Koulova vila
| Koulova vila | |
|---|---|
 vila v ulici Slavíčkova | |
| Základní informace | |
| Sloh | historismus |
| Architekt | Jan Koula |
| Výstavba | 1896 |
| Přestavba | 1938 |
| Stavebník | Jan Koula |
| Další majitelé | Jan E. Koula |
| Poloha | |
| Adresa | Slavíčkova 153/17, Praha 6 - Bubeneč,  Česko |
| Ulice | Slavíčkova |
| Souřadnice | 50°5′55,23″ s. š., 14°24′30,16″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 40462/1-1469 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Koulova vila je vlastní rodinná vila architekta Jana Kouly, která stojí v Praze 6-Bubenči v ulici Slavíčkova. Od roku 1958 je chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky.[1]
Historie
Vilu v historizujícím slohu postavil architekt Jan Koula pro svoji rodinu v letech 1895–1896.[1] Roku 1938 dům moderně upravil podle zásad zdravého bydlení architektův syn Jan E. Koula; přestavby se týkaly především interiéru.[2]
Popis
Patrová stavba stojí na půdorysu písmene „T“. Na delší straně fasády je v úrovni prvního patra arkýř nesený dvěma krakorci. Mezi arkýřem a příčnou částí vede nad korunní římsou terasa, která má dřevěné zábradlí. Z ústřední haly je vstup do přilehlých místností a do zahrady. Půdní část měl architekt upravenu na ateliér.[1]
Pod arkýřem ve výklenku je umístěna socha svatého Ivana s laní od sochaře Stanislava Suchardy. Nadsvětlík nad hlavním vstupem je vymalován nástěnnou malbou rozvaliny se štítem a s uvedením čísla popisného. V patře má předstupující část fasády malbu žence ve slovanském kroji, ve štítu je malba holoubků na zlatém pozadí. Předstupující střechu nesou ozdobně vyřezávané trámy.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Koulova vila. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000152532, rejstříkové číslo ÚSKP 40462/1-1469. [cit. 2021-05-28]. Dostupné online
- ↑ Koulova vlastní vila. In: Slavné vily, Praha. Foibos a.s., 2012-2019. [cit. 2021-05-28]. Dostupné online.
Literatura
- VEVERKA, Přemysl et al. Slavné pražské vily. 3., rozš. a přeprac. vyd. v jazyce českém. Praha: Foibos, 2007. 238 s. Slavné vily. ISBN 978-80-87073-01-8. Kapitola 9/Koulova vlastní vila (Petr Krajči), s. 42
- VLČEK, Pavel a kol. Umělecké památky Prahy. Velká Praha. Vydání první. Praha: Academia, 2012-2017. 3 svazky. ISBN 978-80-200-2107-6. Díl A-L. Kapitola Bubeneč, s. 155
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Koulova vila na Wikimedia Commons - Orientační plán Prahy a obcí sousedních. Mapový list č. 10 Archivováno 2. 6. 2021 na Wayback Machine.. Vydáno v květnu 1910. Měřítko 1:5000. Reprodukce Unie v Praze. Nákladem obce pražské. Nakreslil Stavební úřad odbor II. Vlastník: Národní technické muzeum
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Hynek Moravec, Licence: CC BY 3.0
Koulova vila v Praze - Bubenči, Slavíčkova ulice 17