Kostel svatého Václava (Šluknov)

Kostel svatého Václava
ve Šluknově
Průčelí kostela s věží (2017)
Průčelí kostela s věží (2017)
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresDěčín
ObecŠluknov
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátděčínský
Farnostarciděkanství Šluknov
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace o bohoslužbách
Zasvěcenísvatý Václav
Architektonický popis
ArchitektZacharias Hoffmann,
Johann Bernhard Fischer
Stavební slohbaroko
Typ stavbykostel
Výstavba1711–1722
Specifikace
Délka57 metrů
Šířka26 metrů
Umístění oltářena severovýchod
Stavební materiálkámen, cihly
Další informace
AdresaFarní 154
407 77 Šluknov
Oficiální webstránky farnosti
Kód památky36773/5-3968 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Václava ve Šluknově je římskokatolický farní kostel,[1] pravděpodobně již v pořadí třetí stavba na témže místě. Barokní sakrální stavba byla postavena v letech 1711–1722, přičemž její využívání začalo roku 1714. Plány vytvořil lipovský stavitel Zacharias Hoffmann (1678–1754) a zapracoval do nich připomínky rakouského architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu (1656–1723). V roce 1922 se stal kostel arciděkanským a od roku 1966 je chráněn jako kulturní památka.[2]

Jednolodní stavba stojí na obdélníkovém půdorysu a zakončuje ji půlkruhově uzavřený presbytář směřující na severovýchod. Stěny zdobí zdvojené pilastry, po stranách hlavního vchodu stojí sochy svatého PavlaJana Křtitele. Na hlavním oltáři je umístěn obraz Zavraždění svatého Václava z konce 18. století od Jana Jiřího Schmidta. Na brankách a konzolách stojí sochy svatého Víta, Ludmily, ProkopaVojtěcha. Boční oltáře jsou zasvěceny Jezulátku, Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, svaté Barboře, Panně Mariisvatému Janu Nepomuckému. Na jesličkách o rozměrech 6 × 2 metry se podílela řada betlémářů ze Šluknovského výběžku. Varhany z let 1939–1940 od žitavské firmy Andreas Schuster & Sohn disponují 47 rejstříky, třemi manuály, pedálem a více než třemi tisíci píšťalami.

Na zrušeném hřbitově, jenž se rozprostíral kolem kostela, se dochovala řada klasicistních náhrobků, včetně několika prací drážďanského sochaře Franze Pettricha (1770–1844). Severně od něj stojí sochy svatého Vojtěcha, Jana Nepomuckého a Prokopa, přenesené ke kostelu z různých částí města. Před farou z roku 1842, umístěnou východním směrem, stojí socha svatého Václava.

Historie

Kolorovaná pohlednice, uprostřed kostel s věží vlevo a presbytářem vpravo, v popředí a po stranách městská zástavba, v pozadí obdělávané kopce a obloha
Kostel na historické pohlednici z roku 1916

Šluknov je poprvé písemně zmiňován, v roce 1281, jak uvádí Lužický kodex (Codex diplomaticus Lusatiae Superioris).[3][4] V této době již pravděpodobně stál ve vsi kostel neznámé podoby a zasvěcení, přestože je jeho existence nepřímo potvrzena až v polovině 14. století. První známý držitel hohnsteinského panství Hynek I. Berka z Dubé na Hohnsteině († kolem 1361) uvedl roku 1359 do šluknovského kostela prvního známého kněze Johannese von Hohlen.[1][5][6] Tehdy již ke šluknovské farnosti náležely také vsi CísařskýRožany. V druhé polovině 16. století se na šluknovském panství prosadila reformace a kostel sloužil evangelickým bohoslužbám. Rekatolizaci započali Mansfeldové, kteří vlastnili panství od roku 1623. Dokončena byla v polovině 17. století.[7] Patrně ještě původní kostel roku 1634 shořel při velkém požáru města. Obnova byla v době třicetileté války obtížná, proto teprve v roce 1647 vyrostla nová věž a roku 1650 byl nákladem 18 tisíc zlatých dostavěn celý kostel. Než došlo k dokončení stavby, konaly se bohoslužby v zámecké kapli. Kostel spolu s farností připadl roku 1655 k nově založené litoměřické diecézi. I tuto sakrální stavbu, v pořadí patrně již druhou, zničil požár. Stalo se tak v červnu roku 1710 a mše svaté se musely opět konat na zámku, v létě pod velkou lípou v zámecké zahradě.[5]

