Královna ze Sáby (Gounod)
| Královna ze Sáby | |
|---|---|
| La reine de Saba | |
.jpg) Kostým královny Balkis z opery Charlese Gounoda Královna ze Sáby | |
| Základní informace | |
| Žánr | grand opera |
| Skladatel | Charles Gounod |
| Libretista | Jules Barbier a Michel Carré |
| Počet dějství | 5 (4) |
| Originální jazyk | francouzština |
| Literární předloha | Gérard de Nerval, Les nuits de Ramazan ze sbírky Le voyage en Orient (1851) |
| Datum vzniku | 1861 – 1862 |
| Premiéra | 28. února 1862, Opéra national de Paris |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Královna ze Sáby (v originále La reine de Saba) je grand opera o pěti (čtyřech) dějstvích francouzského skladatele Charlese Gounoda z roku 1862. Autoři libreta Jules Barbier a Michel Carré se inspirovali příběhem Les nuits de Ramazan (podle staré arabské legendy) z rozsáhlého díla Gérarda de Nervala Le voyage en Orient (1851). Opera měla premiéru v Opéra national de Paris (Salle Le Peletier) 28. února 1862.
Vznik a historie díla
_by_Nadar.jpg)
Charles Gounod vytvořil tuto operu v letech 1861 – 1862. Skladatele předtím proslavila ve světě jeho opera Faust z roku 1859, která po svém uvedení ve Francii sice nezaznamenala větší úspěch, ale později si získala uznání na světových operních scénách.
Opera Královna ze Sáby se po své premiéře v Paříži v roce 1862 dočkala jen 15 repríz a ani po dalších uvedeních v Bruselu (1862), Darmstadtu (německy, 1863) a Londýně (jako Irene, 1865)[1] se nesetkala s příznivějším ohlasem k lítosti autora, který ji osobně považoval za svoji nejlepší operu. Chladné přijetí posluchači i kritiky neprolomilo ani zkrácení původně pětiaktové verze na čtyřaktovou.
Příčinou neúspěchu však nebyla hudba k opeře, ale nezvyklé libreto, ve kterém vystupují dělníci a přímo na scéně se zobrazuje pracovní postup při odlévání obrovské bronzové plastiky. Také milostný trojúhelník dvou příslušníků královského rodu a stavitele,[p 1] který je sice obdařen tajemnou mocí, ale v civilním životě je poddaným krále, se vymykal běžným zvyklostem.
Častěji uváděnou se stala opera Královna ze Sáby (Die Königin von Saba) maďarského skladatele Karla Goldmarka z roku 1875. Gounodovy árie z opery jsou tak zařazovány především do koncertních programů a ve svém repertoáru je mají přední světoví sólisté.[2]
Hlavní postavy
- Balkis, královna ze Sáby – soprán
- Adoniram, architekt – tenor
- Šalomoun, král – baryton
- Benoni, žák Adonirama – mezosoprán
- Sarahil, služebná královny – mezosoprán
- Amrou, dělník – tenor
- Phanor, dělník – baryton
- Méthousaël, dělník – bas
- Sadoc, velekněz – bas
Obsah
Místo a doba: Jeruzalém, 950 př. n. l.
1. dějství
Pracovna Adonirama; prostranství před chrámem
Adoniram, architekt a hlavní stavitel Šalomounova chrámu, touží vytvořit monumentální bronzovou plastiku, jako ozdobu pro dokončovaný chrám. Uvědomuje si své omezené možnosti obyčejného smrtelníka a proto žádá boha Tubal-Kaina, patrona slévačů, aby mu pomohl v jeho zamýšleném díle (árie: Inspirez moi race divine). Z myšlenek ho vyruší příchod jeho žáka Benoniho, který mu oznamuje, že Balkis, královna ze Sáby, dorazí brzy do Jeruzaléma navštívit krále Šalomouna a opěvuje její krásu (árie: Comme la naissante aurore).
