a dne 23. března 1653 budoucí král Ludvík XIV. se svou matkou Annou Rakouskou položil základní kámen nové stavby kostela. Výstavba nové budovy trvala až do roku 1722 a podíleli se na ní postupně architekti Jacques Lemercier, Étienne-Louis Boullée, Jules Robert de Cotte, Jules Hardouin-Mansart, Pierre Bullet a Robert de Cotte. Kvůli nedostatku finančních prostředků byla stavba v roce 1660 na několik let zastavena a byly dokončeny pouze transept a loď. V roce 1690 byla dokončena tavba transeptu, zaklenutím kupole v kříženía vystavěn segment chóru s ochozem a chórovými kaplemi. Byly však zakryty pouze dočasnou dřevěnou střechou. V roce 1701 Jules Hardouin-Mansart začal se stavbou chórové kaple zasvěcené Panně Marii, zaklenuté hlavní chrámovou kupolí, kterou po jeho smrti dokončil Pierre Bullet. Poté byly práce opět přerušeny. Stavba pokračovala v roce 1719 díky financím bankéře Johna Lawa, který financoval střechu a fasádu kostela. V letech 1728-1736 Robert de Cotte přistavěl věž vpravo od chóru.

V roce 1735 byla zničena fasáda věže. Robert de Cotte navrhl trojosé dvoupatrové průčelí, které pravděpodobně realizoval až jeho syn Jules-Robert v roce 1739. Spodní patro zdobí dva páry dórských sloupů, horní patro je rytmizováno dvěma dvojicemi sloupů korintských. V roce 1754 Louis-Etienne Boullée přistavěl na východní straně chóru kapli Kalvárie, která byla zásadním způsobem přestavěna v polovině 19. století.

V roce 1756 Jean-Baptiste Pierre namaloval obraz Nanebevzetí pro kupoli kaple Panny Marie. V roce 1758 byla postavena barokní kazatelna se štukovým baldachýnem na severní straně hlavní lodi, která však byla dvakrát upravena do odlišné podoby. Kaple Kalvárie byla upravena na kapli Katechismu v roce 1850 a zcela přestavěna. V roce 1879 byla stržena věž na jižní straně kvůli rozšíření komunikace Avenue de l'Opéra.

Během Velké francouzské revoluce byl kostel roku 1789 vypleněn. Roku 1795 zde Napoleon Bonaparte s vojáky Národního konventu dal střílet do royalistů. Byly zničeny všechny sochy v průčelí kostela, vitráže kromě středu jednoho okna s monogramem zakladatelů a letopočtem 1710 v severní postranní lodi, rozbita část sochařské výzdoby oltářů a poničena část výzdoby kleneb. Sousední zrušený klášter ovládli jakobíni a 27. října 1798 jej proměnili kostel na Chrám Rozumu. Po návratu Bourbonů byla pořízena nová vnitřní výzdoba, která zahrnuje malby kleneb hlavní lodi, větší část obrazů, soch a byla přesvěcena část kaplí.

Kostel je od roku 1914 chráněn jako historická památka.

Kostel je trojlodní bazilika s valenou klenbou s výsečemi, s kupolí v transeptu a s hlavní kupolí nad mariánskou kaplí uprostřed ochozu na půdorysu kruhu, připojeného ke stavbě z východu.

Původní plány navrhl architekt Jacques Lemercier. Se svými 126 metry délky patří stavba k největším kostelům v Paříži. Stavba byla inspirována některými jezuitskými kostely, jejichž koncepce byla přizpůsobena katolické liturgii ve znění Tridentského koncilu a provozu poutního chrámu, v němž může zástup věřících obejít široký ochoz chóru, zvaný deambulatorium. Tento architektonický model se ve Francii na počátku 17. století objevil v několika variantách, a to zejména v Paříži jako bývalý kostel kláštera feuillantů (1600-1608), kostel kláštera bosých karmelitánů (1613-1620), původně jezuitský kostel svatého Pavla a Ludvíka (1627-1641), jezuitský noviciát (1634) a kaple sv. Voršily v Sorbonně (1634). Absence zvonice, která byla zbořena v 19. století, je řešena zavěšením zvonů ve krovu kostela, jeden zvon - umíráček stojí na podlaze chóru.

Kaple byla postavena v roce 1754 podle návrhu Étienna Maurice Falconeta v prostoru bývalého hřbitova severo-východně od kostela a připojena k ochozu kostela. Její architekturu provedl architekt Étienne-Louise Boullée. Jeho stavba byla v roce 1850 rozšířena o tři výklenky s monumentálními skupinami soch: vlevo Přibíjení Krista na kříž, uprostřed Ukřižování, vpravo Ukládání Krista do hrobu. Objednalo je, stejně jako ostatní výzdobu kostela, město Paříž. Dnes je kaple přístupná ze dvou stran: vraty ze severní strany (z ulice sv. Rocha,Rue Saint-Roch), nebo z ochozu u z kaple Panny Marie.

