Království Rjúkjú

Království Rjúkjú  琉球國  Ruuchuu-kuku ↓ 1429–1879 ↓ vlajka znak
Hymna: 石なぐの歌 (Išinagu nu uta)
geografie Mapa království Rjúkjú
hlavní město:	Šuri
rozloha:	2 270 km²
obyvatelstvo
jazyky:	rjúkjúské (domorodé), klasická čínština, klasická japonština
náboženství:	rjúkjúské domorodé, šintoistické, buddhistické, konfuciánské, taoistické
státní útvar
státní zřízení:	monarchie
měna:	rjúkjúský mon, čínské mince, japonský mon
vznik:	1429
zánik:	11. března 1879 – japonská anexe
státní útvary a území
předcházející: Hokuzan Čúzan Nanzan následující: Japonské císařství Knížectví Sacuma Knížectví Rjúkjú

Království Rjúkjú či Rjúkjúské království (rjúkjúsky 琉球國, rúčú-kuku; japonsky 琉球王国, rjúkjú-ó-koku; čínsky 琉球國, liou čchiou kuo) byl stát existující od roku 1429 do roku 1879 na souostroví Rjúkjú. V 15. století se svěřilo pod ochranu dynastie Ming a v 17. století bylo napadeno knížectvím Sacuma (薩摩藩). V době své největší moci sahala jeho vláda od ostrova Amami po ostrov Jonaguni.

Historie

Podle tří Rjúkjúských kronik: Čúzan Seikan (中山世鑑), Čúzan seifu (中山世譜) a Kjújó (球陽), dějiny Království Rjúkjú začínají dynastií Tenšon (天孫王朝), která byla u moci 17 000 let. Mnoho vědců v současnosti věří, že je to mytologická legenda, která byla vytvořena v 16. nebo 17. století, aby ospravedlnila vládu království Rjúkjú. Po zániku dynastie Tenšon vznikla dynastie Šunten (舜天王朝) (1187–1259). Podle Čúzan Seikanu zakladatel dynastie Šunten byl synem Minamotono Tametomo. Byl to aristokrat a příbuzný rodu japonských císařů. Minamotono Tametomo byl vyhnán na ostrovy Izu, poté co podlehl kjótskému dvoru, utekl z Honšú a usadil se v severní oblasti ostrova Okinawa. Tam se oženil s dcerou místního vládce. Několik čínských a japonských vědců tvrdí, že tato dynastie byla také vytvořena královským rodem Šó.

Ve 14. století na ostrově Okinawa existovalo mnoho malých oblastí, které byly sjednoceny do tří knížectví: Hokuzan (北山), Čúzan (中山) a Nanzan (南山). Tato doba je známa jako doba vlády tří králů nebo Sanzandžidai (三山時代). Tato tři knížectví, nebo domorodé federace pod vedením hlavních náčelníků spolu navzájem bojovala. Na začátku 15. století byla sjednocena do jednoho království Čúzan a uznána Čínou. Vůdce Čúzanu byl tedy oficiálně uznán jako spravedlivý král, který ovládal celou Okinawu až úplně vyhraje v boji s ostatními 2 knížectvími, Čínou. V roce 1430 vládci Čúzanu odevzdal svůj trůn i král Haši, který dostal od císaře dynastie Ming příjmení Šó, potom je znám jako Šó Haši (尚巴志). Haši již v roce 1429 dobyl Hokuzan, poprvé sjednotil do jednoho státu ostrov Okinawu a stal se zakladatelem první dynastie Šó.

Šó Haši přijal čínskou hierarchickou dvorní soustavu, nechal vystavět hrad Šuri a přístav Naha povýšil na hlavní město. Po několika generacích, v roce 1469 král Šó Toku zemřel bez dědice, potom patrový vazal vyhlásil, aby byl adoptovaný syn a už má udělení od Číny. Ten žadatel, kdo se jmenuje Šó En, založil druhou dynastii Šó. Rjúkjú prosperoval pod vedením Šó Šin, který byl v letech 1478–1526 druhý král této dynastie.

Obchodování po Asii

Rjúkjú království diplomaticky ustanovilo přispívající vztahy s Čínou v období dynastie Ming a dynastie Čching. V této době se taky vyvinuly obchodní vztahy s Japonskem, Koreou a mnoha jihovýchodoasijskými zeměmi včetně Siamu, Království Pattani, Marraky, Champy, Huế a Jávy. Mezi 15. a 16. stoletím se ve Východní Asii království Rjúkjú vynořilo jako hlavní obchodní zprostředkující. Japonské výrobky (např. stříbro, meče, vějíře, lakované zboží, Bjóbu) a čínské výrobky (léčivé byliny, ražené mince, strnulé keramiky, brokáty, textil) se vyměňovaly za jihovýchodoasijské zboží (sapanové stromy, nosorožčí rohy, cín, cukr, šedou ambru pravou, indickou slonovinu a arabská kadidla).

Seznam rjúkjúských králů

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Království Rjúkjú na Wikimedia Commons