Kranj

Kranj
Kranj
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	46°14′20″ s. š., 14°21′20″ v. d.
Nadmořská výška	386 m n. m.
Časové pásmo	UTC+1
Stát	Slovinsko Slovinsko
Region	Hornokraňský region
Občina	Městská občina Kranj
Kranj
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	148 km²
Počet obyvatel	37 941 (2020)[1]
Hustota zalidnění	256,4 obyv./km²
Správa
Status	Město
Starosta	Matjaž Rakovec
Oficiální web	www.kranj.si
Telefonní předvolba	04
PSČ	4000
Označení vozidel	KR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kranj (česky též Kraň^[2], německy Krainburg) je čtvrté největší město a územně-správní jednotka (občina) ve Slovinsku v historické zemi Kraňsku, jehož metropolí původně bylo, než se jí stala Lublaň. Žije zde zhruba 37 000 obyvatel. Je považováno za neformální centrum slovinských Alp.

Město se nachází v centrální části země, v oblasti Hornokraňského regionu. Od hlavního města Lublaně je vzdálené jen zhruba 20 km seveorzápadně. Ve směru od slovinské metropole k rakouským hranicím představuje Kranj jediné větší město na cestě. Město se rozkládá v kranjsko-lublaňské kotlině, která je vklíněna mezi Julské a Kamničké Alpy. Samotný střed města je umístěn na vyvýšenině u soutoku řek Sáva a Kokra na nadmořské výšce 385 m. Levý přítok Sávy, řeka Kokra, zde vymlel do terénu 30 m hluboký kaňon. Právě díky tomuto městu získalo Kraňsko svůj název.

V roce 670 se poprvé objevil název Carnium v latině, později v podobě Chreinariorum v roce 973 nebo Chreina v roce 1065, resp. Chrainburch v r. 1921). Slovanský název měl nejspíše podobu Korn’ь a přešel z latiny po příchodu Slovanů do oblasti. Nejspíše pochází od místního kmene Carnī (v řeckých zdrojích jako Κάρνοι). Podle města nese název také celý region Kraňsko (latinsky Carniola).

Podle archeologických nálezů byla oblast města osídlena již v neolitu. Římané založili osadu Carnium na soutoku řek Sávy a Kokry, z čehož vznikl současný název. V 6. století stálo v blízkosti významné germánské osídlení Ostrogótů a později Langobardů.

Slovanské kmeny do oblasti přišly v sedmém století. Kranj se stal kulturním a správním střediskem Kraňska, jehož název byl odvozen právě od tohoto města, a hrad Kieselstein (Kislkamen) byl sídlem kraňských markrabat. (později se centrum Kraňska přesunulo do Lublaně).

Z roku 1256 pochází první zmínka, v níž je Kranj zmiňován jako město. To vzniklo pravděpodobně o století dříve.^[3] Kranj byl také sídlem soudu. V letech 1268–1276 byl součástí zemí pod vládou českého krále Přemysla Otakara II.. V roce 1348 bylo město bez závažných důsledků zasaženo zemětřesením. Roku 1471 bylo město vypleněno při útoku osmanských Turků. Panství nad městem si vyměňovala hrabata z Celje a Habsburkové. Město se posléze stalo součástí Svaté říše římské.

Po selských bouřích a nepokojích v roce 1515 zde došlo k exemplárnímu potrestání sedláků a popravám.^[4]

V šestnáctém století zažilo město rozmach díky rozvoji hornictví v Kraňsku a Korutanech. S poklesem těžby poklesl význam města a to přestalo mít svoji roli i v oblasti obchodu. Navíc jej poškodily četné požáry, např. v roce 1668, kdy oheň zlikvidoval třetinu všech domů, v roce 1749 potom téměř celé město a v roce 1811 jeho severní část.^[5]

Od roku 1804 bylo město Rakouského císařství a od roku 1867 Rakouska-Uherska, jehož součástí bylo až do roku 1918. V letech 1836 a 1855 jej zasáhly epidemie moru. Josip Egartner (slovinský malíř) byl první z řady umělců své doby, kteří se v Kranji usadili. Po něm zde vznikla potom i menší kolonie různých tvůrců. Od roku 1897 sídlí v Kranji také gymnázium. Založeno bylo nicméně historicky již podruhé; školu tohoto typu zde měli místní již v roce 1810 na krátkou dobu, kdy bylo město pod francouzskou okupací za napoleonských válek.

