Kostel svatého Václava (Radíčeves)

Kostel svatého Václava
v Radíčevsi
Kostel svatého Václava před rekonstrukcí
Kostel svatého Václava před rekonstrukcí
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLouny
ObecŽatec
LokalitaRadíčeves
Souřadnice50°17′29,84″ s. š., 13°30′51,34″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlounský
FarnostRadíčeves
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
Současný majitelfarnost Radíčeves
Zasvěcenísvatý Václav
Architektonický popis
Stavební slohbarokní
Specifikace
Umístění oltářevýchod
Stavební materiálkámen a zdivo
Další informace
Kód památky43172/5-1379 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Václava je římskokatolický farní kostel[1] v Radíčevsi v okrese Louny zasvěcený svatému Václavovi. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[2] Jádro stavby je vrcholně gotické, ale vnější podoba pochází z barokní přestavby, při které byl kostel prodloužen.[3] V průběhu roku 2015 proběhla celková rekonstrukce kostela i jeho nejbližšího okolí. Náklady ve výši šesti miliónů korun z větší části pokryla dotace Regionálního operačního programu Severozápad. Mši při slavnostním znovuotevření 5. prosince 2015 sloužil biskup Jan Baxant.[4]

Historie a stavební vývoj

Dochované architektonické články nedovolují kostel blíže datovat než na dobu před polovinou 14. století.[5] Přibližně z této doby také pochází první písemná zmínka o kostele: V roce 1357 zemřel zdejší farář Jan, kterého nahradil Henlin. Nového duchovního prezentoval Mikuláš zvaný Slánský, měšťan Starého Města pražského.[6] Znamená to, že měl ke kostelu patronátní právo. V předhusitském období se duchovní správci často střídali. Za zmínku stojí, že faráři mívali k ruce kaplany a že Jakub, který nastoupil do funkce v roce 1404, byl před tím kaplanem královské kaple na Karlštejně.[7] Za husitských válek radíčeveská farnost zanikla. Po roce 1620 vykonávali v Radíčevsi duchovní správu kněží ze Žatce, od roku 1680 se kostel stal filiálním kostelu svatého Bartoloměje v Žaboklikách. Roku 1786 byla v Radičevsi zřízena lokálie a v roce 1858 obnovena fara.

Při celkové opravě kostela v roce 2015 bylo částečně odhaleno jeho zdivo. Během této rekonstrukce se objevila dvě původní hrotitá okna presbytáře, východní a severovýchodní, během novověkých úprav zazděná. Sakristie, do které se vstupuje z presbytáře portálem s lomeným obloukem, je pravděpodobně až dílem pozdní gotiky.[8]

Zřejmě v roce 1706 došlo k první barokní úpravě kostela, když byla prodloužena loď a zřízen stávající jižní vstup do lodi. V letech 1718–1721 byla zrušena renesanční zvonice a postavena stávající věž. V té době byla zazděna i původní gotická okna presbytáře. Roku 1900 byl proražen stávající čtvercový okenní otvor sakristie, který nahradil původní pozdně gotický.[9]

Stavební podoba

Kostel v Radíčevsi v pohledu od závěru (v roce 2011)

Jednolodní obdélný kostel je orientovaný k východu, kde ho uzavírá pětiboký presbytář opatřený opěráky. K jeho severní straně je přistavěna sakristie přístupná gotickým portálem. Západní část, z jejíž střechy vybíhá hranolová věž, byla přistavěna během barokní přestavby. Pod ní se před západním průčelím nachází předsíň. V západní části plochostropé lodi stojí zděná kruchta s arkádami. Presbytář je od lodi oddělený hrotitým vítězným obloukem, zaklenutý žebrovým křížem a v závěru paprsčitou klenbou.[3]

U vstupu na hřbitov stojí památkově chráněná barokní socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1718.[3][10] Západní část hřbitova je zakončena novorománskou kaplí.

Zařízení

Barokní sloupový oltář s obrazem svatého Václava stojí na gotické zděné menze a doplňují ho sochy svaté Barbory, svaté Kateřiny, svatého Ondřeje a svatého Bartoloměje ze druhé čtvrtiny osmnáctého století. Další oltáře jsou dva: rozvilinový rámový oltář Panny Marie z doby okolo roku 1700 a pilastrový portálový oltář svaté Anny ze stejné doby. Kromě obrazu patronky ho zdobí postranní sochy svatého Antonína a svaté Anežky, socha Panny Marie ve výklenku a svatý Jiří ve vrcholové části. K zařízení patří také kamenná křtitelnice s cínovou mísou a kazatelna z konce první poloviny osmnáctého století.[3] V závěru presbytáře se nachází epitaf Marie Polexiny z Kolovrat z roku 1615, která zemřela ve věku necelého roku.[11]

Původní barokní varhany z poloviny 18. století byly nahrazeny novými v roce 1867 z dílny libouchecké varhanářské rodiny Fellerů. V roce 1935 je opravil varhanář z Teplic Hauser, po válce byly devastovány a píšťaly rozkradeny.[12]

Reference

  1. ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 161–162. 
  2. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-29]. Identifikátor záznamu 155434 : Kostel sv. Václava. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. ↑ a b c d POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: P/Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Radíčeves, s. 200. 
  4. ↑ DLOUHÝ, Hynek; KINŠT, Petr. Na opravu kostela v Radíčevsi přispěla EU. Žatecký a lounský deník [online]. 2015-12-04 [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ SKOPEC, Jaroslav a kol. Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 460.  (Dále jen Skopec 2022).
  6. ↑ TINGL, František Antonín. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim nunc proma vice typis editus 1354–1362. Praha: [s.n.], 1867. 212 s. Dostupné online. S. 47. 
  7. ↑ TUTTE, Karl (ed). Der politische Betzirk Saaz. Eine Heimatkunde.. Žatec: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereines in Saaz, 1904. 918 s. S. 607. 
  8. ↑ Skopec 2022, s. 461–463.
  9. ↑ Skopec 2022, s. 463–464.
  10. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-05-14]. Identifikátor záznamu 154851 : Socha sv. Jana Nepomuckého. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  11. ↑ HONYS, Vít; HRUBÝ, Petr. Šlechtické sepulkrální památky Lounska. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2013. 240 s. ISBN 978-80-85036-52-7. S. 155–177. 
  12. ↑ HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Lounska, Žatecka a Podbořanska. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2003. 151 s. ISBN 80-86067-77-7. S. 104. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Radíčeves 009.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: