Krétská válka (1645–1669)

Krétská válka
(pátá osmansko-benátská válka)
konflikt: Osmansko-benátské války
Bitva mezi benátskou a osmanskou flotilou u Fókaie roku 1649, obraz Abrahama Beerstratena (1656)
Bitva mezi benátskou a osmanskou flotilou u Fókaie roku 1649, obraz Abrahama Beerstratena (1656)

Trvání16451669
MístoKandia, Kréta, Dalmácie a Egejské moře
Výsledekosmanské vítězství
Změny územídobytí Kréty Osmanskou říší,
územní zisky Benátek v Dalmácii
Strany
Osmanská říše Osmanská říšeBenátská republikaBenátská republika Benátská republika

Maltézský řádMaltézský řád Maltézský řád
Papežský státPapežský stát Papežský stát
Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království
Řád sv. Štěpána, papeže a mučedníka Řád sv. Štěpána
maniotští piráti

Velitelé
  • Benátská republika Andrea Corner
  • Papežský stát Niccolò Ludovisi
  • Benátská republika Tommaso Morosini †
  • Benátská republika Giovanni Battista Grimani
  • Benátská republika Giacomo da Riva
  • Benátská republika Alvise Mocenigo
  • Benátská republika Leonardo Foscolo
  • Benátská republika Lorenzo Marcello †
  • Benátská republika Lazzaro Mocenigo †
  • Benátská republika Francesco Morosini
  • Francouzské království Almerigo d'Este
  • Francouzské království François de Beaufort †
Síla
Osmanská říše 118 754 mužůBenátská republika 30 985 mužů
Ztráty
neznáméneznámé

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krétská válka byla v pořadí již pátou z osmansko-benátských válek. Probíhala v letech 1645–1669 mezi Benátskou republikou (s jejími spojenci Maltézským řádem, Papežským státem a Francií) a Osmanskou říší, již podporovaly arabsko-berberské státy severní Afriky. Bojovalo se především o ostrov Kréta, tehdy v držení Benátek. Největší bitvy se odehrály okolo pevnosti Candia (dnes Heráklion). Další významnou frontou války byla Dalmácie, řada námořních střetů proběhla také v Egejském moři. Válka skončila vítězstvím Osmanské říše. V bojích zahynulo asi 30 000 Benátčanů a 118 000 Turků.[1]

Průběh války

Galéra Maltézského řádu

Válku začali Osmani, když jako záminku použili pirátský útok loďstva Maltézského řádu proti konvoji obchodních lodí plujícím z Konstantinopole do Alexandrie a obvinili Benátčany, že poskytují maltézským lodím možnost přistávat na Krétě.[2] Ačkoli Turci většinu Kréty dobyli již v prvních několika letech války, pevnost Candia úspěšně odolávala. Její dlouhodobé obléhání donutilo obě strany učinit z války "válku zásobovací". Zejména pro Benátčany spočívala jejich jediná naděje na vítězství v přerušení zásobovacích toků nepřítele. Válka se proto změnila v řadu námořních střetů. Benátkám pomáhaly různé západoevropské národy, které, povzbuzovány papežem, posílaly muže, lodě a zásoby „na obranu křesťanství“. Po celou dobu války si Benátky udržovaly celkovou námořní převahu, vyhrávaly většinu námořních bitev, ale jejich snaha o blokování Dardanel byla úspěšná jen částečně a Republika nikdy neměla dostatek lodí, aby plně přerušila tok dodávek na Krétu. Osmanům zase komplikovaly situaci domácí nepokoje (vzpoura janičárů) a zhoršující se situace na evropském válčišti (viz Velká turecká válka). Válka se proto táhla. Protahovaný konflikt nakonec vyčerpal benátskou ekonomiku. Osmané dokázali na Krétě udržet své síly a oživit ofenzivu pod schopným vedením rodiny Köprülüů, která držela v té době úřad velkého vezíra. V roce 1666 tak Osmani zahájili poslední a nejkrvavější fázi obléhání Candie, která trvala déle než dva roky. Skončila benátským odevzdáním pevnosti a celkovým osmanským vítězstvím ve válce. V mírové smlouvě si Benátky vymohly jen zachování několika izolovaných ostrovních pevností na Krétě, v Dalmácii naopak dosáhly určitých teritoriálních zisků. Benátská touha po pomstě vedla, sotva o 15 let později, k další válce, v níž Republika zvítězila. Krétu však už nikdy nedobyla. Ta zůstala pod osmanskou kontrolou až do roku 1897, kdy se stala nezávislým státem, než byla v roce 1913 připojena k Řecku.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cretan War (1645–1669) na anglické Wikipedii.

  1. PAOLETTI, Ciro. A Military History of Italy. [s.l.]: ABC-CLIO 570 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-03887-7. (anglicky) Google-Books-ID: Uz8eiwzEMHQC. 
  2. ÁGOSTON, Gábor; MASTERS, Bruce Alan. Encyclopedia of the Ottoman Empire. [s.l.]: Infobase Publishing 689 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4381-1025-7. (anglicky) Google-Books-ID: QjzYdCxumFcC. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Royal Standard of the King of France.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Královská standarda francouzského krále (používaný jako státní vlajka Francouzským královstvím v období absolutní monarchie). Používaná byla v letech 1638 až 1790.
Ottoman flag by Hieronymus Bosch.svg
Autor: BlinxTheKitty, Licence: CC BY-SA 4.0
Possible flag or banner of the Ottoman Empire (or Ottoman army) according to Hieronymus (aka Jérôme) Bosch (crwflags.com), the painter lived in the Middle Ages (c. 1450–1516) in Brabant and some of his paintings show Ottoman flags. These are generally red with a white crescent. It was the end of the XVth century, when the Ottomans had just conquered Constantinople and thus ended the Byzantine Empire, that was a shock for the Christian world.
Flag of the Order of Saint Stephen 2.svg
Flag of the Ordine di Santo Stefano
Flag of the Papal States (1803-1825).svg
Autor: Tibetan Pop Rocks, Licence: CC BY-SA 3.0
Merchant flag of the Papal States. In use since 1803, officially adopted on 7 June 1815.
Malteser Galeere.jpg
Malteser_Galeere