Království chorvatsko-slavonské

; vlajka	; znak
	Hymna: Gott erhalte Franz den Kaiser; („Zachovej nám, Hospodine, Františka císaře“)
geografie	; Království (tmavě zelená) v roce 1868–1918 s nárokovaným územím (světle zelená)
	; Království (tmavě zelená) v roce 1868–1918 s nárokovaným územím (světle zelená)
hlavní město:	Záhřeb
rozloha:	42 541 km² (rok 1910)
	obyvatelstvo
počet obyvatel:	1 892 499 (rok 1880); 2 621 954 (rok 1910)
jazyky:	chorvatština (úřední)
náboženství:	římskokatolické
	státní útvar
státní zřízení:	konstituční parlamentní monarchie
mateřská; země:	Zalitavsko Rakousko-Uherska (Země Koruny svatoštěpánské)
měna:	rakousko-uherský zlatý (1868–1892); rakousko-uherská koruna (1892–1918)
vznik:	1868
zánik:	29. října 1918
	státní útvary a území
	Chorvatské království (1527–1868)
	Slavonské království
	Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů

Království chorvatsko-slavonské, též Trojjediné království chorvatské, slavonské a dalmatské (chorvatsky Kraljevina Hrvatska i Slavonija; maďarsky Horvát-Szlavón Királyság; německy Königreich Kroatien und Slawonien) bylo mezi lety 1868–1918 autonomní korunní zemí v rámci rakousko-uherského Zalitavska.

Dějiny

Vytvoření a poloha

Království zaujímalo území tzv. Středního Chorvatska (bez Mezimuří) a Slavonie, dále k němu patřily vesnice Baljevac, Mali Baljevac, Mali Skočaj, Veliki Skočaj a Zavalje (v současnosti součást Unsko-sanského kantonu ve Federaci Bosny a Hercegoviny) a bylo obýváno především Chorvaty a srbskou menšinou. Hlavním městem byl Záhřeb. Království se stejně jako Uhersko dále dělilo na župy, jichž bylo celkem 8.

Roku 1849 se Chorvatsko-slavonské království odtrhlo od Uher a stalo se korunní zemí Rakouska se značnou autonomií. Slavonie zároveň ztratila část Sremu ve prospěch Srbské vojvodiny a Temešského banátu, ale roku 1860 se jí po zrušení této země tato část Sremu opět vrátila. Po rakousko-uherském vyrovnání (1867) bylo Chorvatsko-slavonské království znovu podřízeno Uhersku. Nespokojenost Chorvatů s tímto stavem vedla k nepokojům a protestům, takže následujícího roku museli maďarští představitelé uzavřít uhersko-chorvatské vyrovnání (Nagodba) a povolit autonomii Chorvatsko-slavonského království v rámci Svatoštěpánské koruny.

Chorvaty bylo království nazýváno Trojjediné království chorvatské, slavonské a dalmatské (Trojedna Kraljevina Hrvatske, Slavonije i Dalmacije popř. zkráceně Trojednica), jelikož chorvatská veřejnost neuznávala rozdělení chorvatských zemí na 2 části (Chorvatsko-Slavonie patřily pod Uhry, tj. Zalitavsko, kdežto Dalmácie pod rakouskou část R-U, tj. Předlitavsko).

Odtržení od Rakousko-Uherska

29. října 1918 chorvatský parlament vyhlásil konec unie s ostatními zeměmi Koruny svatoštěpánské a připojení Království chorvatsko-slavonského ke Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů. Poté přestal být používán termín Země Koruny svatoštěpánské.