Přípravy na stavbu nového barokního svatostánku zasvěceného svatému Václavovi začaly ještě téhož roku. Iniciátorem a hlavním donátorem stavby se stal majitel panství hrabě Filip Zikmund z Ditrichštejna (1651–1716). Původní plány vypracoval lipovský stavitel Zacharias Hoffmann (1678–1754) a na žádost hraběte do nich zapracoval připomínky rakouského architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu (1656–1723).[pozn. 1] Ten navrhl úpravy fasád a výstavbu nové věže (původní plán počítal se zakomponováním věže, která přečkala požár).[11] Stavební práce začaly roku 1711 a vedl je Zacharias Hoffmann, tesařské práce zajišťoval Andreas Brener, autorem klenby se stal patrně Octavio Broggio (1670–1742).[9] K bohoslužebným účelům začala stavba sloužit již roku 1714 přesto, že nebyly dokončené věže. Sanktusová věž pochází z roku 1715, práce na hlavní věži začaly v roce 1717 a měly být dokončeny až roku 1722.[5][11] Po dokončení byl roku 1722 kostel povýšen na děkanský. V následujících letech dostal postupně nové vybavení, jako oltáře či zvony. Roku 1804 a znovu 1823 se v klenbě objevily trhliny, které si vyžádaly stavební úpravy. Během obou světových válek podlehly zvony rekvizicím; o téměř všechny barokní zvony přišel kostel roku 1917. Nové vyrobila roku 1922 zvonařská dílna bratří Ulrichů, zanikly však o dvacet let později v průběhu druhé světové války.[9] V roce 1922 byl kostel povýšen na arciděkanský. Poslední opravy proběhly na konci 20. století.[8]

Kostel svatého svatého Václava vlastní Římskokatolická farnost – arciděkanství Šluknov. Stavba je od roku 1966 vedena jako kulturní památka.[2] Pravidelné bohoslužby slouží arciděkan Pavel Procházka. Poutní mše svatá se koná 28. září na svátek patrona kostela svatého Václava.[12]

Popis

Exteriér

Presbytář, zřetelně viditelná okna, zdvojené pilastry, vlevo sakristie s oratoří v patře, před ní misijní kříž, ze střechy vybíhá sanktusník
Detail presbytáře

Jednolodní barokní sakrální stavba stojí na obdélníkovém půdorysu, polokruhově zakončený presbytář směřuje na severovýchod. Boční fasády lodi člení vysoké stupňovité sokly, na něž navazují sdružené pilastry zakončené kompletním kladím, které obepíná celou stavbu.[11] Okna završuje odsazený, polokruhově zakončený záklenek doplněný šambránou přecházející v nadokenní římsu. Hlavní vstup v jihovýchodní stěně zdobí portál se splávkovou římsou, po jehož stranách stojí pozdně barokní sochy svatého Jana Křtitelesvatého Pavla. Do jihozápadního průčelí je začleněna hranolová věž s podchodem klenutým valenou klenbou. Její nároží zdobí pilastry, okna jsou obdélná, zakončená polokruhovým obloukem. V podchodu je umístěna prázdná nika, ve které stála socha svatého Václava z první poloviny 19. století. Boční stěny doplňuje obdélná sakristie při severozápadní stěně a předsíň s oratoří v patře při jihovýchodní stěně.[13] Ve zdech lodi a presbytáře jsou zazděné klasicistní náhrobky.[9]

Interiér

Loď je sklenuta třemi vzájemně oddělenými poli valené klenbylunetami, paprsčitě zakončený presbytář taktéž valenou klenbou s lunetou. Stěny a pilíře člení pilastry, štuková výzdoba pochází z doby výstavby kostela a představují ji především páskové a akantové ornamenty. Zděný kůr přechází v dřevěné galerie, místy třípatrové. Mobiliář pochází především z druhé poloviny 18. století a z přelomu 18. a 19. století. Klasicistní hlavní oltář z konce 18. století zdobí obraz Zavraždění svatého Václava od Jana Jiřího Schmidta. Na starších brankách stojí sochy svatého Vítasvaté Ludmily. Pod okny presbytáře jsou umístěny prosklené rakve s figurínami svaté Inocencie a svatého Inocencia. Na konzolách stojí sochy svatého Prokopasvatého Vojtěcha z druhé čtvrtiny 18. století.[13] Autory sochařské výzdoby jsou šluknovský sochař Franz Bienert a českokamenický Josef Klein, který rovněž zhotovil původní hlavní oltář, boční oltářekřtitelnici.[9][14] Moderní obětní stůl, ambon a kříž jsou vyrobeny z taveného zlatavého skla a pozlacené oceli. Vyrobil je Ateliér Vitraj a 28. července 2018 je posvětil litoměřický biskup Jan Baxant.[15] Do té doby používaný obětní stůl pocházel z předchozího kostela. Novodobá křtitelnice napodobuje klasicistní předlohu, původní dřevěné víko zdobí velká skupina zobrazující Křest Páně. Bohatě zdobenou kazatelnu doplňují postavy evangelistů a na stříšce socha Krista Vládce. Klasicistní boční oltáře pocházejí z přelomu 18. a 19. století a jsou na nich umístěny mladší sochy JezulátkaNejsvětějšího srdce Ježíšova. Naproti hlavnímu vchodu stojí oltář svaté Barbory, který pochází z druhé čtvrtiny 18. století a zdobí jej sochy svaté Barbory, svatého Josefa, svatého Jáchymasvaté Anny Samotřetí. Dva protějškové oltáře pocházejí z druhé třetiny 18. století a zdobí je socha Madony a obraz svatého Jana Nepomuckého. Obraz Sen svatého Jakuba z roku 1737 od Václava Vavřince Reinera (1689–1743), umístěný původně na zdi lodi, je od roku 2003 vystaven v Galerii a muzeu litoměřické diecéze.[14] Do zdi jsou zasazeny dva kamenné náhrobky, renesanční figurální z roku 1548 (hrob Ernsta ze Schleinitz) a nápisový z roku 1664.[13] Z původních zvonů pocházejících z 18. století se v hlavní věži dochoval pouze jeden.[9] Dochované jesličky byly poprvé postaveny na Vánoce roku 1921 a později je doplnily nové figury a útěk do Egypta. Podklad je dlouhý 6 metrů, široký 2 metry a figury dosahují výšky 20 až 25 centimetrů. Na jesličkách se podílela řada betlémářů Šluknovského výběžku, jako Franz Rosche (1885–1944), Anton Wendler (1897–1972) či Franz Schütz (1906–2000).[16]

Varhany

Šluknovský kostel vlastnil varhany nejpozději v 16. století. Ty prokazatelně existovaly roku 1616, postavil je patrně šluknovský varhanář a kantor Benignus Weindt (asi 1580–1650), zanikly však při požáru.[17] Kostel z roku 1650 obdržel nové varhany neznámých dispozic, na kterých roku 1698 pracoval českokamenický mistr Tobias Fleck (je možné, že je také sestavil).[17][18] I tento nástroj zničil požár a v ještě nedokončeném kostele jsou k roku 1719 zmíněny pravděpodobně provizorně pořízené varhany. Zcela nové, na místní poměry veliké, postavil v letech 1736–1737 mistr Franz Fassmann (1697–1760) z Prahy. Celkem obsahovaly 22 rejstříků: 12 hlavní stroj, 6 pozitiv v zábradlí a 4 pedál. Hrací stůl byl vestavěný v podstavci a varhaník tak seděl zády k oltáři. Bohatě štafírovanou skříň zdobily tři sochy.[18] Nástroj procházel pravidelnou údržbou až do roku 1879, kdy cvikovský varhanář Heinrich Schiffner (1853–1938) postavil nové, na svou dobu moderně pojaté varhany. Ty disponovaly 29 rejstříky ve dvou manuálech a pedálu a celkem obsahovaly 1 780 píšťal. Hojně pochvalovaný nástroj začal brzy vykazovat nedostatky, které roku 1890 přestavbou odstranila budyšínská firma Hermann Eule. Poslední varhany pocházejí z let 1939–1940. Za cenu 40 tisíc říšských marek je dodala žitavská firma Andreas Schuster & Sohn. Nástroj s elektropneumatickou trakturou patří k největším v Čechách, disponuje 47 rejstříky ve třech manuálech a pedálu a více než třemi tisíci píšťalami,[pozn. 2] z nichž některé pocházejí z předchozích Schiffnerových varhan.[17][18][19]

