Kraňské vévodství

Kraňské vévodství Vojvodina Kranjska (sl) Herzogtum Krain (de) Ducatus Carnioliae (la) ←  1364–1918  →  → vlajka znak
Geografie Kraňské vévodství v rámci Rakouska-Uherska v roce 1914
Hlavní město	Laibach (Lublaň)
Rozloha	9 954 km²
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Slovinci, Němci
Jazyky	slovinština, němčina
Náboženství	římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Mateřská země	Svatá říše římská Svatá říše římská (do 1806) Rakouské arcivévodství Rakouské arcivévodství Habsburská monarchie Habsburská monarchie Rakouské císařství Rakouské císařství Předlitavsko Předlitavsko
Měna	florin
Vznik	1364 – povýšení na vévodství 1815 – rakouská korunní země
Zánik	1918 – součást Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů
Státní útvary a území
Předcházející Kraňská marka Následující Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů Italské království

Kraňské vévodství (slovinsky Vojvodina Kranjska, německy Herzogtum Krain) nebo také Krajinské vévodství je země, jež existovala v letech 1364–1918 na území současného Slovinska. V letech 1815–1918 bylo korunní zemí Rakouského císařství resp. Rakouska-Uherska. Jeho hlavním městem byl Laibach (česky Lublaň, německý název byl až do roku 1918 oficiálním názvem města), v současnosti jako Ljubljana je hlavním městem Slovinska.

Od roku 976 spadalo Kraňsko pod vévodství korutanské. Od roku 1040 bylo markrabstvím pod vládou patriarchů akvilejských. Ve sporech o korutanské dědictví ve 13. století vystoupil se svým nárokem také český král Přemysl Otakar II., který se stal držitelem Kraňska v letech 1269–1276. Po jeho pádu se Kraňsko stalo v letech 1276–1335 majetkem tyrolských hrabat a od roku 1335 bylo součástí habsburských držav.

V roce 1364 bylo stávající markrabství povýšeno na vévodství a posléze se stalo jednou z habsburských dědičných a také korunních zemí. Od konce 15. století do 17. století trpělo Kraňské vévodství tureckými nájezdy. V 16. století bylo jedním z ohnisek luteránské reformace a dějištěm několika selských povstání (1515, 1525 a 1573).

(c) Rocky88 na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0

V 19. století bylo přirozeně díky své poloze centrem slovinského národního hnutí, usilujícího za národní svobodu a nezávislost na Rakousku (např. idea „Velkého Slovinska“ či „Slovinského království“).

Za napoleonských válek v letech 1809–1813 bylo Kraňsko součástí tzv. Illyrských provincií náležejících Francii, po bitvě národů se však dostaly zpět pod rakouskou nadvládu. Ač měla francouzská nadvláda krátkého trvání, jde o jeden z mezníků slovinské historie. Napoleon Bonaparte přináší myšlenky nového společenského uspořádání (heslo: volnost, rovnost, bratrství) a zavádí je i na obsazeném území Habsburské monarchie. Slovinština se začala rozmáhat a pronikat do literatury právě za éry Ilyrských provincií (Slovinsko je proto jedním z mála států, kde je mimo Francii Napoleon oslavován).

V letech 1816–1849 tvořilo část Illyrského království, poté bylo až do roku 1918 jednou z korunních zemí Rakousko-Uherska s titulem vévodství. Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 vešlo téměř celé území Kraňského vévodství do nového státu Slovinců, Chorvatů a Srbů resp. království Jugoslávie. Malý severozápadní cíp připadl spolu s bývalým Rakouským přímořím Itálii.^[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duchy of Carniola na anglické Wikipedii.

• Dolní Kraňsko
• Horní Kraňsko
• Vnitřní Kraňsko
• Seznam kraňských markrabat a vévodů
• Dějiny Slovinska
• Slovinská historická území

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kraňské vévodství na Wikimedia Commons