Potom ho navštíví tři jeho dělníci Amrou, Phanor a Méthousaël a požadují, aby jim zvýšil plat a prozradil tajné heslo, které znají jen mistři. Adoniram odmítne jejich žádost a po krátké chvíli přichází velekněz Sadoc, aby doprovodil Adonirama před shromážděný dav, který očekává krále Šalomouna a jeho hosta. Tři dělníci přísahají Adoniramovi pomstu (árie: Il nous repousse ).
Instrumentální pochod oznamuje příchod Šalomouna a Balkis a shromážděný dav, mezi nímž je velký počet Adoniramových pracovníků, vítá královský pár s radostným jásotem. Když se hluk utiší, Šalomoun vyjadřuje svou lásku k Balkis a žádá ji o prsten, který mu slíbila jako symbol jejich zasnoubení. Balkis mu ho jen neochotně předává.
Obdivuje stavbu chrámu a přeje si poznat architekta. Když se Adoniram objeví, Balkis chválí jeho práci. Její hlas probudí v Adoniramovi ozvěnu předků jeho rodu. Chce upoutat královninu pozornost a tak tajným signálem ruky dává povel davu a ten se po jeho gestu přeskupí a členové různých cechů utvoří skupiny, které se ukázněně shromáždí v blízkosti Šalomouna a Balkis. Šalomoun je zděšen vlivem, který má Adoniram na takové množství svých podřízených, zato na Balkis to udělá takový dojem, že sejme svůj náhrdelník a připne ho Adoniramovi kolem krku.
2. dějství
Náhorní plošina Sijónu (za scénou je vidět vysokou pec)
Dělníci oznamují Adoniramovi, že je vše připraveno k odlévání bronzové plastiky. On se však v myšlenkách stále vrací k setkání s Balkis. Pak si ale uvědomí, že se všichni musí soustředit na rozhodující okamžik odlití bronzu do formy. Král s královnou dorazí k účasti na odlévání. Když je roztavená kovová směs vypuštěna z pece, Benoni spěchá za Šalomounem a oznamuje mu, že mezi zaměstnanci jsou tři zrádci, kteří sabotují projekt. Šalomoun prohlašuje, že na přijetí opatření je již pozdě. Amrou, Phanor a Méthousaël jásají, když vidí, že se roztavená hmota z vysoké pece nekontrolovaně rozlévá a ničí formu. Všichni spěchají se ukrýt. Před očima Adonirama vysoká pec exploduje.
3. dějství
Mýtina v palmovém a cedrovém háji
Královniny služky a sluhové krále zpívají a tančí. Královna Balkis zpívá o svých pocitech po setkání s Adoniramem (árie: Plus grand dans son obscurité). Vtom přichází Adoniram zdrcený neúspěchem svého záměru s odlitkem a vrací královně její náhrdelník se slovy, že není hoden její přízně (duet: Qu'importe ma gloire effacée). Královna to odmítá a svěřuje se mu, že Šalomouna nemiluje, pouze jí lichotilo jeho dvoření.
Benoni přichází se zprávou, že forma byla zázračně opravena a plastika je hotová na svém místě. Královna se ptá, jak je to možné a Adoniram se jí svěřuje, že má přízeň Tubal-kaina a že to bude dílo jeho duchů – džinů, kteří mu už několikrát pomohli. Připomíná také královně, že mají společně předky a jejich rod sahá až k bájnému lovci Nimrodovi. Na závěr královna otevřeně vyznává Adoniramovi své city. Amrou, Phanor a Méthousaël je tajně pozorují a domlouvají se, že řeknou Šalomounovi, co viděli a slyšeli (árie: O Tubalkaïn, mon père).
4. dějství
Rozlehlá místnost v letním paláci Šalomouna
Slavnostní sbor zpívá Soliman notre roi, ale král je zachmuřen. Balkis se čtyři dny neukázala, aby stvrdila svatební smlouvu a král se obává, že jeho city jsou pro ni bezvýznamné (árie: Sous les pieds d'une femme). Sadoc oznamuje, že Amrou, Phanor a Méthousaël čekají na přijetí. Přicházejí říci Šalomounovi o noční schůzce Adonirama a Balkis a vyzývají ho, aby zasáhl. Král ale odmítá uvěřit třem sabotérům a považuje to za jejich další pokus o pomstu Adoniramovi.