Okolí kostela

Kostel obklopuje někdejší hřbitov, zrušený po roce 1844, kdy začal být na jižním okraji města na svahu Křížového vrchu (391 m) postupně budován nový městský hřbitov.[5] Dochovala se řada klasicistních náhrobků z konce 18. a počátku 19. století, mezi nimi i práce drážďanského dvorního sochaře Franze Pettricha (1770–1844).[20] Severně od kostela stojí sochy svatých Vojtěcha, Jana Nepomuckého a Prokopa, které sem byly postupně přeneseny z původních umístění na území města,[9] a také Bienertův kříž, spojující význam zbožného zastavení a funerální památky. Mohutný litinový kříž na kamenném soklu dal zbudovat obchodník s obilím Franz Bienert roku 1853 nad hrobem své první ženy.[21] Východním směrem navazuje na hřbitov areál historizující fary postavené poté, co se stará budova roku 1842 rozpadla. V její zahrádce je umístěna socha svatého Václava, původně instalovaná v podchodu věže kostela. Západně od kostela stála farní škola, která podlehla demolicím v období po druhé světové válce.[9]

Galerie

Odkazy

Poznámky

  1. Za autora plánů je povětšinou označován rakouský architekt Johann Lucas von Hildebrandt (1668–1745),[8][9][10] jeho autorství však spolehlivě vyvrátil archivní výzkum.[11]
  2. Údaje o Schusterových varhanách se liší v závislosti na použitých pramenech.[17] Mylná je proto pořizovací cena 22 532 říšských marek, 46 rejstříků a počet píšťal 2 010,[18] stejně jako doba stavby varhan v rozpětí let 1939–1942, uváděná na internetových stránkách.[8][9][10]

Reference

  1. a b MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 188. 
  2. a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-11-17]. Identifikátor záznamu 148654 : Kostel sv. Václava. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. TICHÝ, Petr; TRANTINA, Boris. Něco z historie: Z nejstarších dob [online]. Šluknov.cz [cit. 2017-10-31]. Dostupné online. 
  4. CDLS I, s. 106, řádek 16[2][nedostupný zdroj].
  5. a b c d FIEDLER, Josef. Heimatskunde des politischen Bezirkes Schluckenau. 1. vyd. Rumburg: Bezirkslehrerverein, 1898. 488 s. (německy) 
  6. SMETANA, Jan. Rumburk. Město v Českém Nizozemí. Rumburk: Město Rumburk, 1999. 214 s. ISBN 80-238-4545-4. S. 19. 
  7. Něco z historie: Feudálové přicházejí a odcházejí, město Šluknov zůstává [online]. [cit. 2017-10-31]. Dostupné online. 
  8. a b c Kostel sv. Václava [online]. Šluknov: Římskokatolická farnost – arciděkanství Šluknov [cit. 2017-10-31]. Dostupné online. 
  9. a b c d e f g h i TICHÝ, Petr; TRANTINA, Boris. Památky: Kostel sv. Václava [online]. Šluknov.cz [cit. 2017-10-31]. Dostupné online. 
  10. a b Kostel sv. Václava [online]. Šluknov: Město Šluknov [cit. 2017-10-31]. Dostupné online. 
  11. a b c d MANDAŽIEV, Petr. K počátkům tvorby Zachariase Hoffmanna z Lipové: několik poznámek ke vzniku architektury šluknovského kostela. In: Mandava: vlastivědné čtení z Varnsdorfu, Šluknovského výběžku a saského příhraničí. Ročenka kruhu přátel muzea Varnsdorf. Varnsdorf: Kruh přátel muzea Varnsdorf, 2010. S. 15–21.
  12. Farnost Šluknov [online]. Šluknov: Římskokatolická farnost – arciděkanství Šluknov [cit. 2017-10-31]. Dostupné online. 
  13. a b c POCHE, Emanuel, a kolektiv. Umělecké památky Čech, svazek 3, P-Š. Praha: Academia, 1980. 538 s. Kapitola Šluknov, s. 501. 
  14. a b Šluknov – kostel sv. Václava [online]. České Švýcarsko. o. p. s. [cit. 2017-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-12. 
  15. Nový oltář v kostele sv. Václava ve Šluknově [online]. Ateliér Vitraj s.r.o., 2018-07-01 [cit. 2018-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-29. 
  16. BERGMANN, Hans. Betlémy a betlemáři Šluknovského výběžku. Varnsdorf: Kruh přátel muzea Varnsdorf, 2000. 88 s. ISBN 80-238-5680-4. S. 49. 
  17. a b c d HEINZ, Igor. Z hudební minulosti Šluknovska. Varnsdorf: Kruh přátel muzea Varnsdorf, 2012. ISBN 978-80-905073-0-2. S. 79–84. 
  18. a b c d HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Děčínska a Šluknovska. Děčín: PS Děčín, 1995. 96 s. ISBN 80-900071-4-7. Kapitola Šluknov: kostel svatého Václava, s. 54–55. 
  19. Šluknov: kostel sv. Václava [online]. Varhany a varhanáři v České republice [cit. 2017-11-02]. Dostupné online. 
  20. PRAHL, Roman. Umění náhrobku v českých zemích 1780–1830. Praha: Academia, 2004. 336 s. ISBN 80-200-1188-9. S. 84–87. 
  21. BELIS, Jiří; BELISOVÁ, Natalie; ČERVINKOVÁ, Petra. Krajina kovaných křížů. Praha: Národní muzeum, 2015. 280 s. ISBN 978-80-7036-472-7. S. 74. 