Kaple byla postavena v roce 1715 na náklady finančníka Johna Lawa. Nachází se na severojižní ose kostela jako rozšíření kaple Panny Marie ve formě její niky. Je osvětlena pouze dvěma okny.

Kaple segmentem obvodové zdi prodlužuje chór směrem na severovýchod. Stavbu navrhl Jules Hardouin-Mansart a byla realizována v roce 1709 z peněz získaných loterií. V kapli se mísí prvky baroka a klasicismu. Její kupole je pokryta freskou Nanebevzetí Panny Marie, kterou namaloval v letech 1749-1756 Jean-Baptiste Marie Pierre. V roce 1932 byla restaurována. Oltář Narození Páně tvoří monumentální štukatury s paprsky betlémské hvězdy nad barokními sochami klečící Panny Marie a sv. Josefa u jeslí s dítětem Ježíšem, po stranách adorované sochami sv. Jeronýma a sv. Barbory.

• Křestní kaple - obraz sv. apoštola Filipa, který křtí etiopskou královnu; křtitelnice s bohatou plastickou výzdobou víka (1854)
• Kaple sv. Jana Křtitele: barokní sousoší Křtu Páně
• Kaple sv. Zuzany - nástěnná malba Oplakávání umučené sv. Zuzany (1853)
• Transept: Dvojice protějškových barokních oltářů pařížských svatých patronů
  • Oltář sv. Diviše; obraz Joseph-Marie Vien: Biskup sv. Diviš káže věřícím Pařížanům
  • Oltář sv. Jenovéfy; Jean-Baptiste Marie Pierre: Obraz svatá Jenovéfa zázračně uzdravuje nemocnou morem (1752-1756)
• Kaple sv. Františka z Pauly
• Kaple sv. Františka Saleského: nástěnná malba sv. František zachraňuje bloudícího ve sněhu

• 
  Oltář sv. Diviše v transeptu
• 
  Jean-Baptiste Le Moyne: Křest Kristův v kapli sv. Jana Křtitele
• 
  Svatá Jenovéfa uzdravuje nemocnou morem

Autorem prospektu velkých varhan na kruchtě na západní straně z roku 1842 je Aristide Cavaillé-Coll, varhany postavil Louis-Alexandre Clicquot. Druhé varhany jsou vestavěny do výklenku ochozu chóru. Společnost Les Heures Musicales de Saint-Roch tvoří pravidelně hudební složku bohoslužeb, a také v kostele pořádá koncerty starého i současného sborového zpěvu.

• admirál César de Vendôme (1594-1665)
• sochař François Anguier (1604-1669)
• dramatik Pierre Corneille (1606-1684)
• sochař Michel Anguier (1612-1686)
• spisovatelka Antoinette Des Houlières (1634-1694)
• Zahradní architekt André Le Nôtre (1613-1700)

• kardinál Guillaume Dubois (1656-1723)
• Admirál René Duguay-Trouin (1673-1736), jeho ostatky byly přeneseny v roce 1973 do katedrály svatého Vincenta v jeho rodném Saint-Malo
• nejstarší nemanželská dcera Ludvíka XIV. Marie Anna Bourbonská (1666-1739)
• maršál Francie Claude François Bidal d'Asfeld (1665-1743)
• bankéř Ange Laurent Lalive de Jully (1725-1752)
• spisovatel Charles-Jean-François Hénault (1685-1770)
• filozof Claude-Adrien Helvétius (1715-1771)
• básník Alexis Piron (1689-1773)
• Marie-Thérèse Rodet Geoffrin (1699-1777)
• filozof Denis Diderot (1713-1784)
• Admirál François Joseph Paul de Grasse (1722-1788)
• filozof Gabriel Bonnot de Mably (1709-1785)
• filozof Paul Heinrich Dietrich von Holbach (1723-1789)
• kněz Charles-Michel de l'Épée (1712-1789)
• malíř Jean-Honoré Fragonard (1732-1806)
• biskup Gabriel Cortois de Pressigny (1745-1823)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Église Saint-Roch (Paris) na francouzské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel svatého Rocha na Wikimedia Commons
• (francouzsky) Stránky farnosti
• (francouzsky) Záznam v evidenci historických památek
• (francouzsky) Kostel na Structurae
• (francouzsky) Fotografie kostela
• (francouzsky) Přehled hrobů v kostele
• (francouzsky) Popis varhan kostela^{[nedostupný zdroj]}