Jeho pochybnosti ale znovu vyvstanou, když ho Adoniram přijde požádat o propuštění z jeho služeb. Král se mu v tom snaží zabránit a nabízí mu rovnocenný podíl na moci. Když to Adoniram odmítne, král ho propustí ze svých služeb a chystá se přijmout královnu. Když zůstanou sami, žádá královna Šalomouna ještě o jeden den odkladu před svatbou a slibuje mu, že s ním zůstane jednu hodinu o samotě (duet: " Elle est en mon pouvoir).
Král připouští, že byl informován o tajné noční schůzce a v opilosti střídá hrozby a vyznání lásky ke královně. Když stupňuje svůj nátlak, Sarahil mu tajně nalije do poháru silné narkotikum. Lektvar účinkuje okamžitě a když král upadne do bezvědomí, stáhne mu Balkis z bezvládné ruky svůj prsten.
5. dějství
Opuštěná rokle za bouřlivého počasí
Adoniram čeká s obavami na královnu, aby s ní utekl. Je překvapen příchodem třech zrádců. Amrou, Phanor a Méthousaël vyslovují znovu své požadavky, ale Adoniram je s pohrdáním odmítne (árie: Tes yeux ont su me reconnaître). Oni ho pak probodnou a utečou. Balkis přichází, nalézá smrtelně zraněného Adonirama a myslí si, že ho dal zabít žárlivý král. Po konečném objetí mu navléká na důkaz lásky svůj prsten, který si vzala zpět od Šalomouna. Přicházejí otroci a služebnictvo královny, aby se zúčastnili závěrečného chvalozpěvu Balkis na těle mrtvého Adonirama (árie: Emportons dans la nuit).
Další uvedení
- 1880 – Theatre Royal, Manchester
- 1899 – French Opera House, New Orleans
- 1900 – Opéra–Populaire, Paříž
- 1969 – Théâtre du Capitole de Toulouse, Toulouse
- 2001 – Festival della Valle d'Itria, Martina Franca[3]
- 2003 – Esplanade-Grand Théâtre, Saint-Étienne[4]
Nahrávky (výběr)
- 2002, Orchestra Internazionale d'Italia, Bratislava Chamber Choir, dirigent: Manlio Benzi,2 CD Dynamic Dynamic[5]
- 2003, Orchestre et Choeur du Capitole de Toulouse, dirigent: Michel Plasson, 2 CD Gala Records #734 (spolu s nahrávkami z opery Don Carlos Giuseppe Verdiho)[6]
Odkazy
Poznámky
- ↑ V postavě Adonirama se libretisté inspirovali osobností Hirama Abiffa, hlavního architekta Šalomounova chrámu.
Reference
- ↑ Gounod: La reine de Saba (str. 503)
- ↑ Elina Garanča – záznam koncertu světově proslulé mezzosopranistky v pražském Obecním domě v roce 2012 (video)
- ↑ Martina Franca, červenec 2001
- ↑ St. Étienne, leden 2003. www.culturekiosque.com [online]. [cit. 2014-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-12-10.
- ↑ Obsah nahrávky (2 CD)
- ↑ Obsah nahrávky (2 CD)
Související články
Literatura
- WARRACK, John; WEST, Ewan. Oxfordský slovník opery. Překlad Jaroslav Holba. Praha: IRIS, 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 271.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Královna ze Sáby na Wikimedia Commons - Královna ze Sáby (Gounod) na IMSLP
- Charles Gounod: La reine de Saba
Média použitá na této stránce
costume for Balkis, queen of Sheba in the opera by Charles Gounod
L'Illustration 1862 gravure: Théatre de l'Académie Impériale de Musique - La Reine de Saba par Gounod, première du 28 février 1862, Acte Ier, scène 2, décor de Despléchin.
Grand March from La reine de Saba ("The Queen of Sheba", 1862), an opera by French composer Charles Gounod. From the U.S. Marine Band CD From Fife and Drum: Marine Band Recordings 1890-1988.