Kozinec cizrnovitý

Kozinec cizrnovitý
Kozinec cizrnovitý (Astragalus cicer)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	bobotvaré (Fabales)
Čeleď	bobovité (Fabaceae)
Tribus	Galegeae
Rod	kozinec (Astragalus)
Binomické jméno
Astragalus cicer L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kozinec cizrnovitý (Astragalus cicer) je vytrvalá polykarpická, až 80 cm vysoká, často poléhavá bylina, vykvétající počátkem léta světle žlutými motýlovitými květy v hroznovitých květenstvích. Vyskytuje se téměř po celém území České republiky a je zde považována za původní druh. Jedná se o mohutně rozvětvenou rostlinu odolnou proti suchu a vymrzání, která bývá občas pěstována jako krmivo pro dobytek. Druhové jméno dostala podle podobnosti s cizrnou (cicer), luštěninou, která se pěstuje ve Středomoří.^[1][2][3]

Rozšíření

Rostlina je rozšířená téměř po celé Evropě, včetně evropské části Ruska. Nevyskytuje se pouze na západě Pyrenejského poloostrova, Britských ostrovech a ve Skandinávii. Mimo Evropu je dále původním druhem v Malé Asii, na Kavkaze i Sibiři. Druhotně se tato bylina dostala s prvními evropskými osadníky do Spojených státu amerických a Kanady.

V Česku roste ve všech částech českého i moravského termofytika, především ve středních a severních Čechách a na jihovýchodě Moravy. Téměř neroste v jižních Čechách, na Českomoravské vrchovině a na severní polovině Moravy. Těžištěm roztroušeného výskytu jsou teplejší místa převážně v planárním a kolinním stupni. V posledních létech je zaznamenáno jeho rozšiřování do nových, v minulosti neobsazených oblastí, pravděpodobně se tak děje následkem lidského přičinění.^{[2][3][4][5][6]}

Ekologie

Hemikryptofyt sušších a výhřevných stanovišť, obvykle vyrůstá na loukách, úhorech, mezích, na pastvinách, podél polí, vinic a po světlých okrajích lesů. Vyskytuje se často na písčitých až jílovitých půdách alkalického charakteru. Přestože je bylinou považovanou za vhodnou na sušší stanoviště, daří se ji poměrně dobře i na vlhčích místech, kde narůstá do větších rozměrů. Šíří se také na lidmi ovlivňovaná místa, vyrůstá na okrajích polních cest i podél silničních a železničních náspů. Vystupuje nejvýše do nadmořské výšky 600 m n. m., výše byl zjištěn jen ojediněle. Kvete od června do srpna a semena bývají zralá na konci podzimu. Dokáže v symbióze s půdními bakteriemi vázat vzdušný dusík, proto dobře roste i na neúrodných půdách. Druh má počet chromozomů 2n = 64 a stupeň ploidie x =  8.^{[1][2][3][4][7]}

Popis

Vytrvalá rostlina s několika poléhavými, v kruhu rozloženými a na koncích vystoupavými lodyhami, které vyrůstají z dřevnaté kořenové hlavy. Má kůlovitý kořen s bujně rostoucími plazivými větvenými oddenky. Lodyhy jsou dlouhé 60 až 80 cm, od báze větvené, zprohýbané, rýhované, hranaté a jemně chlupaté.

Listy vyrůstají střídavě, jsou lichozpeřené, dlouhé 15 až 20 cm a bývají tvořené deseti až dvaceti páry lístků s 2mm řapíčky. Lístky jsou elipsovité, úzce vejčité či podlouhle kopinaté, bývají dlouhé 15 až 20 mm a široké 5 až 8 mm, na bázi jsou okrouhlé, na vrcholu tupé nebo krátce vykrojené, oboustranně mají sytě zelenou barvu a porůstají jednoduchými, měkkými chlupy. Palisty mají dlouhé asi 2 mm, spodní z nich bývají podlouhlé a volné, horní jsou trojúhelníkovitého tvaru a navzájem srostlé.

Květy jsou světle žluté, téměř přisedlé, odstávají mírně šikmo a jsou sestavené do bohatého hroznovitého květenství na 3 až 9 cm dlouhé stopce, která vyrůstá z paždí listu. Květenství bývá vejčitého tvaru a po odkvětu se prodlužuje, mívá průměrně deset až dvacet květů, ojediněle až čtyřicet. Listeny květů jsou asi 1 cm dlouhé, kopinaté, kožovité a brvité. Oboupohlavný pětičetný květ má asi 10 mm dlouhý trubkovitý, srostlolupenný kalich se šídlovitými zuby kratšími než hustě chlupatá korunní trubka. Pyskatá koruna o délce 13 až 18 mm je světle žlutá až nazelenalá, korunní lístky mají dlouhé nehty, úzká vyklenutá pavéza je na vrcholu vykrojená, drobná křídla jsou téměř špičatá a kratší než pavéza, tupý člunek je kratší než křídla. Květy jsou cizosprašné a bývají opylované hmyzem, kterému poskytují hodně nektaru.

Plod je dvoupouzdrý nafouklý lusk vejčitého až široce eliptického tvaru, hnědé či šedočerné barvy, který bývá dlouhý od 11 do 14 mm a široký 6 až 10 mm. Lusk je pukavý, chlupatý a obsahuje čtyři až deset ledvinovitých až srdčitých semen oddělených přepážkami. Semena bývají dlouhá 2,5 mm, široká 1,8 mm a tlustá 1,2 mm, mívají světle hnědou či žlutě zelenou barvu a jsou slabě lesklá a hladká. Lusky se semeny přetrvávají na rostlině až do zimy. Semena při skladování v suchu neztrácejí schopnost vyklíčit ani po čtrnácti létech. Jeden kilogram obsahuje asi 250 tisíc semen.^{[1][2][3][4][5][7][8]}

Význam

Kozinec cizrnovitý se využívá jako pícnina i rostlina vhodná ke zpevňování čerstvých náspů a svahů před erozí. Je řazená k víceletým jetelovinám vhodným do sušších podmínek. Založený porost je velmi konkurence schopný, udrží se v růstu po více let a také dobře snáší intenzivní pastvu. Obsahuje hodnotné výživné látky a bývá pěstován v čisté kultuře nebo v jetelotravních směsích. Nehromadí toxické alkaloidy a je bezpečný i pro pasoucí se zvířata. Na jaře sice začíná růst o dva týdny později než vojtěška, avšak na podzim pokračuje v plném růstu asi o dva týdny déle. Jeho předností je i to, že listy u báze rostliny zůstávají zelené i přes zimu. Je v porovnání s vojtěškou odolnější vůči mrazu, škodlivému hmyzu i chorobám.

V zahraničí se pěstují odrůdy 'Lutana', 'Monarch' a 'Oxley', v Česku je od roku 2016 uznána domácí odrůda 'Astra', která se vysévá na jaře od března do května. Rostlina pravidelně poskytuje značné množství šťavnaté píci s vysokým obsahem bílkovin a nízkým obsahem hrubé vlákniny. Je významnou medonosnou rostlinou, poskytuje dostatek pylu i nektaru pro včely.^{[4][5][8][9][10]}

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kozinec cizrnovitý na Wikimedia Commons
• Taxon Astragalus cicer ve Wikidruzích