Kostel svatého Vavřince (Želina)

Kostel svatého Vavřince; v Želině
	Východní část kostela
Místo
Stát	Česko
Kraj	Ústecký
Okres	Chomutov
Obec	Rokle
Lokalita	Želina
Souřadnice	50°21′56,87″ s. š., 13°17′2,6″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	litoměřická
Vikariát	krušnohorský
Farnost	děkanství Kadaň
Status	filiální kostel; (do 31. 12. 2012 patřil do farnosti Želina)
Užívání	bližší informace o bohoslužbách
Zasvěcení	svatý Vavřinec
Architektonický popis
Stavební sloh	románský, gotický
Výstavba	1. třetina 13. století
Specifikace
Délka	22,5 metrů (i s apsidou)
Šířka	13,5 metrů + 2,8 metrů předsíň
Umístění oltáře	na východ
Stavební materiál	kámen, cihly a zdivo
Další informace
Kód památky	33982/5-735 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Vavřince je římskokatolický kostel zasvěcený svatému Vavřinci v Želině v okrese Chomutov. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.^[1] Stojí na okraji terénní hrany na pravém břehu Ohře vysoko nad řekou. U kostela stojí fara a několik dalších domů, ale vlastní vesnice Želina se nachází o půl kilometru dál na východ. Okolo kostela procházela stará obchodní cesta z Kadaně do Žatce.

Historie

I když první písemná zmínka o Želině pochází teprve z roku 1337, pozdně románský kostel vznikl během první třetiny 13. století. Původně byl patronem kostela svatý Gothard.^[2] Patronátní právo ke kostelu měli čeští králové. Karel IV. roku 1356 jmenoval místním farářem klerika Mikuláše, který však o rok později zemřel na mor. Roku 1389 dosadil Václav IV. faráře Pavla. Podle zápisu z roku 1485 později přešel patronát na město Kadaň. Letopočet 1484 na západním portálu datuje pozdně gotickou přestavbu kostela a o rok později je poprvé zmiňováno zasvěcení svatému Vavřinci. Od konce 16. století získali kostel kadaňští luteráni, kteří zde po uzavření kostela Stětí svatého Jana Křtitele v Kadani křtili děti.^[3]

Později se kostel stal součástí vintířovského panství. Erb na zdi sousední fary patří majiteli panství, hraběti Adamu Filipu Losymu z Losinthalu, který jako poslední mužský potomek svého rodu zemřel roku 1781. Od roku 1848 přešla Želina k milžanskému panství.

Menší úpravy kostela proběhly roku 1906. Roku 1961 kostel vyhořel a na ruinu byl vystaven demoliční výměr, ale ke zbourání nedošlo.^[4] Jiný pramen udává jako rok požáru 1966.^[2] S přihlédnutím k architektonické hodnotě proběhl archeologický výzkum, který odkryl například původní románské maltové podlahy. Na konci sedmdesátých let 20. století byl kostel opraven, ale nebyl využíván a opět chátral. Až v roce 1992 byl postaven nový krov a střecha z břidlicové krytiny.^[3]

Popis

Větší část kostela je tvořena gotickým dvoulodím se středovým sloupem. V jeho stavbě byly druhotně použity dva starší portály. Na gotickou část navazuje presbytář tvořený lodí původního románského kostela dlouhý 13,7 m a vyzděný z pravidelných kvádrů. Okna, s výjimkou nejmenšího na jižní straně, jsou nejspíše barokního původu. Na počátku 18. století byla k jižní straně přistavěna předsíň.^[3]

Na románskou loď navazuje apsida s malým obloukovým oknem. Podstřešní římsa je zdobená obloučkovým vlysem, který v místě napojení na kostel přechází do lizény.^[5]

Vybavení

V kostele se nachází pozdně románská křtitelnice. Oltáře svaté Barbory a Želinský oltář Mistra IW byly z kostela odvezeny ještě před požárem a uloženy v chomutovském muzeu.^[3] Oltář svaté Barbory pochází z doby po roce 1524 z dílny malíře Hanse Hesse. Na predele oltáře je obraz s trojicí postav. Zleva se jedná o postavy svaté Otýlie a svaté Anny Samotřetí. Třetí postava bývá považována za svatou Martu, ale podle atributů (koruna na hlavě, kříž v pravé a kniha v levé ruce, drak ležící na knize) je vyobrazena spíše svatá Markéta.^[6]

Na predele Želinského oltáře Mistra IW z roku 1526 je obraz scény Oplakávání Krista. Tělo mrtvého Krista obklopují klečící svatý Jan Evangelista, tři Marie, Panna Maria Sedmibolestná a Marie Magdalena. Scénu doplňují méně obvyklé postavy Josefa z Arimatie a Nikodéma. Podle realistického renesančního oblečení posledních tří postav jde zřejmě o portréty donátorů oltáře. Hypoteticky se jedná o Opla z Fictumu staršího, který symbolicky předává své panství vnukovi Oplu z Fictumu mladšímu. Právě Opl mladší byl donátorem oltáře. Žena, která stojí u Kristových nohou, je nejspíše Oplova manželka, rozená Perglárová z Perglasu. Hypotézu podporují dva putti po stranách hlavního obrazu, kteří drží erby Fictumů a Perglárů.^[6]

Galerie

Loď s vítězným obloukem a presbytářem
Presbytář
Západní vstupní portál
Malba na severní zdi presbytáře
Malba na vítězném oblouku

Odkazy

Reference

↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-14]. Identifikátor záznamu 145661 : Kostel sv. Vavřince. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
↑ ^a ^b ČERNÁ, Eva. Kostel sv. Vavřince v Želině u Kadaně – nové poznatky stavebně historického vývoje. Památky, příroda, život. 1980, roč. 12, čís. 4, s. 108–112.
↑ ^a ^b ^c ^d PACHNER, Jaroslav; SEDLÁČEK, Hugo. Opevněné kostely na Chomutovsku. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2013. 86 s. ISBN 978-80-904342-9-5. Kapitola Želina, s. 77.
↑ 7049#obsah kostel sv. Vavřince v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
↑ KOUBEK, Tomáš. Románské kostely Čech. Praha: Nakladatelství Brána, 2014. 360 s. ISBN 978-80-7243-683-5. Kapitola Kostel sv. Vavřince – Želina, s. 285–288.
↑ ^a ^b ŠAMŠULOVÁ, Eva. Několik poznámek k ikonografii deskových oltářů. Památky, příroda, život. 1996, roč. 28, čís. 2, s. 47–50. ISSN 0231-5076.

Literatura

BINTEROVÁ, Zdena. Umělecké památky okresu Chomutov, 24. pokračování. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16, čís. 2, s. 46–47.
ZICH, Leoš. Dějiny kostela a farnosti v Želině do roku 1784. Praha, 2015 [cit. 2017-02-20]. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Zdeněk Hojda. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Vavřince na Wikimedia Commons
Pořad bohoslužeb v kostele sv. Vavřince, Rokle (katalog biskupství litoměřického)
Kostel svatého Vavřince na Hrady.cz

[mn-1] Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-14]. Identifikátor záznamu 145661 : Kostel sv. Vavřince. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].

[černá-2] ČERNÁ, Eva. Kostel sv. Vavřince v Želině u Kadaně – nové poznatky stavebně historického vývoje. Památky, příroda, život. 1980, roč. 12, čís. 4, s. 108–112.

[pachner-3] PACHNER, Jaroslav; SEDLÁČEK, Hugo. Opevněné kostely na Chomutovsku. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2013. 86 s. ISBN 978-80-904342-9-5. Kapitola Želina, s. 77.

[znicenekostely-4] 7049#obsah kostel sv. Vavřince v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice

[koubek-5] KOUBEK, Tomáš. Románské kostely Čech. Praha: Nakladatelství Brána, 2014. 360 s. ISBN 978-80-7243-683-5. Kapitola Kostel sv. Vavřince – Želina, s. 285–288.

[samsulova-6] ŠAMŠULOVÁ, Eva. Několik poznámek k ikonografii deskových oltářů. Památky, příroda, život. 1996, roč. 28, čís. 2, s. 47–50. ISSN 0231-5076.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Navigation

Navigace

Tématické portály