Kostel svatého Vavřince (Želina)

Kostel svatého Vavřince
v Želině
Východní část kostela
Východní část kostela
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresChomutov
ObecRokle
LokalitaŽelina
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátkrušnohorský
Farnostděkanství Kadaň
Statusfiliální kostel
(do 31. 12. 2012 patřil do farnosti Želina)
Užíváníbližší informace o bohoslužbách
Zasvěcenísvatý Vavřinec
Architektonický popis
Stavební slohrománský, gotický
Výstavba1. třetina 13. století
Specifikace
Délka22,5 metrů (i s apsidou)
Šířka13,5 metrů + 2,8 metrů předsíň
Umístění oltářena východ
Stavební materiálkámen, cihly a zdivo
Další informace
Kód památky33982/5-735 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Vavřince je římskokatolický kostel zasvěcený svatému VavřinciŽeliněokrese Chomutov. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[1] Stojí na okraji terénní hrany na pravém břehu Ohře vysoko nad řekou. U kostela stojí fara a několik dalších domů, ale vlastní vesnice Želina se nachází o půl kilometru dál na východ. Okolo kostela procházela stará obchodní cesta z Kadaně do Žatce.

Historie

I když první písemná zmínka o Želině pochází teprve z roku 1337, pozdně románský kostel vznikl během první třetiny 13. století. Původně byl patronem kostela svatý Gothard.[2] Patronátní právo ke kostelu měli čeští králové. Karel IV. roku 1356 jmenoval místním farářem klerika Mikuláše, který však o rok později zemřel na mor. Roku 1389 dosadil Václav IV. faráře Pavla. Podle zápisu z roku 1485 později přešel patronát na město Kadaň. Letopočet 1484 na západním portálu datuje pozdně gotickou přestavbu kostela a o rok později je poprvé zmiňováno zasvěcení svatému Vavřinci. Od konce 16. století získali kostel kadaňští luteráni, kteří zde po uzavření kostela Stětí svatého Jana Křtitele v Kadani křtili děti.[3]

Předsíň
Apsida

Později se kostel stal součástí vintířovského panství. Erb na zdi sousední fary patří majiteli panství, hraběti Adamu Filipu Losymu z Losinthalu, který jako poslední mužský potomek svého rodu zemřel roku 1781. Od roku 1848 přešla Želina k milžanskému panství.

Menší úpravy kostela proběhly roku 1906. Roku 1961 kostel vyhořel a na ruinu byl vystaven demoliční výměr, ale ke zbourání nedošlo.[4] Jiný pramen udává jako rok požáru 1966.[2] S přihlédnutím k architektonické hodnotě proběhl archeologický výzkum, který odkryl například původní románské maltové podlahy. Na konci sedmdesátých let 20. století byl kostel opraven, ale nebyl využíván a opět chátral. Až v roce 1992 byl postaven nový krov a střecha z břidlicové krytiny.[3]

Popis

Větší část kostela je tvořena gotickým dvoulodím se středovým sloupem. V jeho stavbě byly druhotně použity dva starší portály. Na gotickou část navazuje presbytář tvořený lodí původního románského kostela dlouhý 13,7 m a vyzděný z pravidelných kvádrů. Okna, s výjimkou nejmenšího na jižní straně, jsou nejspíše barokního původu. Na počátku 18. století byla k jižní straně přistavěna předsíň.[3]

Na románskou loď navazuje apsida s malým obloukovým oknem. Podstřešní římsa je zdobená obloučkovým vlysem, který v místě napojení na kostel přechází do lizény.[5]

Vybavení

Želinský oltář Mistra IW

V kostele se nachází pozdně románská křtitelnice. Oltáře svaté Barbory a Želinský oltář Mistra IW byly z kostela odvezeny ještě před požárem a uloženy v chomutovském muzeu.[3] Oltář svaté Barbory pochází z doby po roce 1524 z dílny malíře Hanse Hesse. Na predele oltáře je obraz s trojicí postav. Zleva se jedná o postavy svaté Otýlie a svaté Anny Samotřetí. Třetí postava bývá považována za svatou Martu, ale podle atributů (koruna na hlavě, kříž v pravé a kniha v levé ruce, drak ležící na knize) je vyobrazena spíše svatá Markéta.[6]

Na predele Želinského oltáře Mistra IW z roku 1526 je obraz scény Oplakávání Krista. Tělo mrtvého Krista obklopují klečící svatý Jan Evangelista, tři Marie, Panna Maria Sedmibolestná a Marie Magdalena. Scénu doplňují méně obvyklé postavy Josefa z Arimatie a Nikodéma. Podle realistického renesančního oblečení posledních tří postav jde zřejmě o portréty donátorů oltáře. Hypoteticky se jedná o Opla z Fictumu staršího, který symbolicky předává své panství vnukovi Oplu z Fictumu mladšímu. Právě Opl mladší byl donátorem oltáře. Žena, která stojí u Kristových nohou, je nejspíše Oplova manželka, rozená Perglárová z Perglasu. Hypotézu podporují dva putti po stranách hlavního obrazu, kteří drží erby Fictumů a Perglárů.[6]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-14]. Identifikátor záznamu 145661 : Kostel sv. Vavřince. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b ČERNÁ, Eva. Kostel sv. Vavřince v Želině u Kadaně – nové poznatky stavebně historického vývoje. Památky, příroda, život. 1980, roč. 12, čís. 4, s. 108–112. 
  3. a b c d PACHNER, Jaroslav; SEDLÁČEK, Hugo. Opevněné kostely na Chomutovsku. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2013. 86 s. ISBN 978-80-904342-9-5. Kapitola Želina, s. 77. 
  4. 7049#obsah kostel sv. Vavřince v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
  5. KOUBEK, Tomáš. Románské kostely Čech. Praha: Nakladatelství Brána, 2014. 360 s. ISBN 978-80-7243-683-5. Kapitola Kostel sv. Vavřince – Želina, s. 285–288. 
  6. a b ŠAMŠULOVÁ, Eva. Několik poznámek k ikonografii deskových oltářů. Památky, příroda, život. 1996, roč. 28, čís. 2, s. 47–50. ISSN 0231-5076. 

Literatura

  • BINTEROVÁ, Zdena. Umělecké památky okresu Chomutov, 24. pokračování. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16, čís. 2, s. 46–47. 
  • ZICH, Leoš. Dějiny kostela a farnosti v Želině do roku 1784. Praha, 2015 [cit. 2017-02-20]. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Zdeněk Hojda. Dostupné online.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Želina 2022-09-04 Kostel svatého Vavřince - presbytář.jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Kostel svatého Vavřince v Želině – presbytář
Želina 2022-09-04 Kostel svatého Vavřince - loď.jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Kostel svatého Vavřince v Želině – loď s vítězným obloukem a presbytářem
Želina 2022-09-04 Kostel svatého Vavřince - západní portál.jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Kostel svatého Vavřince v Želině – západní vstupní portál do lodi
Želina 2022-09-04 Kostel svatého Vavřince - malba 2.jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Kostel svatého Vavřince v Želině – malba na severní zdi presbytáře
Mistr IW, Oltář ze Želiny.jpg
Autor: NoJin, Licence: CC BY-SA 4.0
Mistr IW, Oltář ze Želiny
Želina 2022-09-04 Kostel svatého Vavřince - malba 3.jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Kostel svatého Vavřince v Želině – malba na vítězném oblouku