Literatura

  • MANDAŽIEV, Petr. K počátkům tvorby Zachariase Hoffmanna z Lipové: několik poznámek ke vzniku architektury šluknovského kostela. In: Mandava: vlastivědné čtení z Varnsdorfu, Šluknovského výběžku a saského příhraničí. Ročenka kruhu přátel muzea Varnsdorf. Varnsdorf: Kruh přátel muzea Varnsdorf, 2010. S. 15–21.
  • POCHE, Emanuel, a kolektiv. Umělecké památky Čech, svazek 3, P-Š. Praha: Academia, 1980. 538 s. Kapitola Šluknov, s. 501. 

Externí odkazy

Růžice kompasuSvobodovo náměstí
Kříž
Sochy svatého Vojtěcha, Jana Nepomuckého a Prokopa
Bývalé městské divadloRůžice kompasu
SeverFara
Západ   Kostel svatého Václava   Východ
Jih
Náměstí Míru

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
North.svg
A stylized arrow pointing north.
West.svg
A stylized arrow pointing west.
Boxed East arrow.svg
A stylized arrow pointing east.
South.svg
A stylized arrow pointing south.
Kostel Šluknov 07.jpg
Autor: Gumideck, Licence: CC BY-SA 4.0
Kostel svatého Václava ve Šluknově, socha svatého Jana Nepomuckého
Kostel Šluknov 11.jpg
Autor: Gumideck, Licence: CC BY-SA 4.0
Kostel svatého Václava ve Šluknově
Kostel Šluknov 14.jpg
Autor: Gumideck, Licence: CC BY-SA 4.0
Kostel svatého Václava ve Šluknově
Kostel Šluknov 10.jpg
Autor: Gumideck, Licence: CC BY-SA 4.0
Kostel svatého Václava ve Šluknově
Kostel Šluknov 08.jpg
Autor: Gumideck, Licence: CC BY-SA 4.0
Kostel svatého Václava ve Šluknově, socha svatého Vojtěcha
Kostel Šluknov 02.jpg
Autor: Gumideck, Licence: CC BY-SA 4.0
Kostel svatého Václava ve Šluknově
Kostel Šluknov 13.jpg
Autor: Gumideck, Licence: CC BY-SA 4.0
Kostel svatého Václava ve Šluknově
Kostel Šluknov 01.jpg
Autor: Gumideck, Licence: CC BY-SA 4.0
Kostel svatého Václava ve Šluknově
Sluknov Vaclav 1916.jpg
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Kostel Šluknov 06.jpg
Autor: Gumideck, Licence: CC BY-SA 4.0
Kostel svatého Václava ve Šluknově, socha svatého Prokopa