Kreativní destrukce

Kreativní destrukce je pojem spojovaný s rakouským ekonomem Josephem Schumpeterem, který ho převzal z díla Karla Marxe a postavil na něm svou teorii o zlepšení ekonomie. Kreativní destrukce spočívá v tom, že je záměrně zničeno něco staré, horší, aby se uvolnilo místo pro něco nového, lepšího. V Marxově teorii je tato myšlenka aplikovaná na shromažďování a ničení majetku v kapitalismu.[1]

Německý sociolog Werner Sombart byl první, který tento pojem použil, a to konkrétně ve své knize Krieg und Kapitalismus[2] z roku 1913. Nicméně podle něj kapitalismus také záměrně snižuje hodnotu majetku válkami nebo opakujícími se hospodářskými krizemi.

Josef Schumpeter v knize Capitalism, Socialism and Democracy[1] z roku 1942 zmiňuje, že ekonomika založena na kreativní destrukci bude jedním z důvodů, který povede k zániku kapitalismu. I přes to byla tato metoda v obchodních společnostech stále používána. Po Schumpeterovi se touto myšlenkou začalo zabývat mnoho dalších marxistů jako např. David Harvey,[3] Marshall Berman,[4] Manuel Castells[5] a Daniele Archibugi.[6]

Pohled Karla Marxe

Marx sice pojem kreativní destrukce nepoužívá, ale jeho myšlenky jsou základem pro další ekonomy (hlavně pro výše zmíněné Sombarta a Schumpetera). Poprvé tuto myšlenku zmínil v Komunistickém manifestu z roku 1848, kde mluví o tom, že když se buržoazní společnosti vymkne produkce, obchod a celkově ekonomika kontrole, snaží se ji zničit a postavit znovu.[7] V knize Grundrisse o takovém jednání mluví jako o snaze vyřešit problémy a udržet kapitalismus.[8]

Podle sociálního teoretika Davida Harveyho jsou pohledy Marxe a Schumpetera velmi podobné, ale Schumpeter na rozdíl od Marxe bere sebedestrukci jako nevyhnutelnou součást ekonomiky, zatímco Marx ji kritizuje a upozorňuje, že povede ke zkáze.[9]

Kreativní destrukce mimo ekonomii

Charles Darwin napsal v díle O původu druhů, že pro vznik nových forem života je většinou nutno, aby stará forma vymřela. V Hegelově filozofii se objevuje proces „sublace“, který je kreativní destrukci podobný.

Ve východním náboženství se objevuje postava Šivy, která je ničitelem a zároveň tvořitelem. Nietzsche mluví o Dionýsovi jako o „destruktivně kreativním“ a „kreativně destruktivním“.[10] Heidegger hovoří o destrukci dějin západní ontologie, aby se posunul na cestě zjevování "věcí samých".

Joseph Schumpeter

Pojem kreativní destrukce byl nejvíce popularizován Josephem Schumpeterem, se kterým je tento pojem i nejvíce spojený. Joseph Schumpeter se pojmem zabývá především ve svém díle Kapitalismus, socialismus a demokracie (Capitalism, Socialism and democracy) z roku 1942. V této knize Schumpeter poprvé používá pojem „kreativní destrukce“, který odvodil přímo z marxistické myšlenky a využil ji k vysvětlení ničivého procesu transformace. Vychází z myšlenky, že kapitalismus je forma nebo metoda ekonomické změny, která není nikdy stacionární. Kapitalismus je stále v pohybu díky neustále novým statkům a novým výrobním procesům.

Schumpeter dokládá fakt, že kreativní destrukce je neodmyslitelnou součástí kapitalismu i skrze historický vývoj: otevírání nových obchodů a organizační vývoj z řemeslných dílen do továren a později do obrovských podniků a korporací ilustruje proces průmyslové změny, která neustále způsobuje revoluci ekonomické struktury. Stará ekonomická struktura je tak neustále ničena, a naopak se neustále tvoří nová struktura.  Je tedy vidět, že kreativní destrukce je něco, na čem kapitalismus spočívá a mnohdy i nevědomky o ní usiluje.[1]

V Schumpeterově vizi kapitalismu byl inovativní vstup podnikatelů narušující silou, která udržela ekonomický růst, i když zničila hodnoty zavedených společností a dělníků, kteří se těšili z určitého stupně monopolní moci odvozené z předchozích technologických, organizačních, regulačních a ekonomických paradigmat.[11]

Schumpeter dále rozvedl jeho koncept kreativní destrukce a udělal z něj základ jeho ekonomické teorie. Tento koncept byl později přijat jako hlavní doktrína ekonomického myšlení volného obchodu v tzv. rakouské škole.

Příklady kreativní destrukce

Schumpeter v jednom ze svých příkladů zmiňuje společnost Illinois Central, která iniciovala stavbu železnic na severozápadě Spojených států amerických. Illinois Central neprospívala pouze zrodu skvělého byznysu, zakládání nových měst a kultivaci půdy, ale zároveň tímto počínáním zanikl starý zemědělský charakter západu USA.

Firmy, které jednou zapříčinily revoluci a zároveň pak i dominanci v nových odvětvích (např. Xerox a jeho tiskárny, či Polaroid a jeho okamžité fotografie) zaznamenaly, že jejich zisky klesly a jejich dominance pominula, jakmile konkurenti v různých ohledech jejich produkty vylepšili. Můžeme pak třeba sledovat, jak kazety nahradily CD-disky, ty byly nahrazeny MP3 přehrávači, které jsou nyní nahrazeny nejrůznějšími sdílejícími kanály.

Dalším příkladem může být kreativní destrukce tradičních novin. Spousta novin se začíná vydávat v online prostředí, aby mohly konkurovat internetovým novinám. Některé ze společností dokonce přestaly tisknout tradiční noviny a zaměřily se jen na vydávání novin na internetu (např. Christian Science Monitor). V USA tak například zaměstnanost v novinářském tisku spadla od roku 1990 do roku 2013 z 455 700 zaměstnanců na 225 100, zatímco zaměstnanost v internetovém vydavatelství rapidně vzrostla.[12]

Úspěšná inovace je ve skutečnosti zdrojem tržní síly, která sice narušuje zisky a postavení starých firem, ale nakonec skrze nové vynálezy a metody podporuje ekonomiku. Kreativní destrukce je potom důležitý ekonomický koncept, protože může objasnit nejrůznější vývoj a pohyb průmyslové změny. Kreativní destrukce tak byla inspirací pro endogenní teorii růstu a pro evoluční přístup k ekonomii.

Příkladem může být David Ames Wells (1890), vůdčí osobnost ve sféře technologického vývoje, který silně ovlivnil ekonomii ke konci 19. století. V té době poskytl hned několik příkladů kreativní destrukce, aniž by věděl o tomto tehdy ještě neznámém termínu. Kreativní destrukci přispěl svým vylepšením parního stroje, loďařství, mezinárodní telegrafní sítě a mechanizací zemědělství.[13]

Další představitelé

David Harvey

Historik a geograf David Harvey ve své knize The Condition of Postmodernity poukazuje na to, že důsledkem neustálých inovací je znehodnocování, ne-li ničení předchozích investic a pracovních postupů. Připouští, že kreativní destrukce je součástí oběhu kapitálu. Samotné investice pak zhoršují stabilitu i nejistotu a nakonec se stávají hlavní silou tlačící kapitalismus do periodické krize. Rozmáhá se pak boj o udržení ziskovosti, který žene kapitalisty kupředu. Ti pak vytváří nové produkty, které zapříčiní nové potřeby a přání spotřebitelů. Výsledkem je tak prohloubení nejistoty a nestability, protože masy kapitálu a pracovníků přecházejí z jedné pozice do druhé a celý původní sektor je tak zničen.[14]

Harvey se dále dostává ke geografickému pohybu kapitálu a práce, tedy přesidlování firem na výhodnější místa. Tento přesun zapříčiňuje mezinárodní dělbu práce, která zvyšuje nejistotu v geografické dimenzi. Globalizaci pak lze chápat jako nějakou konečnou formu „komprese časoprostoru“, která umožňuje, aby se investice kapitálu pohybovaly ve mžiku oka z jednoho konce zeměkoule na druhý. Kapitalismus se tak v nepřetržitém procesu kreativní destrukce geograficky stále posouvá.[15]

Marshall Bernam

Roku 1987 marxistický filozof Marshall Bernam ve své knize All That is Solid Melts into Air: The Experience of Modernity[16] a především v kapitole Inovativní sebedestrukce, ukazuje marxistickou teorii kreativní destrukce, aby vysvětlil procesy vznikající v moderní společnosti. Samotný název knihy je vzat z části nejznámější knihy Karla Marxe – Komunistický manifest. Bernam se snaží Marxovu myšlenku dále propracovat.

Bernam souhlasí s Marxovou ideou křehkosti gigantické kreativní síly kapitalismu a poukazuje na tento zjevný rozpor kreativity a destrukce, aby z něj učinil klíčové vysvětlení modernity. Podle něj vše, co vytvořila buržoazie je jen určeno k destrukci a poté k následné recyklaci. I všechny krásné buržoazní památky, budovy, silnice atd. jsou pouze jednorázové a jsou realizovány pro rychlý odpis a plánovány k tomu, aby zastaraly.[16]

Manuel Castells

Sociolog Manuel Castells ve své trilogii The Information Age: Economy, Society and Culture vyložil procesy, kterými kapitalismus investuje jen do určitých částí světa a jiné vykořisťuje. Kapitalismus v době globalizace je charakterizován skoro okamžitou plynulostí, čímž vytváří novou prostorovou dimenzi nazývanou the space of flows.  Zatímco technologický vývoj umožnil tuto nebývalou plynulost, proces jako takový vytváří nepotřebné oblasti a populace, které jsou obcházeny informačními sítěmi. Nová prostorová podoba megalopole je Castellsem definována jakožto globálně propojená, ale místně odpojená, jak fyzicky, tak společensky. Castells tyto argumenty připojuje k termínu kreativní destrukce tak, že říká, že informatismus je vlastně kultura kreativní destrukce zrychlená na rychlost optoelektronických obvodů.[5]

Alternativní názvy

Kvůli následující pasáži se pro kreativní destrukci uchytila i fráze „Schumpeter’s Gale“.

Otevírání nových trhů a organizační rozvoj od dílen a továren ke koncernům jako je US Steel, ukazuje proces průmyslové mutace, která neustále revolucionizuje ekonomickou strukturu zevnitř, nepřetržitě ničí starou strukturu a vytváří novou… Proces musí být viděn ve své úloze ve víceleté vizi kreativní destrukce; nesmí to být pochopeno na hypotéze, že tu někdy bude trvalý klid.

— Joseph Schumpeter, Capitalism, Socialism and Democracy, 1942

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Creative destruction na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c SCHUMPETER, JOSEPH A., 1883-1950,. Capitalism, socialism, and democracy. London: Routledge 1 online resource (xxii, 437 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-585-46039-6, ISBN 978-0-585-46039-0. OCLC 52758517 
  2. ↑ SOMBART, WERNER, 1863-1941. Krieg und Kapitalismus. New York: Arno Press viii, 232 pages s. Dostupné online. ISBN 0-405-06539-6, ISBN 978-0-405-06539-2. OCLC 1169848 
  3. ↑ HARVEY, DAVID, 1935-. The limits to capital. New and fully updated ed. vyd. London: Verso xxxiv, 478 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-84467-095-6, ISBN 1-84467-095-3. OCLC 71542671 
  4. ↑ BERMAN, MARSHALL, 1940-2013. All that is solid melts into air : the experience of modernity. New York: Simon and Schuster 383 s. Dostupné online. ISBN 0-671-24602-X, ISBN 978-0-671-24602-0. OCLC 7876930 
  5. ↑ a b CASTELLS, MANUEL, 1942-. The rise of the network society. 2. vyd. Oxford: Blackwell Publishers xxix, 594 pages s. Dostupné online. ISBN 0-631-22140-9, ISBN 978-0-631-22140-1. OCLC 43790713 
  6. ↑ ARCHIBUGI, DANIELE. Innovation and economic crisis : lessons and prospects from the economic downturn. London: Routledge xvi, 184 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-415-60228-0, ISBN 0-415-60228-9. OCLC 668196953 
  7. ↑ MARX, KARL, 1818-1883. The Communist manifesto. London: Penguin Books vii, 287 pages s. Dostupné online. ISBN 0-14-044757-1, ISBN 978-0-14-044757-6. OCLC 48754391 
  8. ↑ MARX, KARL, 1818-1883. Grundrisse : foundations of the critique of political economy (rough draft). London: Penguin Books in association with New Left Review 904 s. Dostupné online. ISBN 0-14-044575-7, ISBN 978-0-14-044575-6. OCLC 31358710 
  9. ↑ HARVEY, DAVID, 1935-. The enigma of capital : and the crises of capitalism. London: Profile viii, 296 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-84668-308-4, ISBN 1-84668-308-4. OCLC 607526774 
  10. ↑ Modernism, 1890-1930. Reprinted with a new preface. vyd. London: Penguin Books 687 s. Dostupné online. ISBN 978-0-14-013832-0, ISBN 0-14-013832-3. OCLC 40326425 
  11. ↑ SIDAK, J. G.; TEECE, D. J. DYNAMIC COMPETITION IN ANTITRUST LAW. Journal of Competition Law and Economics. 2009-12-01, roč. 5, čís. 4, s. 581–631. Dostupné online [cit. 2019-11-27]. ISSN 1744-6414. DOI 10.1093/joclec/nhp024. (anglicky) 
  12. ↑ U.S. Bureau of Labor Statistics. www.bls.gov [online]. [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ WELLS, DAVID AMES. Recent economic changes, and their effect on the production and distribution.. [Place of publication not identified]: Nabu Press Dostupné online. ISBN 1-171-82677-X, ISBN 978-1-171-82677-4. OCLC 944372421 
  14. ↑ HARVEY, DAVID, 1935-. The condition of postmodernity : an enquiry into the origins of cultural change. Oxford [England]: Blackwell ix, 378 pages s. Dostupné online. ISBN 0-631-16292-5, ISBN 978-0-631-16292-6. OCLC 18747380 
  15. ↑ Reading Marx's Capital with David Harvey. Reading Marx's Capital with David Harvey [online]. [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ a b BERMAN, MARSHALL, 1940-2013. All that is solid melts into air : the experience of modernity. New York: Simon and Schuster 383 s. Dostupné online. ISBN 0-671-24602-X, ISBN 978-0-671-24602-0. OCLC 7876930