Kotvičník zemní

Kotvičník zemní
(c) Forest & Kim Starr, CC BY 3.0 Kotvičník zemní (Tribulus terrestris)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	kacibotvaré (Zygophyllales)
Čeleď	kacibovité (Zygophyllaceae)
Rod	kotvičník (Tribulus)
Binomické jméno
Tribulus terrestris L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kotvičník zemní (Tribulus terrestris) je jednoletá poléhavá bylina z čeledi kacibovitých často užívaná v lékařství nebo doplňcích výživy u sportovců.

• Lodyha: 10–60 cm dlouhá, málo větvená.
• Listy: krátce řapíkaté, vstřícné a palistnaté, eliptické nebo podlouhle kopinaté.
• Květ: pětičetný žlutě zbarvený.
• Plod: poltivý, složený z pětice rozložených, bradavičnatých a tvrdých plůdků s dvěma špičatými ostny po stranách.
• Semena: vejcovitý tvar, světle hnědá barva.

Kotvičník je rozšířen v Evropě, Asii, Africe i Austrálii. Pochází pravděpodobně z písečných mořských pobřeží Číny a Japonska. Je dobře znám v Indii, Číně a na Srí Lance. V zahraničí se pěstuje pro farmaceutické účely.

Typickým místem výskytu kotvičníku jsou suchá místa, stepi, polopouště, písčiny. Kotvičníku se daří i na přímořských píscích, pastvinách, při cestách, na rumištích a v zahradách.

Bylinka se také někdy označuje jako "zelená viagra" nebo "rostlinný testosteron", neboť má zvyšovat hladinu mužského hormonu testosteronu, podporovat libido nebo pomáhat řešit problémy s erekcí. Proto toto rozšířené přesvědčení o "bylince pro pány" ale existuje jen málo dokladů.^[2]

Článek uvedený v referenci, zaměřený na rešerši účinků kotvičníku prokázal jen částečně zvýšení hladiny testosteronu a jiných mužských pohlavních hormonů u mladých (20-36 let) mužů po čtyřtýdenním užívání dávky až 20 mg/kg tělesné váhy. Dále byl proveden výzkum možných účinků na zvýšení svalové síly a tělesného složení (poměr svalstva a tuku) u mladých (průměrný věk byl 19,8 let) hráčů ragby, i zde však byl zaznamenán pouze omezený efekt. Studie uvádí, že významného efektu kotvičníku na zvýšení hladiny testosteronu bylo dosaženo v kombinaci s dalšími farmakologickými složkami, ale nebylo zjištěno, které složky jsou za tento efekt zodpovědné.^[3] Kotvičník patrně nemá vliv na hladinu androgenů.^[4]

Kotvičník obsahuje vysokou hladinu rostlinných „anabolických steroidů“ (souhrnně jsou označovány jako fytosteroly). Jejich nejvyšší koncentrace se nachází v plodech a kořenech rostliny. Pro obsah velkého množství účinných látek se využívá celá rostlina. Obsahuje především sapogeniny – chlorgenin, gitigenin, diosgenin, ruskogenin, trogoghenin aj. Dále je kotvičník bohatý na alkaloidy harman a harmin, bioflavonoidy, glykosidy, flavonoidy, třísloviny, pryskyřice aj. V kořenech se nachází zejména saponin diosgenin. Listy a nať jedné rostliny mají v sušině asi 12,1 % bílkovin, 2,6 % tuku, 40,8 % sacharidů, 27,8 % vlákniny a 16,7 % minerálních látek. Obsahují také asi 2,8 % steroidních saponinů, alkaloidy, flavonoidy, pryskyřice, třísloviny a také 160 mg % vitamínu C. V květech jsou obsaženy steriny, stigmasterin, campestrin, beta-sitosterin, steroidy diosgenin, flavonoidy campherol, alkaloidy, rutin a kvercetin. Plody a semena obsahují alkaloidy, pryskyřice, 3,5–5 % oleje složeného z 57% kyseliny linolové a linoleové, 27 % olejové, behenové, stearové a další. Bylo zjištěno, že kotvičník zemní obsahuje i taniny, sacharidy, steroly, derivát diosgeninu desoxidiosgenin, gracillin dioxin a terrestrosiny A–E. Některé z obsažených alkaloidů fungují jako inhibitor monoaminooxidázy (MAOI) .^[zdroj?]

Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.

Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.

• prof. Ing. Pavel Valíček DrSc, Ing. Ladislav Kokoška, Ph.D., Ing. Kamila Holubová, CSc.: Léčivé rostliny třetího tisíciletí, 2001

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kotvičník zemní na Wikimedia Commons
• Kotvičník zemní jako doplněk stravy a lék (česky)
• Kotvičník zemní - růst svalů se zelenou viagrou (česky)