Průmyslovému rozvoji přispěla po roce 1870 železnice z Lublaně do Tarvisia. V závěru 19. století zde byl rovněž na místním hřbitově odhalen památník místnímu rodákovi a významnému slovinskému básníkovi, Franci Prešerenovi.^[6]

V roce 1900 mělo město dva tisíce obyvatel, z nichž většina byla Slovinců. Podle map třetího vojenského mapování z přelomu století byla zástavba tehdejšího města soustředěna jen do historického jádra a několika málo lokalit, např. severního předměstí, oblasti Huje nebo Klanec apod., kudy se město začalo šířit dále.

V roce 1906 získalo díky projektu „nových alpských železnic“ přímý přístup přes tunel Karavanky a Villach do severozápadních částí monarchie a do Německa. Před vypuknutím první světové války zde byla také vybudována kanalizace, Kranj nicméně předstihla větší slovinská města, kde stála již v závěrečných letech 19. století.^[7] Industrializace znamenala připojení některých okolních vesnic k městu.

Po první světové válce se Kranj stal součástí Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů a následně Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (pozdější Jugoslávie). Meziválečný rozvoj města byl umožněn díky zahraničnímu kapitálu. Působila zde i částečně československá společnost Jugočeška, která zde měla svoji továrnu. Později zde sídlily i další společnosti, které se podílely na textilní výrobě. V roce 1926 zde byl postaven Národní dům. Ve třicátých letech 20. století byly časté stávky dělníků za lepší podmínky.

Za druhé světové války bylo město součástí říšskoněmeckého záboru. V oblasti bojovali proti okupantům partyzáni. Po druhé světové válce se město stalo součástí Jugoslávie a po roce 1991 samostatného Slovinska. Industrializace města byla i nadále posilována, vznikl závod na výrobu pneumatik. Zástavba se rozšířila v podobě panelových domů na druhý břeh řeky Kokry a také severně od historického jádra města. Město získalo dálnici jako jedno z prvních v tehdejší Jugoslávii, neboť tato byla tzv. Dálnice bratrství a jednoty.^[8]

Josip Broz Tito využíval místní hrad v lokalitě Brdo pri Kranju jako jednu ze svých rezidencí.

V 90. letech 20. století došlo vlivem celosvětových trendů, politických změn a rozpadu tehdejší Jugoslávie k útlumu průmyslové výroby. Do původních závodů nebo nových se podařilo nicméně získat nové investory, např. společnost Goodyear apod. Vedle průmyslové zóny také vyrostlo zcela nové obchodní centrum.

V roce 1754 měla Kranj okolo 1500 obyvatel, v roce 1910 bylo při posledním rakousko-uherském sčítání lidu napočítáno 2850 osob. V prvním jugoslávském sčítání roku 1921 zde bylo uvedeno 2905 obyvatel, o deset let později potom 4191. V prvním poválečném censu v roce 1948 žilo v Kranji 1948 15 981 osob^[9], v roce 1953 potom 17 827 obyvatel a v roce 1971 zde bylo napočítáno již 27 209 osob. V roce 2015 mělo samotné město Kranj 41 929 obyvatel (75 % Městské občiny Kranj tvoří samotné území města, 25 % potom okolní vesnice).

Území města Kranj (slovinsky Mestno območje Kranj) se dělí na čtyři části: Samotné město Kranj, dále potom místní části Britof, Hrastje a Kokrica.

V bývalé Jugoslávii a později ve Slovinsku je Kranj známá jako průmyslové město. Vyrábí se zde elektrotechnické zařízení a stroje. Kranj proslavila především místní společnost Iskra^[10], která byla předním jugoslávským výrobcem elektronických a strojních zařízení a vyvážela je i do zahraničí.

Místní jezero s názvem Trboje vzniklo pro potřeby vodní elektrárny Mavčice.

Hospodářské propojení s metropolí Lublaní je značné. Průmyslové zóny, které jsou využívané pouze z části, se nachází při železniční trati na břehu řeky Sávy na druhé straně od historického centra. Sídlí zde např. závod společnosti Goodyear.^[11]

V Kranji se také nachází podnikatelský inkubátor.^[12]

V Kranji se nachází řada základních i středních škol. Místní gymnázium je jedním z prvních, kde byl slovinský jazyk používán ve výuce.

Bývalý Prešerenův dům dnes plní účel jako muzeum.^[13]

Pravidelně se v létě v Kranji konjá festival Prešerenovy dny (France Prešeren má v Kranji svůj hrob), dále Týden slovinského dramatu nebo Kranjský jazzový festival. Oblíbený je také festival Týden mládeže (slovinsky Teden mladih).

Historické centrum města Kranj patří k nejlépe dochovaným historickým jádrům měst ve Slovinsku.

• Zámek Kislkamen (Kieselstein) – raně gotická stavba nad řekou Sávou byla založena vévody z Ortenburku r. 1256, od roku 1456 byl ve vlastnictví vévodů z Celje, císař Ferdinand I. Habsburský prodal hrad v polovině 16. století baronu Jakubovi Khieslovi, který hrad s císařovým povolením přejmenoval po sobě a podnikl renesanční přestavbu s věží. Další dostavba následovala v 18. a 19. století. Roku 1913 byl hrad zestátněn, v meziválečné době sloužil jako jedno ze sídel vlády; roku 1952 byl celkově upraven podle projektu Josipa Plečnika.
• Kostel sv. Fabiána, Šebestiána a Rocha
• Kostel sv. Kanciana (slovinsky Cerkev svetega Kancijana in tovarišev) z počátku 15. století.
• Most přes řeku Kokru
• Gorenjské muzeum a galerie, která nese název podle oceněných Prešerenovou cenou.
• Pozůstatky městského opevnění (slovinsky Kranjsko mestno obzidje).
• u budovy místního gymnázia se nachází vzrostlá sekvoj.

Historické jádro zahrnuje řadu měšťanských domů ze 16. století a nebo i starších, např. Miničarský dům, Pavšlarjův dům a Městský dům.

Turisticky atraktivní místo pro výlety je rovněž i Šmarjetna gora (hora sv. Markéty) s kostelem, který ji je zasvěcen. Nedaleko od ní se nachází také pozůstatky hradu Wartenberg.

Oblíbená je rovněž i Kraňská klobása.

Pro rok 2023 získal Kranj cenu European Destination of Excellence.^[14]

Kranj je s Lublaní spojen dálnicí A2, která pokračuje dále na severozápad k městu Jesenice a potom dálničním tunelem Karavanky i do Rakouska. Městu slouží jediný výjezd (č. 9) na straně dálnice, výhledově má být vybudován ještě jeden severně od města.^[15]

Silnice č. 210 obchází město Kranj obchvatem z východní strany, kde stojí i některé mimoúrovňové křižovatky. Některé významnější silnice vedou do středu města.

Mezi obyvatelstvem je vysoká úroveň motorizace, a to 514 vozidel na 1000 obyvatel.^[16]

Přítomné je rovněž železniční spojení s Lublaní i Jesenicí a dále do Rakouska (Železniční trať Lublaň – Jesenice). Z hlavní trati odbočuje na území Kranje i vlečka, která směřuje do obce Naklo, kde stojí průmyslový závod. Železniční stanice Kranj se nachází na druhém břehu řeky Sávy, v blízkosti historického středu města.

Východně od Kranje se nachází mezinárodní letiště Jože Pučnika, které slouží hlavnímu městu Lublani.

Ve městě je v provozu od roku 2016 bikesharingový systém, který umožňuje dopravu mezi více městy.^[17]

(c) Tiia Monto, CC BY-SA 4.0

Panorama města

Západně od města se na svahu údolí řeky Sávy nachází skokanský můstek (Gorenja Sava).

Město má jedno z největších center pro vodní sporty na území Slovinska a v roce 2003 hostilo evropský šampionát ve vodním pólu. Místní tým AKV Triglav několikrát vyhrál slovinský šampionát ve vodním pólu.

• Oldham, Spojené království^[18]
• Čang-ťia-kchou, Čína^[19]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kranj na německé Wikipedii a Kranj na srbské Wikipedii.

• ŠMÍDOVÁ, Jana. Potenciál cestovního ruchu ve Slovinsku. , 2012 [cit. 2024-04-20]. Bakalárska práca. Masarykova univerzita, Faculty of Sports Studies. Vedoucí práce Mgr. Oldřich Racek, Ph.D.. Dostupné online.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kranj na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Kraň v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• (slovinsky) Oficiální stránky
• (slovinsky) Burger.si: Kranj
• (anglicky) Oficiální slovinský turistický průvodce o Kranji