Krematorium v Olomouci
Krematorium v Olomouci-Neředíně | |
---|---|
Krematorium v Olomouci | |
Základní informace | |
Sloh | Funkcionalismus |
Architekt | Alois Šajtar |
Výstavba | 1931–1932 |
Poloha | |
Adresa | třída Míru 104, Olomouc-Neředín, Česko |
Souřadnice | 49°35′46,87″ s. š., 17°13′2,45″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 11219/8-3863 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Krematorium v Olomouci se nachází v městské části Neředín na ústředním hřbitově. Spolu se hřbitovem a ostatními stavbami je krematorium chráněno jako nemovitá kulturní památka České republiky.
Historie
Místní odbočka spolku Krematorium vznikla v Olomouci již roku 1920. O dva roky později se městské zastupitelstvo pokusilo zřídit krematorium adaptací kaple, která byla v majetku města, a uvažovalo o zadání tohoto projektu Pavlu Janákovi. K tomu nedošlo, protože se proti záměru postavily olomoucké farní úřady, které poslaly stížnost Zemskému úřadu.[1]
Prosadit stavbu samotného krematoria ve městě, kde sídlí katolické arcibiskupství, se podařilo až roku 1927. Město ustoupilo od adaptace kaple, zakoupilo pozemky u městského hřbitova v Neředíně a vypsalo soutěž. Zadaný rozpočet byl snížen na minimum, což pomohlo funkcionalistickým návrhům – levná stavba, minimální zařízení schopné provozu a další úsporné, minimalistické funkce.[1]
Mezi navrhovanými projekty byly kromě vítězného návrhu Aloise Šajtara také návrhy od Jana Gillara a Pavla Janáka. Stavba byla realizována v letech 1931–1932 a půjčkou na ni přispěl spolek Krematorium. Stavbu provedl olomoucký stavitel Jan Hublík, technické zařízení dodal olomoucký inženýr Julius Schmalz.[1]
Exteriér
Kvádr obřadní budovy je tvořen železobetonovou konstrukcí s vyplněným zdivem. Vertikální pilíře a okenní pásy jsou v kontrastu s horizontálními přístavky kolumbária. Kolumbárium bylo později nahrazeno lehkým sloupovým ochozem. Při rekonstrukci krematoria došlo k opětovnému obložení celé budovy modrošedými keramickými kachli.[1]
Interiér
Světlemodré stěny jsou v kontrastu s tmavomodrým stropem. Skladbu doplňují černé železobetonové rámy a skla čelní vitráže s ptákem Fénixem, kterou navrhl Josef Kaplický.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- SVOBODOVÁ, Markéta. Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století: ideové, stavební a typologické proměny. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2013. 182 s. Epigraphica & sepulcralia. Monographica; 2. ISBN 978-80-86890-51-7.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Krematorium v Olomouci na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Lehotsky, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: