Kostel svatého Vavřince (Černčice)
| Kostel svatého Vavřince v Černčicích | |
|---|---|
 západní průčelí | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Louny |
| Obec | Černčice |
| Souřadnice | 50°21′40,79″ s. š., 13°50′32,55″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | lounský |
| Farnost | Obora |
| Status | filiální kostel |
| Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
| Zasvěcení | svatý Vavřinec |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | baroko |
| Výstavba | 18. století |
| Další informace | |
| Ulice | Mikoláše Alše |
| Kód památky | 42442/5-1104 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Vavřince v Černčicích je jednolodní sakrální stavba s hranolovou věží při jižní straně lodi,[1] tvořící pohledovou dominantu obce a východního Lounska. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2]
Historie a stavební vývoj
Starší literatura považovala kostel za původně o románskou tribunovou svatyni ze 2. poloviny 12. století (věž a část zdí lodi).[3] Nejnovější stavební průzkum však dataci kostela posunuje o sto let blíže k současnosti na přelom druhé a třetí třetiny 13. století.[4] Typicky románské prvky vykazují špaletová okna věže a její přízemí sklenuté bezžebernou křížovou klenbou. část zdiva lodi a věže. Románské zdivo složené z pískovcových kvádříků je patrné rovněž na východní třetině severní strany lodi. Někdy v 16. století byla loď prodloužena a rozměrově postavena do dnešní podoby. Další stavební úpravy jsou doložené až v roce 1716, kdy byla opravena věž a zavěšen stávající zvon.[5] V roce 1792 poškodil kostel požár. Po něm byl v roce 1795 postavený současný presbytář a dva roky nato sakristie.[6] V roce 2010 byl rekonstruován interiér i exteriér kostela.
První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1369, kdy kostel odváděl 15 grošů ročně papežského desátku.[7] Z dalších let je známo několik jmen farářů. V roce 1380 měli podací právo ke kostelu vladykové sídlící na Peruci. Fara zanikla za husitských válek a nebyla už obnovena. Kostel postupně spadal do lounské, chožovské a od roku 1717 do oborské farnosti.[6]
Architektura
Exteriér
Kostel je pozdně barokní, orientovaný, obdélný, jednolodní, s polokruhovitě zakončeným presbytářem s obdélnou sakristií po jižní straně a s hranolovou věží po jižní straně lodi. Boční fasády jsou hladké, s polokruhově zakončenými okny. Na severní straně je segmentově zakončený portál. Závěr kostel je poloválcový a člení jej okna. Hranolová románská věž je z řádkového zdiva s mohutnými opěráky z 18. století v nárožích. V přízemí jsou střílnová a v patře obdélná okna. Západní průčelí je hladké. Má malou předsíň, dva nárožní na koso postavené opěráky a barokní štít s volutami a trojúhelníkovým nástavcem. Na severním opěráku je štítek s figurálním otlučeným reliéfem.[3]
Interiér
Presbytář má valenou klenbu se dvěma lunetami. Závěr kostela má v klenbě pás valené klenby a konchu s lunetou v ose. Na stěně závěru je malovaná iluzívní drapérie a sloupky, na bočích stěnách presbytáře malované pilastry, sloupky a tapeta. Triumfální oblouk je polokruhový. Loď je kryta stropem s fabionem. Dřevěná kruchta spočívá na dvou litinových sloupech. Předsíň má valenou klenbu, která se stýká s lunetami. Sakristie má plochý strop. Podvěží, ze kterého je přístup do sakristie, má v klenbě placku. Patra věze jsou kryta stropy.[3]
Vybavení
Hlavní oltář, přenesený do kostela ze zámecké kaple v Postoloprtech, je barokní a portálový. Je na něm obraz sv. Jana Nepomuckého, který je signován „P.V. Roif f.“ a barokní sochy dvou světců-biskupů. Kazatelna pochází ze 2. poloviny 18. století. Soška Panny Marie ve stříňce pochází z konce 18. století. Lavice jsou barokní z 1. čtvrtiny 18. století.[3]
Okolí kostela
Kostel obkružuje zeď bývalého hřbitova, poněkud neobvyklé je umístění jednoho z hrobů před západní vstup na něj. Na návsi strojí kamenný kříž na pilířovém podstavci z 19. století.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 35.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-09-30]. Identifikátor záznamu 154624 : Kostel sv. Vavřince, Černčice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech A/J, sv. I.. Praha: Academia, 1977. 644 s. Kapitola Černčice /Louny/, s. 182.
- ↑ SKOPEC, Jaroslav (ed.). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 217. (Dále jen Skopec 2022).
- ↑ Skopec 2022, s. 218.
- ↑ a b ROEDL, Bohumír. Kapitoly z dějin Černčic. Černčice: Obec Černčice, 2005. ISBN 80-903348-7-3. S. 7.
- ↑ TOMEK, Wácslaw Wladiwoj. Registra decimarum papalium. Praha: Královská česká společnost nauk, 1873. 108 s. S. 69.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Vavřince na Wikimedia Commons - Pořad bohoslužeb v kostele sv. Vavřince, Černčice (katalog biskupství litoměřického)
- Kostel sv. Vavřince, Černčice na webu Hrady.cz
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Barocco7, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: