Kostel svatého Víta (Libědice)
Kostel svatého Víta v Libědicích | |
---|---|
Kostel svatého Víta od jihu | |
Místo | |
Stát | Česko |
Kraj | Ústecký |
Okres | Chomutov |
Obec | Libědice |
Souřadnice | 50°18′44,63″ s. š., 13°23′2,53″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | litoměřická |
Vikariát | lounský |
Farnost | farnost Libědice |
Status | farní kostel |
Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
Zasvěcení | svatý Vít |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | barokní |
Výstavba | 1682–1694 |
Specifikace | |
Umístění oltáře | východ |
Stavební materiál | zděný |
Další informace | |
Kód památky | 37351/5-591 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kostel svatého Víta je římskokatolický kostel zasvěcený svatému Vítovi v Libědicích v okrese Chomutov. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[1] Kostel stojí v dominantní poloze na hraně údolí v nejvyšší části vesnice.
Historie
Farní kostel stál v Libědicích už před rokem 1358, kdy jsou připomínáni bratři Kuneš a Sulka z Libědic a Sulkův syn Zdich, kteří měli ke kostelu patronátní právo. Na jejich žádost byl jmenován zdejším farářem Petr z Kněžic, který nahradil zemřelého kněze Vítka. Erhart z Doupova navrhl roku 1386 dalšího známého kněze Kuneše z Třebovle.
Majitelka části vsi Marie Zuzana Smyslovská odkázala svůj podíl v roce 1668 karmelitánskému klášteru na Malé Straně v Praze. Karmelitáni nechali kostel v letech 1682–1694 zcela přestavět v barokním slohu, aniž by byly přerušeny bohoslužby, protože nový kostel byl postaven kolem staršího a ten byl teprve potom zbourán.[2]
Popis
Stavba kostela je jednolodní s polygonálním kněžištěm, ke kterému je na severní straně přiložena sakristie. Na západní straně stojí v ose stavby mohutná věž zakončená střechou s cibulovou bání. Věž má čtverhranný půdorys, ale horní polovina je osmiboká. Předsín je zaklenutá křížovou klenbou. Chrámová loď je sklenuta valenou klenbou a lunety pokryty štukovým mramorem. Po stranách lodi je pět obdélníkových kaplí.[3]
Vybavení
Na vybavení kostela, stejně jako na řadě okolních drobných památek, se podílel regionální sochař Jan Karel Vetter. Nejstarší památkou je gotická socha Madony v nice v předsíni. Hlavní oltář je rokokový z let 1750–1754 od sochaře V. Herschera. Vedle oltáře je ve zdi náhrobník Marie Zuzany Smyslovské a její dcery s letopočtem 1729. Nejstarší oltář na levé straně lodi však pochází z roku 1660 a je zdobený pozdně gotickými sochami svatého Václava a svatého Vojtěcha. Kromě nich je v kostele šest dalších oltářů: například rokokový oltář Jezulátka od M. Schramma z doby okolo roku 1760 nebo oltář Panny Marie od Giacoma Antonia Corbelliniho z roku 1713. Kromě dalších nástěnných maleb, obrazů a soch stojí za zmínku dvoudílné rokokové varhany.[4]
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-11]. Identifikátor záznamu 149264 : Kostel sv. Víta. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ VALEŠ, Vladimír. Libědice a Čejkovice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 44 s. S. 6, 7.
- ↑ Valeš, str. 16
- ↑ Valeš, str. 16, 17
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Víta na Wikimedia Commons
- Pořad bohoslužeb v kostele sv. Víta, Libědice (katalog biskupství litoměřického)
- Kostel sv. Víta na Hrady.cz
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Pavel Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: