Kovářská

Kovářská
Centrum městyse od jihu
znakvlajka
Lokalita
Status	městys
Pověřená obec	Vejprty
Obec s rozšířenou působností	Kadaň (správní obvod)
Okres	Chomutov
Kraj	Ústecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°26′18″ s. š., 13°3′14″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	1 014 (2023)[1]
Rozloha	20,86 km²[2]
Katastrální území	Kovářská
Nadmořská výška	815 m n. m.
PSČ	431 86
Počet domů	435 (2021)[3]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	1
Kontakt
Adresa úřadu městyse	nám. J. Švermy 64 431 86 Kovářská starosta@kovarska.cz
Starosta	Milan Duháň
Oficiální web: www.kovarska.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Kovářská
Další údaje
Kód obce	563137
Kód části obce	71501
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kovářská (německy Schmiedeberg) je městys v Ústeckém kraji v okrese Chomutov. Stojí asi 25 kilometrů západně od Chomutova na hřebeni Krušných hor v nadmořské výšce okolo 800 metrů v údolí potoka Černá voda. Žije zde přibližně 1 000^[1] obyvatel.

Okolní krajina byla osídlená již ve čtrnáctém století, ale první zmínky o Kovářské pochází až ze druhé poloviny šestnáctého století. Prvotní osídlení i počátky vesnice souvisí s těžbou a zpracováním železné rudy, které tvořily dominantní složku místního hospodářství až do první čtvrtiny devatenáctého století. Poté železářský průmysl v Kovářské podlehl konkurenci větších podniků a postupně byl nahrazen zejména podniky s potravinářským a textilním zaměřením. Většina jich zanikla po druhé světové válce, kdy došlo k výraznému úbytku obyvatel. Ve druhé polovině dvacátého století proto byla velká část zdejších domů upravena na rekreační objekty.

Název

Původní německý název Schmiedeberg v překladu do češtiny znamená kovářský vrch. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech Schmidberg (1555),^[4] Schmiedeberg (1580),^[5] Schmiedtberg (1654),^[6] a Schmiedeberg (1787).^[4] V češtině se v první polovině dvacátého století používalo jméno Šmídeberk a název Kovářská byl stanoven vyhláškou až roku 1948.^[7]

Historie

Krajina v okolí Kovářské byla osídlena od čtrnáctého století, kdy zde stály hamry pánů ze Šumburka. Nejstarší z nich zvaný Starý zámek nejspíše zanikl ještě před rokem 1500. V údolí potoka se postupně vyvinula ulicová vesnice, kolem které stávaly menší osady a samoty zvané kouty.^[5] První písemná zmínka o Kovářské je z roku 1555.^[8] V systému vrchnostenské správy vesnice patřila k přísečnickému panství.^[9]

Nejstarší dějiny

Již v roce 1594 byla v Kovářské spuštěna vysoká pec postavená Zachariášem Münchenem. Oproti starším hutím měla pec nižší spotřebu paliva a zároveň dosahovala vyšší teploty. Kromě toho nemusela být tavba přerušována, což vedlo k vysoké produkci železa, čemuž se musely přizpůsobit i doly a dodavatelé dřevěného uhlí.^[10] Roku 1595 zde Lobkovicové nechali postavit jednoduchou pec na zpracování železa, tzv. dýmačku, ale již o čtyři roky později v Kovářské fungovala skutečná vysoká pec, která patřila k nejstarším v Čechách.^[5]

Na počátku sedmnáctého století patřila zdejší huť Dorotě Schindlerové, manželce přísečnického hejtmana Samsona Schindlera, který se na straně stavů zúčastnil stavovského povstání. Po bitvě na Bílé hoře přišel o veškerý majetek včetně huti, která však byla roku 1622 Dorotě vrácena. Samotná třicetiletá válka Kovářskou těžce postihla. Četné průchody a střety vojsk vedly k úpadku podnikání. Podle pověsti jeden ze švédských oddílů na jaře roku 1641 zabloudil a celý i s koňmi utonul v rašeliništi. Událost připomíná pomník u silnice od nádraží do Háje a Českých Hamrů.^[9]

Podle Berní ruly z roku 1654 v Kovářské žilo 26 chalupníků a 30 zahradníků. Ve vesnici byli dva kováři, hospoda a jeden horník.^[9] O deset let později zde podle urbáře panství fungoval císařský hamr s vysokou pecí a třemi kovářskými hutěmi. Kromě nich zde byl mlýn a statek, kde se směla porážet zvířata a čepovat pivo.^[11] Od roku 1689 měl toto právo výběrčí cla z císařské celnice.^[12] Do doby okolo roku 1730 se vesnice rozrostla na 64 domů, ve kterých žilo 370 obyvatel, ale již o patnáct let později dosáhl počet obyvatel sedmi set. V dolní části vesnice byl spuštěn nový mlýn a u železárny přibyla jedna huť a budova šichtovního úřadu. K pozdržení dalšího rozvoje došlo v důsledku dalších válek a velkého hladomoru, při kterém v Kovářské roku 1772 zemřelo 179 lidí. Vesnice se však brzy vzpamatovala a roku 1780 v ní žilo kolem dvou tisíc lidí.^[11]

19. století

Na rozdíl od předchozích konfliktů vedl alespoň začátek napoleonských válek na počátku devatenáctého století k dalšímu rozvoji hutního podnikání, protože se díky nim zvýšila spotřeba železa. S přihlédnutím k dostatečným zásobám železné rudy v okolí byla postavena nová vysoká pec, která nahradila starý podnik. Válečné události se okolí dotkly až roku 1813, kdy okolní krajinou procházelo sto tisíc vojáků. Přestože zde nedošlo k žádnému střetu, vojáci způsobili mnoho škod a rozšířili nakažlivé nemoci. Ukončení válek navíc znamenalo pokles výroby v železárně. Celkový úpadek na čas odvrátila hraběnka Gabriela Buquoyová, majitelka červenohrádeckého panství, která roku 1832 koupila přísečnické panství včetně Kovářské. Ze zdejší huti učinila pobočku svého podniku v Kalku.^[13]

Hospodářské problémy se plně projevily ve čtyřicátých letech devatenáctého století, kdy neúroda vedla k nedostatku potravin, a mnoho obilí se převáželo přes Krušné hory do Saska. Zchudlí obyvatelé Kovářské začali přepadávat povozy s obilím a dokázali přemoct i dvacetičlenný vojenský oddíl, který měl vozy hlídat.^[13] Celý spor uklidnilo až nasazení většího počtu vojáků, soud s 21 muži z Kovářské a potravinová pomoc hraběnky Buquoyové.^[12]

Po polovině devatenáctého století neodolala zdejší vysoká pec konkurenčnímu tlaku kladenských a ostravských železáren, a byla uzavřena. Kromě zpracování železné rudy přímo ve vesnici se na přelomu osmnáctého a devatenáctého století ve štole Michal na vrchu Milíře těžilo stříbronosné ložisko galenitu. Okolo roku 1839 je také severně od obce zmiňován kobaltový důl Marie pomocná.^[10] Roku 1869 koupila zdejší vysokou pec chomutovská Krušnohorská železářská a ocelářská společnost, ale již o šest let později ji prodala firmě Lienert a Weinert, která areál huti upravila na pilu a výrobnu šindelů. Celnice byla roku 1852 přestěhována do Výsady.^[12]

Další rozvoj průmyslu podpořilo otevření železniční trati Chomutov–Vejprty, na které byl zahájen provoz dne 1. září 1872. Jedním z podniků, které využily nových dopravních možnosti byla firma Antonína Kally, který nejprve provozoval pouze malý obchod, ale od roku 1888 začal zpracovávat ryby. Jeho podnik se postupně stal jedním z největších podniků na výrobu rybích konzerv ve střední Evropě. Kromě nich firma z odpadních materiálů vyráběla technický tuk, krém na boty nebo hnojivo. Firma AKAS založená roku 1909 nebo 1932 Anontonem Kallou^[14] vyráběla izolační trubky a při výrobě využívala elektřinu z malé elektrárny se dvěma Kaplanovými turbínami.^[15] Malou vodní elektrárnu s Francisovo turbínou provozovala od roku 1910 také firma Elstner v bývalém mlýně v Mlýnské ulici. O dva roky zahájila provoz městská elektrárna, která fungovala až do roku 1953.^[16]

V letech 1859 až 1922 se v Kovářské vyráběly zápalky. Továrna v roce 1903 vyhořela, ale byla obnovena a od roku 1908 začala s výrobou nejedovatých zápalek. Roku 1913 ji koupila akciová společnost Helios, která se roku 1922 přejmenovala na SOLO, ale vzápětí zde výrobu pro malý odbyt ukončila.^[17]

20. století

Drobný průmysl v Kovářské fungoval až do konce druhé světové války. Mnoho podniků se zabývalo výrobou textilního zboží, zejména prýmků, punčoch rukavic nebo knoflíků. Mezi větší podniky patřily továrny rytíře Gustava z Klierů. Zaměstnávaly kolem tří set dělníků a zaměřovaly se na výrobu sametu, který se vyvážel do Turecka, Egypta a Sýrie.^[14][18]

Významnou událostí druhé světové války u Kovářské byla letecká bitva, která se v okolí odehrála dne 11. září 1944 mezi stíhači Luftwaffe a bombardéry 8. letecké armády USA. Bylo při ní sestřeleno přes padesát letadel. Událost připomíná pomník před základní školou a Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím otevřené v devadesátých letech dvacátého století.^[19]

V červnu roku 1945 byla založena mlékárna, jejíž vybavení pocházelo ze zkonfiskovaných usedlostí v okolí. Čerstvé mléko se dováželo z okolních vesnic i z Vejprt. Samotná Kovářská do mlékárny dodávala 1200 litrů mléka. Podnik byl postupně začleněn do družstevních mlékáren v Chomutově, Karlových Varech a v Kadani a v roce 1952 byl jako nerentabilní uzavřen.^[18] Firma AKAS měla ještě v roce 1945 až 78 zaměstnanců (většinou Němců), ale o tři roky později byla začleněna do národního podniku Kablo a roku 1950 již v Kovářské nejspíše nevyráběla.^[14] Podobně továrna na zpracování ryb se stala součástí národního podniku Rybena, a přestože byla jeho největším provozem, byla roku 1952 uzavřena. Její budovy po čase převzal a v letech 1958–1962 zrekonstruoval podnik Elektropřístroj, který je využíval ještě v devadesátých letech dvacátého století.^[20]

Po roce 1990 v Kovářské proběhly rekonstrukce veřejných prostor a telekomunikačních zařízení. Prostory bývalé mateřské školy byly upraveny na kulturní centrum.^[19] Od roku 2003 zde sídlí a vyrábí společnost PPI – protipožární dveře.^[21]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 3998 obyvatel (z toho 1900 mužů), z nichž bylo třináct Čechoslováků, šestnáct cizinců a zbytek tvořili lidé německé národnosti. Kromě 24 evangelíků, pěti židů a jedenácti lidí bez vyznání patřili ostatní k římskokatolické církvi.^[22] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla Kovářská 4297 obyvatel: 55 Čechoslováků, 4211 Němců, dva příslušníky jiné národnosti a 29 cizinců. Výrazně převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 38 evangelíků, tři členové církve československé, jeden člen nezjišťovaných církvi a 148 lidí bez vyznání.^[23]

Správa městyse

Dne 24. dubna 2013 byl obnoven obci status městyse.^[26]

Symboly městyse

Vlajka byla městysi udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 12. května 2016.^[27]

Společnost

Školství

Nejstarší škola byla v Kovářské již roku 1620.^[11] Jedním z opatření, které mělo zmírnit důsledky úpadku železářství, bylo otevření dívčí odborné školy v roce 1856. Škola fungovala v domě čp. 30 a dívky se učily háčkovat a vyrábět pletené zboží a krajky.^[12] Školní budova pro 920 žáků byla otevřena roku 1908. Sídlí v ní Základní škola a mateřská škola Sgt. J. C. Kluttze, přičemž pro potřeby mateřské školy se využívá budova v sousedství. Základní škola měla ve školním roce 2018/2019 devět ročníků.^[28]

Kultura a sport

Z kulturních institucí je v Kovářské od roku 1982 otevřená knihovna, která navazuje na tradici starších knihoven z devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Byly jimi Katolicko-politický čtenářský spolek založený roku 1869, Německá obecní knihovna a Knihovna německých škol. Základem poslední z nich se stala žákovská knihovna založená roku 1863 místním pěveckým spolkem Konkordia.^[29]

V budově bývalé továrny na knoflíky v městečku od roku 1962 funguje domov pro mentálně postižené.^[30]

Hasičský sbor byl v Kovářské založen v listopadu roku 1875 a do konce téhož roku bylo jeho členy 72 mužů. Z radničního příspěvku ve výši tří set zlatých hasiči pořídili základní výzbroj. Z obecní pokladny a sponzorských příspěvků se hradilo vybavení i v dalších letech.^[31] V roce 2018 měl zdejší sbor dobrovolných hasičů osmičlennou jednotku zařazenou do integrovaného záchranného systému.^[32]

Mezi sportovní kluby patří fotbalový klub TJ Jiskra Kovářská.^[33]

Doprava

Podél jižního okraje Kovářské prochází železniční trať Chomutov–Vejprty, na níž jsou zde dvě zastávky: Kovářská městys a Kovářská. Někdejší pravidelná osobní doprava na této trati byla nahrazena sezónními spoji, které zde jezdí pouze o víkendech a státních svátcích v době letní turistické sezóny. Dopravce České dráhy zde v roce 2019 vystřídala soukromá železniční společnost Die Länderbahn CZ , jejíž vlaky zajíždějí až do Cranzahlu. Denně projíždí Kovářskou více přímých autobusových spojů na lince Vejprty – Klášterec nad Ohří – Kadaň. Tyto spoje mívají ve Vejprtech návazné připojení do saského města Annaberg-Buchholz.

Pamětihodnosti

• Před kostelem stojí sloup se sochou Panny Marie z roku 1707 obnovený roku 1928.^[34] Sochu Panny Marie doplňují čtyři andělé a dvojice lvů se znakem pekařů a korunou.^[35]
• Pozdně barokní budova fary (dům čp. 72) vznikla v roce 1756 úpravou starší chalupy a v letech 1794–1796 byla rozšířena o první patro.^[35][11]
• Zřícenina uhelny z roku 1803 je pozůstatkem místní železárny. Součástí památkově chráněného areálu je také blízký Hamerní rybník s rozlohou 6289 m².^[36][37][38]
• Barokní kostel svatého Michaela Archanděla z roku 1710 byl obnoven v letech 1782 a 1928.^[34] Poslední rekonstrukce proběhla v devadesátých letech dvacátého století.^[19]
• Na severním okraji Kovářské stojí kaple svatého Marka v místech, kde od šestnáctého století býval kříž. Společnost pro její vybudování byla založena roku 1893, ale stavbu se podařilo dokončit až v roce 1913.^[15]
• Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím dne 11. září 1944
• V lese mezi Vlčím kopcem a návrším Na Vrchu stojí zřícenina vápenky z poloviny devatenáctého století. Nachází se asi 900 m jihozápadně od železniční zastávky Kovářská a necelé tři kilometry od centra městyse, ovšem již v katastrálním území Háj u Loučné pod Klínovcem. Na rozdíl od památek v Kovářské, která se nezačlenila do projektu Středoevropská kulturní krajina Montanregion Erzgebirge/Krušnohoří – cesta ke světovému dědictví UNESCO, je vápenka tzv. přidruženým objektem Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří, zapsaného v roce 2019 na seznam Světového dědictví UNESCO. K vápence vede zeleně značená turistická trasa.

Osobnosti

• Emil Theumer (1827–1890), právník a politik
• Leo Theumer (1829–1913), právník a politik
• Anton Kreuzig (1828–1905), politik
• Wilhelm Pichler (1849–1901), politik
• Helmut Gaensel (* 1934), „hledač“ štěchovického pokladu

Odkazy

Reference

Literatura

• BINTEROVÁ, Zdena. Od Vejprt po Měděnec. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 128 s. Kapitola Kovářská, s. 81–92. 
• Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Kovářská, s. 120–122. 

Související články

• Římskokatolická farnost Kovářská
• Římskokatolická farnost Vejprty

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kovářská na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Kovářská v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím